Oppenheimer

9.5/10. Jako wooooow, tohle bylo fakticky něco. Christopher Nolan je můj vůbec nejoblíbenější režisér, kterého naprosto miluju a považuji ho za režijního génia (stačí se podívat na to, jak jsem hodnotil jeho předešlé filmy). Ale i tak jsem se před projekcí trochu bál jestli náhodou nebude na Nolana obyčejný biografický film trochu málo. A víte vy co, není, jelikož Nolan je masterpiece genius, který ví jak udržet diváka v pozoru po celou 3 hodinovou stopáž, tak aby ani nemrkl. Po audiovizuální stránce se opět jedná o vrchol kinematografie, kdy Nolan opět skvostně pracuje se zvukem, s hudbou a s absolutně „Božskou” kamerou Hoyte van Hoytema, která nám dává naprosto fantastické záběry. K tomu si ještě dejte perfektní naturalistický soundtrack Ludwiga Göranssona a garantuju vám, že po audiovizuální stránce asi letos už nic vypiplanější neuvidíme, vlastně jo, Dunu: Part Two (sorry Denisi, skoro jsem na tebe zapomněl). Co se týče samotného vyprávění, tak je Christopher zase o něco hravější a inovativnější, kdy během těch tří hodin vystřídá asi tři žánry, kde první hodina je klasický biografický film o tvůrci atomové bomby, druhá hodina působí jako psycho thriller s hororovými prvky a třetí hodina je soudní drama, které spíš připomíná Aarona Sorkina. A všechny tyto části filmu fungují minimálně bravurně. Plus do toho ještě rozpléta mnoho neskutečně silných sociálních a existenciálních otázek, např. zda jsme sami odsouzeni k záhubě nebo zda je dnešní chování k vědcům správné. To celé ještě podporují výborní herci, kdy Cillian Murphy je v hlavní roli naprosto démonickej, ale kdybych měl fakticky říct pouze jednoho, tak asi řeknu Roberta Downey Jr., jenž ve své kariéře snad nikdy nehrál líp. Ale třeba i takový Matt Damon, Florence Pugh a nebo Josh Hartnett byli fakt suprový. Mimochodem Florence Pugh tu má jednu z nejžhavějších sexuální scén za posledních pár let, která je dost možná ta nejžhavější od Vlka z Wall Street, a to je co říct a plus to prostě ještě musím říct, že v životě jsem ve filmu neviděl lépe záběrovany ženský prsa. Nolan je zkrátka Bůůůůůůh, který opět dokázal natočit totální bombu, bohužel tentokrát to není až taková bomba, skrz to že emočně mě to nedostalo, tak jak bych si přál. Tedy na Nolanovi poměry průměrnější film, na poměry současného Hollywoodu audiovizuální a vypravěčsky inovativní Masterpiece, který okamžitě musíte vidět v kině a ne jednou. O tomhle filmu se prostě nedá bavit, musíte ho zkrátka vidět v kině. (21.07.2023)

Dalsi velkolepy Nolan-ov, nie len, uspech. Murphy-ho psychologicke muky, vahanie, ci predstavy vo mne v tych vizualnych i mucivych zvukovych vlnach vyvolavali nemalu odozvu. Pred premierou som si vypocul epizodu vedatoskeho podkastu, ktora pojednavala o ustrednej postave, jej zazemi a potencionalnych spolupracujucich fyzikov. Kto ste este film nevideli, odporucam vypocut pre kontext. Umocni to zazitok v kine. V podkaste nie su ziadne spoilery. Brutalnu minutaz som zacal vnimat az v poslednej stvrtine pocas "honu na carodejnice" a politickej linky. Velkolepa filmarcina so zvucnymi menami, vynikajucimi hercami, pomerne verne vystihnutymi vedeckymi poznatkami a aj zaujimavejsou napinavou liniou. Prekvapilo ma, v case "testu", usi-drasajuce ticho pri tom bombastickom vizualnom divadle. Nadhera. Silne stvorhviezdie. Odporucam v kine. Technicky snad dokonale. 85% (21.07.2023)

Film sa rozdeľuje na 2 časti. V druhej časti máme Oppenheimera, ktorý zostavuje vedecky "avengers" team na zostrojenie bomby. Táto časť ma gradáciu, diváka baví a vrcholí impozantnou scénou testu atómovej bomby. Práve pri Trinity teste vyniká Nolan najviac a vidno, že je vo svojich obľúbených vodách. Gradácia napätia za prispenia Ludwigovho doprovodu a následne všetko hovoriace ticho.... Toto je dôvod, prečo treba ísť do kina a kde u mňa film vrcholí. Intenzitu testu potom ešte zveličuje veľmi kvalitné natočená sekvencia, kde na Oppenheimera doľahne veľkosť momentu. Lenže potom nasleduje ešte ďalšia trištvrťhodinka, ktorá sa rozhodne finišovať časť prvú - Oppenheimerov súdny proces. A v tomto vidím osobne trocha chybu. Súdny proces sú konverzácie a výsluchy za výsluchom, kde vám nie je jasné o čo tam presne ide a kam to smeruje a aj preto záverečný zvrat spôsobuje skôr otázky, ako nejaký pocit zadosťučinenia a prekvapenia. Aj keď tu RDJ kraľuje, divák sa má právo pýtať, prečo sa postava Ramiho Maleka zachová tak ako sa zachovala, lebo vo filme je tento element prakticky odignorovaný, čo je pri strašidelne dlhej stopáži trocha problém. Vlastne je až paradox, že pri tak dlhej stopáži sa zdajú niektoré časti nedotiahnuté a chceli by možno viac vysvetlenia (aj keď chápem, že Nolan vysvetľovať zrejme zámerne nechce). Človek sa taktiež ku koncu stráca v menách, ktoré sú len občas spomenuté, zato v záverečných chvíľach hrajú prim. Celá záverečná časť je hádzanie faktov a mien a zvratov v takej rýchlosti, že človek má problém všetko pobrať. V závere by som to zhrnul tak, že ide o remeselne perfektnú filmarčinu s kraľujúcimi hlavnými postavami (Murphy, RDJ), kde ale súdna linka trocha kazí WOW efekt zo samotnej linky skladania a testovania atómovej bomby. (25.07.2023)

Nolan bohužel působí jako někdo v pozdní části tvorby, kdo již ztratil drive. Zručný a zkušený vypravěč, jasně, jeho styl všichni známe, ale pryč je nadšení jako u jeho starších filmů, kde člověk měl pocit, že sleduje něco originálního a nového. * Byť v jádru pořád pracuje s šablonovým holywoodským mýtem génia, daří se mu jej mírnit k snesitelnosti, třeba už jen použitím většího množství postav vrcholných intelektuálů (narozdíl od hrůz typu Čistá duše, či Will Hunting, kdy je to osamocený superbrain na piedestalu versus ostatní). Což je taky akceptovatelná omluva za tzv. "efekt Simpsonů", tj. samoúčelné cpaní slavných jmen a referencí do příběhu. Ale pak, nedá mi to se nezeptat, kde je von Neumann? (za matiku si asi hodili kostkou von Neumann/Ulam/Gödel) * Zajímavé, že mám problém říct o čem to bylo, příběh se příliš nedotýká fyziky ani technologie samotné, nejde ani po psychologii, či emocích, ale přesto je zábavný. Jako by Nolan došel k nějaké esenci svého stylu a vykašlal se na vše ostatní. To, že jde o biografii mu v tomto imho dost pomáhá, ta v jádru funguje odišně než fikční žánry, byť je samozřejmě taky fikcí. Zároveň mi přišlo, že Oppenheimer nemá přesah a je čistě žánrový, že se vlastně moc nevztahuje k realitě a člověku toho příliš nějakým novým způsobem neukazuje (snad jen scéna s výběrem japonského města, tyto události se většinou zobrazují v rámci nějakého válečného narativu, zde je vidět, že se řešilo i jako politické rozhodnutí). Překvapuje mě, že i přes výše zmíněné je to celé dobré a zábavné, to je podle mě něco, co ten film činí vyjmečný. (25.07.2023)

Zatiaľ čo v Tenete bol Nolan najviac sám sebou, akého som ho zažil, a nevypálilo to (komerčne) najlepšie (aj keď za mňa jeden z favoritov roka 2020 a réžia by si zaslúžila chvály a sošky), v Oppenheimrovi sa na môj vkus mimoriadne prekonal. Je to síce stále štylisticky a výpravne klasický, typický Nolan, ktorého milujem. Nie je to veru odraz mojej duše, ale pravý kinematografický eskapizmus, keď sa cítim ako na dobrej návšteve u priateľa, ktorý vidí svet inak ako ja a predsa tomu nejak rozumiem. Ale tento raz, narozdiel od spomínaného Tenetu, som nemusel k tomuto priateľovi merať takú dlhú cestu. Tentoraz sa totiž priblížil on ku mne. Miesto technokratického sa párania vo vede tu máme páranie sa vo vzťahoch, politike, myšlienkach, mladosti a hlavne STRACHU a ZODPOVEDNOSTI. Žiadna provplánová hurá hurá oslava výbuchu či prázdna patriotická epopej, ako asi mnohí čakali, ale remeselne dokonale a tentoraz aj citlivo a humanisticky vstýčený prst ľudstvu. Som zvyknutý, že postavy v nolanovkách zvyknú byť figúrky v masterplane mastra, ale tentoraz sa šlo inde. Krásne dobové, dokonalo nasvietené, úzkostlivé a PERFEKTNE zahrané, od charizmatického Cilliana, v ktorom som nemohol skrze podobu a profesiu nevidieť môjho dedka (chemika), najlepšie hrajúci RDJ ever a a na malom priestore na milimeter presné osudové ženy Florence a Emily. Som nesmierne šťastný, že kým filmový svet neovládne štrajk, CGI, streaming či AI, sme mali možnosť okúsiť a dostať kus pravej, poctivej autorskej tvorby. Zažiť radosť z plnenia kín miesto plnenia gaučov v obývačke pre originálny a nie veru ľahký príbeh, ktorého natáčanie muselo dozaista spôsobovať radosť aj strach za kamerou. P.S: Takisto by som chcel vyzdvihnúť aj nemenej poctivo a filmovo starosvetsky natočenú sestru from another mother, Barbie. Filmy síce tak rozdielne, ale v závere oba silne humanistické, aj keď iným spôsobom. Barbenheimer, ďakujem ti za víkendový darček mimo všetkých biznis algoritmov, ktorý sa už asi nikdy nezopakuje, aj keď sa ho zrejme mnohí budú snažiť mechanicky napodobniť (nenapodobnia). (27.07.2023)

Je úplně fuk jak velké znalosti či neznalosti máte z historie, potažmo fyziky či astrofyziky, v tomhle guláši jmen a mnoha důležitých historických faktů a kontextů a ještě více těch naprosto nepodstatných, se každopádně chtě nechtě ztratíte. Což by nebylo to nejhorší, kdyby tenhle snímek především nebyla dlouhosáhlá úúúúnavná obr obr NUDAAAAA!!! Rádoby pompézní vyhajpovaná hudba, která každou chvíli tlačí na pilu, nudu a prázdnotu vážně nemůže povýšit ani zastřít... Od odpadu to v mých očích jakž takž zachraňuje poslední třetina filmu a dost slušné herecké výkony R. Downey Jr. a klasicky samozřejmě Cilliana Murphyho. Všichni ostatní včetně Emilky, "Freddyho" Maleka či Garyho Oldmana jsou pouhým komparzem... "Oppiho" rozpolcenost a vůbec celá tahle tragická událost (a zároveň možná -paradoxně- dodnes udržující její opakování na uzdě) by si zasloužili mnohem lepší, údernější a zároveň srozumitelnější zpracování! (28.07.2023)

U někoho Nolan asi zase neuspěl, jelikož už u Tenetu ztratil publikum, u mě zase postoupil v režisérském křesle na další úrověň a jen potvrzuje, že má Hollywood prostě v hrsti a že si může určit, jaký další snímek do kin pošle a kterému dá zelenou! O hereckých kvalitách by se dali také vést dlouhé debaty, nicméně mám typ na minimálně tři nominace z herců co pujdou na Oscara! Podmanivý zvuk vás tak zarazí do křesla i když jde zrovna v tu chvíli o "pouhou" konverzačku! Já tleskám a určitě jsem neviděl naposled!!! Now I become death!!! The destroyer of the worlds!!! (29.07.2023)

Už při vstupu do sálu a pohledu na megalomanské plátno IMAX formátu jsem byl připraven na fakt, že po mírném zklamání z TENETu jdu na nový pětihvězdičkový film od Nolana, který budu ještě pár dní po promítání s údivem vstřebávat. Megalomanské to bylo. Skvěle vyobrazený vzestup a pád velkolepého vědce, skvělá kamera, pohlcující scenérie, do prvního testovacího odpalu by se napětí dalo krájet, ale jinak… na můj vkus trochu moc složitých dialogů (tím nutně nemyslím ty vědecké) a politických tahanic, na jejichž obsáhlost jsem bohužel nebyl dopředu naladěn a čekal jsem mnohem explozivnější náplň oněch plnotučných 180 minut. Nutno uznat - nenudil jsem se ani chvilku, ale i přesto bych uvítal alespoň o trochu více fokusu na bombu samotnou a technikálie spojené s jejím vývojem, historii dalších vojenských pokusů a zkušebních odpalů… ale to by se snímek musel jmenovat jinak, než Oppenheimer. Nezbývá tedy, než formát odkazující hlavně na život a dílo vědce samotného a osvětlení málo známých okolností této velkolepé události a osudů jednotlivých vědců přijmout a ocenit ho takový, jaký je. Až na zmíněný subjektivní nedostatek bumbáců a audiovizuálních orgií se jedná rozhodně o velké dílo a i na těch několik málo podmanivých scén mohu velké plátno jedině doporučit. Subjektivně tak 3,5 hvězdy. Teď prosím další kousek, který se bude jmenovat Atomovka a dá nám dychtivcům to, v co jsme nyní marně doufali! (30.07.2023)

Totální nářez a to i u tak "nudného" žánru jako životopisný film. Už jen třeba do obyčejných dialogů naházet totálně drastickou hudbu s naprosto dechberoucí atmosférou, to dokáže opravdu snad jen Nolan. Audiovizuál, herecké výkony, atmosféra, všechno naprosto dechberoucí. Během sledování nespočetkrát husina. Zrovna u tohoto díla by měl být IMAX naprostá povinnost. Běžte na to do kina dokud to jde a užijte si skutečnou filmařinu v době, kdy vychází samej předraženej a přitom lacinej digitální bordel bez špetky citu pro kvalitní řemeslo. Díky Bohu za to, že takové filmy jako Oppenheimer ještě vznikají. (30.07.2023)

Druhá část letošního fenoménu "Barbiheimer" je za mnou a jsem ráda, že aspoň tady můžu dát mnohem lepší hodnocení. Film je hodně dlouhý, některé pasáže mi připadaly možná až navíc a klidně bych tak půl hodinu z filmu ubrala. Každopádně styl jakým je to natočený je skvělý, herecké obsazení potěšilo a hudba to krásně dokreslovala. I tady člověk odchází s rozpačitými pocity, ale to hlavně proto, že si uvědomí, jak je to celé reálné a jaké nebezpečí atomovka představuje. U scén, kdy se tam na testovací výbuch koukají s nadšením, jak kdyby šlo o ohňostroj na oslavu nového roku, jsem jen kroutila hlavou a u samotného finále mi bušilo srdce o sto šest. Dojem to rozhodně zanechalo, ale nejsem si jistá, jestli bych to někdy potřebovala vidět znovu... (30.07.2023)

Nechtěl jsem, ale viděl jsem. Oficiálně jsem tím zhlédnul Barbieheimer, a to jsem původně neměl v plánu kouknout ani jedno. Nemám vůbec rád Cilliana Murphyho a Christophera Nolana, a tak už jsem šel do kina s nízkým očekáváním. Navíc, mě dost odrazuje 180 minutová stopáž. To se však podařilo talentovanému Ludwigu Göranssonovi zvrátit díky intenzivnímu husí kůži navozujícímu soundtracku. Vždy, když má film skvělý soundtrack, nemůže být samo sebou špatný. Také překvapí, že film celkem zpočátku odsýpá a jistě míří k věci - k výbuchu. Avšak samotný, všemi (až přehnaně) chválený výbuch mě ze sedačky nezvedl, naopak to byly právě scény s Florence Pugh, kdy došlo ke kombinaci výborného hudebního podkresu, úderných dialogů a přesvědčivých hereckých výkonů vyvolávajících smutek. Nejlepší scéna z celého Oppenheimera za mě tedy není ta s výbuchem, nýbrž u výslechu s Florence Pugh, Cillianem Murphym a Emily Blunt. Miluju ji! Dějová linka s Robertem Downeym Jr. mě osobně moc nezajímala. Mínusem shledávám i vazby mezi jednotlivými postavami, jejich plány, názory či historický kontext, který mi někdy unikal, protože to vše za mě Nolan nedokázal zřetelně oddělit a srozumitelně předat. Bohužel třeba linka s vodíkovou bombou mi nějak utekla. Dovolím si na chvíli odběhnout od recenze. Christopher Nolan by měl definitivně natočit film čistě o vztazích, protože to, co jsem viděl zde, by se v takovém snímku prodalo ještě desetkrát lépe. Rozhodně ho musím pochválit za vztahy v milostném trojúhelníku které byly intenzivní a dramatické. Takže se přiznám, že co se týče historie atomové bomby, spíš mě z filmu zajímal milostný trojúhelník, který si mou pozornost jednoznačně ukradl na plné čáře. Po výbuchu už film spíše dojížděl a párkrát usnul a říkal, že už by se mohlo schylovat k závěru. Vyhodnocení: Nečekaně oznamuji, že jsem Oppenheimer tým (01.08.2023)

Dlouho jsem nad tím hodnocením přemýšlel, ale nakonec tomu těch pět hvězd dám a to protože co se týče technické stránky, efektů nebo hereckých výkonů, nemám vlastně vůbec nic co bych mohl vytknout. Zpracování příběhu i vlastně příběh samotný taktéž na jedničku. Akorát jediný důvod proč to pro mě není 10/10 bude ten, že to asi není úplně můj žánr a taky to mělo 3 hodiny, já radši ty kratší filmy. 8.5/10 (10.08.2023)

Nenechal jsem se strhnout nadšenými ohlasy, vysokým hodnocením, ani výborným hereckým obsazením a před návštěvou kina jsem si sám zjišťoval nejen o filmu, ale zároveň i o historii toho, co se dělo v Los Alamos a kolem postavy Oppenheimera co nejvíce informací. Léta se zajímám o jaderné zbraně a když jsem se dozvěděl, že Nolan, můj nejoblíbenější režisér natočí film o Oppenheimerovi, věděl jsem, že to bude bomba - doslova. Hodně diskutabilní je délka filmu, tam bych začal. Osobně jsem si celý film užil, se všemi informacemi, které jsem nasbíral před samotným promítáním, mi rozsáhlé dialogy dávaly smysl, byly geniálně zahrané a nutné, pro budování atmosféry a přípravu na finální husí kůži. Film nebyl o atomové zbrani, čímž bych se chtěl vrátit k dalším negativním názorům, které jsem četl/slyšel. Byl o geniálním fyzikovi Oppenheimerovi. A Oppenheimer nebyl přítomen v Nagasaki a Hirošimě, ale po celou dobu, sleduje film jeho osobní počínání. Tudíž nářky na to, že někdo čekal celou dobu na velký bum a pak dostal jen menší bum.. O Hirošimě a Nagasaki už bylo natočeno mnohé. Tohle byl film o jedné postavě a o tom, jakým zásadním způsobem ovlivnila průběh války, ale i o politice poválečné doby a jejím dopadu na tohoto génia. A já dostal přesně to, pro co jsem si do IMAX přišel. Ryzí filmové řemeslo v té nejvíce estetické formě, které funguje, diváka vtáhne, rozžvýká a pak vyplivne. A Nolan dokazuje, že to jde bez přehnaných CGI efektů a za použití komorní atmosféry několika skromných interiérů. A to už se dnes moc nevidí. Takže bravo! (14.08.2023)

Imax 70 mm. Stalo za to, si počkat. (15.08.2023)

IMAX, to je prostě porno! A navíc je to skvěle natočené. A těch posledních pár vteřin? WTF 😬 Nolan to prostě umí a jak to dokáže vyždímat i z obyčejného životopisného díla, to je masterpiece. 90% (26.08.2023)

Nevím, čím začít. Když jsem přicházel do kinosálu, věděl jsem, že mi za „pár“ reklam věhlasný a elitní režisér Chris Nolan naservíruje kvalitní podívanou. Ovšem, co jsem nevěděl byla skutečnost, že budu svědkem struhující podívané, jež uběhala strašně rychle, byť stopáž filmu byla 3 hodiny (člověk si toho prakticky ani nevšimne).  Základy o projektu Manhattan a co se dělo poté jsem měl díky četným dokumentům, mému všeobecnému  přehledu typického intelektuála, a především pak díky dokumentu "Začalo to v Los Alamos", avšak zde je třeba tučně podhrnout – jen základy. Film nás totiž zavede ne jenom do tajemné vesničky, kde se uskutečnil první test, zavede nás do nitra života samotného fyzika, jeho přátel, či spíše geniálních spolupracovníků nebo nám ukáže i  (pro tehdejší dobu „mccarthismusu“) kontroverzní aktivity vědce před jeho slávou. Film nadchne snad všechny věkové kategorie, skvělý Cillian Murhpy v hlavní roli, úžasná sondáž do života vědce a v neposlední řadě i exceletní hudba skladatele Göranssona (kterého jsem předtím neznal) u vás zanechá filmový zážitek z kategorie „magnum opus“. Pro mě určitě nejlepší film roku 2023 (26.08.2023)

Tříhodinová přednáška o kvantové fyzice s jedním velkým boom. Na Nolana vypravěčsky nezvykle konzervativní snímek, střídá se pouze několik časových rovin, nicméně sledování filmu je v podstatě lineární. Vizuálně je snímek nádherný, zaujme relativně střídmá, ale o to intenzivnější hudba a především práce se zvukem je naprosto úchvatná. (28.08.2023)

The Imitation Game + Dunkirk (28.08.2023)

Co o posledním Nolanově počinu ještě napsat, co už nebylo napsáno nebo řečeno stokrát předtím? Geniální režisér a scénárista opět nezklamal, a i když je Oppenheimer jiný žánr, než kterému se doposud věnoval, stále z něj čiší Nolanův nezaměnitelný styl. Netradiční životopisný snímek dostál všemu hypu kolem, možná ho i předčil a zařadil se mezi nejvážnější kandidáty na Oscara snad ve všech kategoriích. Oppenheimera je třeba vidět v kině, práce se zvukem a hudbou je totiž naprosto fenomenální. (09.09.2023)

nemam rad nolana. ani tento americky pohled na historii. ale natocene vyborne. (15.10.2023)