Ema a smrtihlav
The Hungarian Dressmaker
Režie:
Iveta GrófováKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Matej HlaváčHrají:
Alexandra Borbély, Milan Ondrík, Nico Klimek, Alexander E. Fennon, Dénes Újlaky, Florentín Groll, Éva Bandor, Ján Mistrík, László Mátray, Lili Monori, János Derzsi, Piroska Molnár, Táňa Pauhofová (více)Obsahy(1)
40. léta. Válečný slovenský stát staví svou identitu na nenávisti k menšinám. Po vyhnání Čechů odjíždějí první židovské transporty. Sílící nacionalismus postihuje i maďarskou vdovu Mariku, která přijde o práci v arizovaném krejčovském salónu v centru Bratislavy. Do její vesnice přijíždějí gardisté s jasným posláním: „Zasít slovenskou krev v tomto Maďarmi obývaném koutě slovenského pohraničí!" Kvůli svému původu i tomu, že ukrývá židovského chlapce, se Marika snaží držet v ústraní. Přesto se ocitne v centru pozornosti dvou mužů. Kapitána slovenské Hlinkovy gardy a německého nacistického důstojníka. (Pilot Film)
(více)Recenze (7)
Dětské ruce natahující se mezi prkny ze stodoly. Verze scény z Casablancy, akorát se místo Marseillézy zpívá vánoční koleda – a nacisté mají silnější hlasy. Ze čtyřjazyčného dramatu mi zůstanou spíš výjevy. Alexandra Borbély a smutné oči Milana Ondríka ale fungují. (KVIFF) ()
Téměř podprůměr. Na tohle téma už bylo natočeno dost, a tak aby film vyniknul musel by být unikát. Což bohužel není. Zdlouhavé, nepřesvědčivé, kombinace 4 jazyků kdy nevíte co poslouchat či číst. Průměr jen za hlavní hrdinku a Šimona. [KVIFF, 2024] ()
Z tohoto filmu mám poněkud smíšené dojmy. Snímek nabízí téma, které tu bylo již několikrát představeno, a tedy z pohledu kinematografie mi nedává smysl, aby někdo vytvořil další. Jako diváka mě ale film ohromně nadchnul a hltal jsem každou sekundu. Jde vidět, že na něm byl odveden velký kus práce, přesto je celý děj hodně monotónní a nedějí se žádné velké zvraty. Na druhou stranu mě zaujalo artové zpracování historického tématu o krutostech na obyčejných lidech. Poněkud mě mátla neustálá změna jazyků, kdy jsem si říkal, že postava mluví stále stejným jazykem, ale mluvila jiným, a nebyl jsem tedy předávanou informaci schopen pochytit. Nemyslím si, že film zapadne, ale musí si najít svého diváka, kterým bohužel nebude úplně každý. [KVIFF 2024] ()
Kviff 2024 ()
Jazyková rozpolcenost. Uslyšíte češtinu, slovenštinu, maďarštinu i němčinu, k tomu běží anglické titulky, nárazově i české. Zvyknete si. Odvážný počin prověří Vaší vnímavost na maximum. Více mě mrzí nejednoznačný závěr, kdy to mělo jít pouze jednou cestou, tou surovější. Scéna z kostela je brilantní. Tématicky to šlo na jistotu, ale za mě to mělo i přidané hodnoty. (+70%) ()
Historické snímky z období druhé světové války nejsou v české i slovenské kinematografii ničím ojedinělým, ba naopak. Náměty z dob protektorátu či slovenského státu byly zejména po roce 1989 oblíbené, protože pá komunismu otevřel tvůrcům nové pohledy na toto dějinné období. Dnes už podle mnohých nemá tato tématika nic nového nabídnout, i když já osobně si myslím, že pořád jsou zde příběhy, které mají velký potenciál na zfilmování, než je právě adaptace knihy Petera Krištúfka. Ema a smrtihlav není případ ojedinělého příběhu a žádné překvapení se tedy nekonalo. Jedná se o další psychologické drama z tohoto zmiňovaného období, které se zabývá stále omílaným tématem holokaustu a bojů menšin (nás to byli Němci, na Slovensku Maďaři). Tentokrát se podíváme do Slovenského státu do malé vesnice s maďarskou menšinou. Film vypráví o maďarské švadleně, která schovává židovského synka své kamarádky, zároveň začne pracovat pro Němce a jeho českou ženu a spí se slovenským fašistou. Strašně utahaný a nijak zvlášť záživný snímek s pěknou kamerou a výpravou. Filmu pomohly i herecké výkony, ale nejvíce je na filmu pochvalná jeho jazyková (poměrně ojedinělá) rozmanitost, které dle mého pomohla divákovi si uvědomit i národnostní roztříštěnost v Československu za dob 1.,2. republiky i protektorátu. Celkově se ale nejedná o nijak působivý snímek, který by přinesl něco inovativního nebo zajímavého. 5/10 (KVIFF 2024) ()
Vynikající téma, které nebylo vůbec naplněno. Takový potenciál to má... Problematika v pohraničí Slovenska a Maďarska během nacistické okupace a scenárista z toho udělá jen příběh o tom jak žena ukrývá dítě ve stodole. Nekonečné střídání toho jak se Ema bojí, ukrývá kluka, pak se baví s náckem, pak je omylem znásilněna a to je vše. Dost monotónní. Jediné co mě zaujalo, bylo autentické střídání jazyků (maďarština, slovenština, čeština, němčina), které bylo ovšem dost náročné. Nedoporučuji, pokud ovšem nejste velký fanoušci historického žánru a máte náladu na něco delšího utahaného. ()