Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrají:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (více)VOD (4)
Obsahy(2)
V době, kdy Druhá světová válka ještě vypadala nerozhodně, probíhal na dálku dramatický souboj mezi Spojenými státy a Německem o to, komu se dřív podaří zkonstruovat atomovou bombu a získat nad nepřítelem rozhodující převahu. V Americe se tajný výzkum skrýval pod označením Projekt Manhattan a jedním z jeho klíčových aktérů byl astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakem se s týmem dalších vědců pokoušel sestrojit vynález, který má potenciál zničit celý svět, ale bez jehož včasného dokončení se tentýž svět nepodaří zachránit… (Cinemart)
(více)Videa (14)
Recenze (1 355)
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $325,236,785║ Tržby Celosvetovo $948,986,785▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Christopher Nolan spojil svoj nadrozmerný vyprávačský talent, s priam artovým prednesom drámy, jednoznačne útočiacej na city akademikov. Vypadá to tak, že by sa na neho konečne šťastena usmiala? U mňa celkom zabodoval, aj keď určite by som pre mňa prvú úmornú romanticko - úvodnú pol hodinku úplne škrtol. Strašne sa to tam ťahalo a nič prevratne zvláštne neponúkalo. Skladanie tímu pre Los Alamos už ale nabralo na obrátkach. Herecké obsadenie nabité, až do prasknutia známych tvári. Vizuálne ohromné, rovnako tak tie iskriace vsuvky narážajúcich atómov. Rovnako tak strhnú snové vsuvky tragických momentiek v predstavách ničiteľa svetov Oppenheimera. /80%/ ()
Zatím bych řekl že nejméně divácky přívětivý Nolan. Nicméně je stále velký poctivý kus kvalitní filmařiny, která vynikne hlavně v kontextu toho co v dnešní době vzniká jaksi na koleně (Netflix) nebo s digitální fasádou (Komiksy). Nebylo pro mě vůbec jednoduché se do Oppenheimera zakousnout, ale zhruba v polovině se mě to konečně podařilo. Snímek má za mě dva dosti výrazné vrcholy (první je zcela určitě odpalovací test, druhý je snahou o očištění jména Oppenheimer). Hned po skončení snímku jsem dostal neodolatelnou chuť si to celé pustit znovu a určitě tak v budoucnu velmi rád učiním. Pak snímek docením ještě více. Příště bych si přál aby Nolan zase lupnul nějakou akční laskominu, ale malinko aby ubral na složitosti. 80% ()
Extatické reakce vyšponovaly očekávání na maximum, projekce je však poněkud zchladila. Ano, lepší podívanou pro velké plátno letos nejspíš neuvidíme, ale pořád je to „jenom“ Nolanův film – tedy ohromující podívaná burcující všechny smysly a s jistým místem mezi nejlepšími snímky roku. Jenže také dílo se vzdáleným, nečitelným hrdinou, k němuž se těžko hledá cesta, a především s neodbytným pocitem, že výsledek líp vypadá a zní, než nakolik se svým poselstvím či vypointováním dokáže zarýt pod kůži. Je dechberoucí, jak strhujícím způsobem se Nolanovi daří prodat v jádru standardní biografii. Vypráví nelineárně, v několika časových rovinách, s občasným zahrnutím vizí a dalších zcizujících prvků – přesto však hlavně díky zvukovým můstkům neztrácí přehlednost a diváckou pozornost na obrovité ploše tří hodin. Stylistické volby stojí za důslednou analýzu, stejně jako Nolanova práce s burcováním diváckých emocí i v momentech, kdy si prostě jen povídá pár kravaťáků. Po skončení tohohle maratonu smyslových vjemů se však vkrádá otázka, co si z toho odnést? Nejspíš to bude třeba zjistit na další projekci – a ideálně zase v IMAXu. ()
BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (70)
- V čase prvého testu atómovej bomby (Trinity), teda 16. júla 1945, už boli obe bomby, neskôr zhodené na Hirošimu (6. august 1945) a Nagasaki (9. august 1945), na leteckej základni na ostrove Guam. Dopravil ich tam krížnik USS Indianapolis dva dni predtým, po dvojtýždňovej plavbe z USA. Nemohli byť teda naložené a odoslané až po teste, ako je to prezentované vo filme. (Fredy.Tukot)
- Paul Schrader označil film za „najlepší a najdôležitejší film tohto storočia“ po tom, čo sa zúčastnil premiéry filmu v New Yorku. (Arsenal83)
- Na Oppenheimerových (Cillian Murphy) závěsech v kuchyni jsou listy stromu gingko. Je to odkaz na fakt, že po bombardování v Hirošimě se skupině stromů gingko podařilo opravdu přežít. (Kailo)
Související novinky
James Cameron chce točit film o Hirošimě a Nagasaki
Jakmile na sobě něco nese stopu revolučního režiséra Jamese Camerona, zajímá nás to. Druhý Avatar zbořil kina, hned se tedy vrhl na třetí díl, který má přistát v kinech v prosinci příštího roku,… (více)
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (více)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (více)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
Nolanovi se podařil husarský kousek, když po coronou zaviněném propadu "Tenetu" okázale rozvázal své dlouholeté pouto s Warner Bros. a rozehrál s jinými studii hru "Chcete mě?". Nově tak smí Nolanovi říkat "můj milášek" studio Universal. Jen za to muselo vypláznout peníze na projekt, který nezapadá do aktuálně preferovaných škatulek hollywoodské produkce. Tím spíše pak "Oppenheimer" zaujme jako marketingová výzva. První kroky vedly přes povýšení samotného projektu na high-concept tagline "Nolan točí atomovku". Následně se zapojilo vyzdvihování analogovosti, což ve spojení s výbuchem bomby přispělo k vyvolání dojmu události. Dovršit sugesce, že tříhodinový biografický film o teoretikovi kvantové mechaniky bude velkolepý spektákl, finálně pomohlo sousloví 70 mm IMAX. Nejpozoruhodnější na tom je, že se prémiový formát projekce vyzdvihuje nikoli u vizuálně pompézního spektáklu, kde by měl očividné opodstatnění, ale u dialogového snímku, jehož většinu tvoří záběry deklamujících herců v oblecích či uniformách. Na druhou stranu totožně již mýtus 70 mm filmového materiálu uplatnila propagace Tarantinovy interiérové žvanírny "Osm hrozných". Tentokrát se ale ještě více než tehdy podařilo PR spindoktorům navodit dojem, že se pro každého filmového fanouška návštěva IMAXu rovná pouti do Mekky. V zájmu finanční návratnosti "Oppenheimera" a zajištění dalších Nolanových projektů je to chvályhodné. Ale dovolím si tvrdit, že navzdory celému PR cirkusu nepotřebujeme pro docenění tohoto filmu největší plátno. Vynikající zvuk ano, ale ne IMAX projekci. "Oppenheimer" nezadupe diváky do sedaček velkolepostí svých výjevů. Ale zato představuje vynikající scenáristický počin, který bravurně drží diváckou pozornost, zvládne zevrubně rozebrat svou titulní postavu, a dokáže to udělat přehledně. Což píšu jako člověk, který má problém pamatovat si jména, takže řada filmů s množstvím postav pro mě nefunguje, protože se v nich snadno ztrácím. Ne však v Nolanově "Oppenheimerovi". To proto, jak je vyprávěný, respektive jak se v něm vrství nejen časové linie, ale i samotné obrazy a zvuk. Jako by se Nolan vracel zpět ke svým kořenům, kdy neměl k dispozici horentní rozpočty a uhranul diváky čistě silou důmyslně skládaného vyprávění v "Mementu". Až na to, že oproti jeho mladicky ambicióznímu hitu zde nelinearita neexhibuje jako gimmick. Spíš s lety vytříbenou neokázalou účelností umožňuje rozpitvat a fascinujícím způsobem pro diváky poskládat různorodé životní role Roberta Oppenheimera i odborné, osobní a morální otázky, které se k jeho osobnosti, dílu a pozici ve velkých dějinách váží. Díky struktuře, která neustále klade detaily po bok širšího rámce a zpřítomňuje kontext či hledisko odstupu vůči dramatické poutavosti okamžiku, se Nolanově portrétu daří vyhnout se minovým polím plakátové oslavnosti, bulvární skandálnosti či filosofické těžkopádnosti. Nikoli tím, že by je neobsahoval, ale neustále je bombarduje částicemi jiných hledisek. Klasická floskule "komplexní portrét" zde dostala svou nekompromisní maximu. () (méně) (více)