Ten tajemný předmět touhy
Cet obscur objet du désir
Ese oscuro objeto del deseo
Ten tajomný objekt túžby
That Obscure Object of Desire
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Carole Bouquet, Ángela Molina, Milena Vukotic, Julien Bertheau, Jacques Debary, Mario David, Bernard Musson, Piéral, André Weber, David Rocha (více)Obsahy(2)
Historie jedné nepomíjející lásky. Mathieu Faber se zamiluje do své služky, mladé Conchity. Ta jej však neustále odmítá, zatímco jeho vášeň se stupňuje. Conchita nakonec odejde ze služby, ale oba se náhodně potkávají v různých městech Evropy. Conchita Mathieua provokuje s jinými muži, což v něm jen upevňuje jeho touhu. Tato neústupnost, která vede až k násilí, je nakonec spojí nezlomným poutem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
S hodnocením bych šla určitě výš, kdyby ve filmu chyběla celá dějová linka s vyprávěním ve vlaku. Fakt, že vedle něj seděl psycholog, pro mě není dostatečným vysvětlením, proč by jen tak vyprávěl svoji netradiční lovestory naprosto cizím lidem. Navíc scéna, ve které se obhajuje fyzické násilí na ženě a všichni jen uznale přikyvují, jak si všechny facky zasloužila, mi silně zahýbala žlučí. Střídání dvou hereček v hlavní roli mi rovněž nepřijde jako nápad geniální, ale spíše matoucí a bez hlubšího smyslu. Rozumnějším řešením by bylo přetočit všechny scény jen s jednou. Základní kostra příběhu s manipulátorskou dívkou a touhou zaslepeným starým mužem je ale bezchybná. ()
Strhující, místy však těžko snesitelné putování po křivolakých cestách touhy a posedlosti. Buñuel měl při natáčení svého posledního snímku dost možná z hlediska praktikování sexu odzvoněno, nicméně co by to bylo za praxi, která by se nedala v pozdějších letech shrnout do nějaké té (za)jímavé teorie. A ačkoliv slavný surrealistický filmař spadá (dle Ecova dělení) spíš ke skeptikům, než těšitelům, většinou se do jeho pesimismu míchá i špetka ironie. Hlavnímu hrdinovi (milionáři Faberovi) je jedno, že všude kolem něj probíhají nepokoje. Nevadí mu teroristické útoky, násilí, chudoba, či korupce. (No, ke konci filmu to popravdě vypadá spíš na totálního pád civilizace, ale s Faberem to stále nehýbá). Zajímá ho pouze jediné. Jak dostat do postele svoji překrásnou (a psychicky značně vyšinutou) služku Conchitu, která v příběhu postupně přestává být postavou a stává se „pouhým“ symbolem. Symbolem nedosažitelného. Přes veškerou laškovnost se tudíž Buñuelovo poslední dílo zabývá jedním z nejvíce tragických rysů lidství – neodolatelnou touhu získat něco, co je ze své podstaty trvale nedostupné. Abych to nějak shrnul, jestliže čekáte příběh, kde láska vítězí (popřípadě má alespoň nějaké pozitivní konotace), doporučuji spíš Casablancu. Pokud však ve svém jádru pěstujete zdravou míru cynismu, či jste v životě také už narazili na svoji vlastní „Conchitu“, jejíž jedinou nabídkou pro partnera je jeho absolutní (a jím podvědomě chtěná) destrukce, neváhejte. Z hlediska terapeutického je to podobná zkušenost, jako z toho estetického. Hořkosladká. Ale není takový i život sám? (To byla jen řečnická otázka, samozřejmě, že je :) ). ()
Předlohou filmu byla kniha Pierre Louyse, pokud vím, u nás vyšla pod dvěma názvy novější „Žena a loutka“ a původní „Žena a tatrman“. Obojí výstižné. Conchita dokonale ovládá umění manipulace, je nepřístupná jen tak, aby tokajícího loudila neodradila a zároveň natolik přítulná, aby si ho tím víc připoutala a ze zištných důvodů udržela. „Nepatřím nikomu, jen sobě, a zůstanu sama sebou. Nemám nic cennějšího než sama sebe.“ . ... „To je moje kytara. Budu na ni hrát, pro koho budu chtít já.“ Při natáčení se Luis Buňuel dostal do konfliktu s hlavní představitelkou Ángelou Molina a byl nucen obsadit roli Conchity ještě náhradnicí Carole Bouquet. ()
S politováním konstatuji, že jsem nic tajemného neviděla, starý muž se bláznivě zamiloval do mladé holky a ta s ním krutě zacházela.. Ze začátku mi to prohazování hereček v hlavní roli přišlo divné, s přibývajícím časem mi to začalo být nepříjemné a ve finále už mi to vadilo.. Tedy takhle ženy to jsou obě krásné, proti tomu žádná, nicméně po herecké stránce mě nepřesvědčila ani jedna.. Oproti tomu Fernando Rey byl úžasný, zvládnul to na výbornou, bylo mi ho ovšem nesmírně líto a cítila jsem z něj, jak se trápí.. S hodnocením zůstávám tak nějak uprostřed, mrzí mě, že nejsem cílovka.. ()
Přepsáno v dubnu 2019. Ten tajemný předmět touhy je úchvatně stylovým zakončením filmové kariéry slavného Španěla. Luis Buñuel hýčkal svůj anarchistický naturel, a za co byl dříve veřejně zatracován, byl v pozdější době veleben a uctíván. Důležitou pozici při budování výrazu, pohybu, symboliky a kultivované pohotovosti zaujímal jeho spolupracovník na scénáři Francouz Jean-Claude Carrière. Nápaditou vizualizací anarchistického surrealismu přenesl kameraman Edmond Richard parnasismus do poetických bloků z lásky, chtíče, posedlosti, potu, erekce a krevních sraženin. Lidská zkušenost je v rámci pluralistického podvědomí vytvarována dualitou a nepředvídatelností. Érotova vláda je poškozena zlomyslným rozmarem a elementární základ lidského instinktu je smyslně týrán. Veřejná sadomasochistická provokace je připravena anarchistickým spiknutím, veřejný teror je dílem dědictví Ježíšových dětí a buržoazie neopatrně rozbíjí ozdobné víko u Pandořiny skříňky. Ten tajemný předmět touhy je morální kritikou a instituce autority a moci jsou znevažovány a rabovány. Jistoty nemají žádný pevný bod, realita nemá pouze jedinou podobu a jednoznačným vítězem situace jsou koketní hrátky s přitažlivostí, vzrušením a posedlostí. Niterné chvění žádostivosti je za úplňkové noci pečlivě vyříznuto ze živého a tekoucího mužského masa. S pietní fanfárou je vystaveno na oltář pobouřené katolické bigotnosti, myšlenka hříchu je v náboženském transu probodána pletací jehlicí a krvácející srdce je v monstranci zářivou ozdobou karnevalového průvodu. Anarchistický atentát trhá na kusy konvence a přetvářky. Hlavní ceremoniální obětinou je Mathieu Faber (velmi dobrý Fernando Rey s hlasem Michela Piccoliho), osamělý postarší muž z prominentní vrstvy. Vyzná se ve strukturách výsostného postavení, přesto je příliš důvěřivý ke svému pudu a nechává se vléct chtíčem poznávání. Nedostupnost je v bohatství neznámým termínem a nitro je rozerváváno na kousky důstojnosti a zrady. Frustrace se mísí s posedlostí, vzteká se a prosí. Hlavním prostředkem pokušení smyslnosti, sexuality a intimně zraňujících hrátek je Conchita (nekompromisní Carole Bouquet, pomstou žhnoucí Ángela Molina, hlas Florence Giorgetti), atraktivní dívka v rozpuku čisté mladistvé krásy. Rafinovaně stimuluje, nevinně se odevzdává, zaštiťuje se důraznou cudností a slibuje velikost každému zítřku. Vysmívá se, lascivně provokuje, krutě trestá, nenávidí a užívá si svých pozemských zisků. Rozporuplnost je vnější i vnitřní a osud surrealismu si vychutnává dědičnou zvrácenost, touží a boří. K výraznějším postavám patří Incarnacion Perez (zajímavá María Asquerino), hbitá Conchitina ovdovělá matka. Stavovské postavení se ohrazuje vůči běžné práci a modlí se za své spasení. Pokrytectví se přizpůsobuje okolnostem a bezelstně slibuje pozemský ráj. A je zde také Martin (velmi příjemný André Weber), Mathieův diskrétně oddaný komorník. Spolehlivá věrnost je jeho posláním, filozofická moudra lehkou ironickou reakcí. Z dalších rolí: Mathieův bratranec a soudce Édouard (Julien Bertheau), Conchitin kytarista a Mathieův trn v oku El Morenito (David Rocha), jízlivě důvěrná tanečnice flamenca Manolita (Ellen Bahl), dobromyslná pařížská domovnice (Muni), pařížský imigrační policista (Bernard Musson), či vlakoví spolucestující na trase Sevilla - Madrid, žena s dítětem (Milena Vukotic), trpaslík a psycholog (Piéral) a pařížský soudce (Jacques Debary). Ten tajemný předmět touhy ulovil nezachytitelný niterný pocit ohně a k oslavě uspořádal žádostivý taneční rej duše a těla. Anarchie nezapomíná na své veřejné nepřátele života, surrealismus proplouvá různými stádii skutečnosti a pohrává si s pocity i impulsy, nihilismus v uměřené formě rozbíjí přetvářku a provokuje bigotně zmrzačenou morálku. Jde o úchvatný umělecký počin, dotýká se nitra, zabývá se světem, obrazy zpívají své pocity, vášeň ožívá, láska se stýká s nenávistí a cynismus plní svůj osud. Aneb laškovný Luis Buñuel! () (méně) (více)
Galerie (34)
Photo © Mokép
Zajímavosti (5)
- Luis Buñuel si zahral malé cameo na začiatku filmu. Objavil sa v scéne pri prvom teroristickom útoku. Nasadol do auta, ktoré vybuchlo okamžite po tom, ako ho šofér naštartoval. (hradecek)
- Když se film promítal v Ridgetheatre v San Francisku, vybuchla tam bomba a na zdech se objevily nápisy jako například: "Tentokrát jsi zašel moc daleko". Jeden z nápisů byl podepsán Mickey Mouse. (raininface)
Reklama