Jesus Christ Superstar

S hippies se to nedá srovnávat, to rozhodně ne...ale proč bychom to činili? Zpracování dané tématiky touto famózní hudbou a těmito texty bylo, je a bude vždy mistrovské a jakési vizuální pojetí toho všeho si také žádá určitý pokrokový přístup. A i toto zpracování tomuto požadavku odpovídá, takže se vlastně o tragédii nejedná, jde o zdařilý počin... (05.03.2011)

Můj nejoblíbenější muzikál v moderním kabátě, no naprostá paráda. Obsazení mi sedlo, možná až na v několika scénách kňápajícího Jidáše, ale těch bylo pomálu. Celá scéna je výborně vyzdobena, nápisy na stěnách, jako rekvizity zbraně, bomby, drogy...Původní verzi jsem ještě pořádně celou neviděl, ale určitě to pro srovnání v dohledné době udělám, nicméně tento novodobý počin je pro mě nejlepší zfilmovaný muzikál všech dob (ač se jedná spíše o divadlo, než skutečný film). (06.04.2010)

Dlouho jsem to považoval za strašnou šaškárnu. Mojžíšovo přikázání říká: NEZOBRAZÍŠ. A od jisté doby se zobrazuje co - bůh (dává se mu lidská podoba), Ježíš (sám nic nenapsal, asi věděl proč...), a lidi z často komerčních pohnutek dělají hry, muzikály, filmy atd. Dlouho jsem to tak bral, dneska taky, když se nad tím zamyslím, jen už je mi to jedno. Inu každý je své duše strůjcem. (27.07.2010)

Jako fanoušek verze z roku 1973 nemůžu jinak. Jidáš, má oblíbená postava z předchozího zpracování, zde působí jako hysterka v kožené bundičce a dokonce i Ted Neeley, ač není dokonalý, mi připadá tisíckrát lepší než uječený ´barbínka´, který hrál Ježíše v této verzi. Chápu, že se tvůrci snažili o zmodernizování tohoto oblíbeného muzikálu, ale mou odpovědí je jedno velké NE! (22.04.2010)

Čitelnější než verze z roku 1973. Či také expresivnější (ať už Pilát, který je při snu přímo v posteli, výrazy lidí v obličeji v klíčových scénách (i když zrovna třeba nezpívají), Herodův song skutečně stylizovaný do doby, ze které tenhle hudební žánr pochází nebo Jidáš v Superstar). To má jednu obrovskou výhodu, a to že tím vzniká automaticky i víc vrstev a významů pro všechno na obrazovce. Udivil mě kvalitní stage design, který organicky dokáže suplovat téměř všechna vyobrazená prostředí. Už od prvního songu je vidět (či spíše slyšet), že zvukově je to kvalitní a že i hlasy odpovídají tomu na obrazovce, kdy člověk např. vidí, jak se Jidášovi hýbou ústa, když z plna hrdla zpívá (mám-li to srovnat s verzí z roku 1973). Modernizace se povedla na jedničku, vždy je přidávána ve vhodných chvílích (např. televize v This Jesus Must Die, Herodova píseň nebo kompletní Superstar). Výjimku tvoří Šimon, který je asi největším důkazem o tom, ve kterém roce to bylo točeno. Zbytek kostýmů je zmáknut na jedničku, zejména jsem vděčný např. za viditelné rozlišení Kaifáše a spol. nejen pomocí klobouků. Jednotlivé písně jsou i hezky odlišeny barevně (opět plusové body pro lepší čitelnost). Ruku v ruce tomu pomáhá i kamera - zabírá často věci, které na hodnotě a významu jenom přidávají a dávají vzpomenout na to, že muzikál je i vizuální médium. Namátkou věci, které mě v tomto směru zaujaly - V chrámu, kdy jsem občas chytal úzkost, přechod mezi Trial Before Pilate a Superstar, potažmo kompletní Superstar. Tyto zajímavé záběry by však nebyly nic bez hereckých a hlasových výkonů. Tam se casting (a i aktualizace zdrojového materiálu) povedl na jedničku. Sympatizoval jsem téměř s celým sborem. Ježíš je super(star), zpívat i hrát umí, což je evidentní zejména v Gethsemane (zde si dovolím odbočku - moje první (afaik) zkušenost s tímto filmem byla u videa s názvem WHYYYYYYYYYYYYYY a vzhledem k určité unisex vlastnosti jména Glenn a vlasům a záběru z dálky jsem si myslel, že to zpívá žena. Celkově je tato nota v jeho podání hodně "učesaná", daleko zajímavější je z mého pohledu závěr písně v místě, kde verze 1973 šla cestou instrumentální a slideshow klasické ikonografie). Pilát ukazuje o mnoho víc rozměrů než jen ten jeden, v němž je často líčen. Kaifáš a spol. se poslouchají skvěle, zejména Kaifášův basový hlas. Herodova píseň skvěle zvládla kráčet na pomezí šílenosti (plus body za skoro až směšnou přeprodukovanost) a vážnosti (cholericky agresivní závěr). Jidáš je pak kapitola sám o sobě. Jestli ve verzi z roku 1973 znamenalo D ve slově JIDÁŠ slovo Disko, tak zde znamená Š ve slově JIDÁŠ slovo Šou (show). (11.04.2021)