Le Charme discret de la bourgeoisie
Il fascino discreto della borghesia
El discreto encanto de la burguesía
Skrytý pôvab buržoázie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
The Discreet Charm of the Bourgeoisie
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Fernando Rey, Paul Frankeur, Delphine Seyrig, Bulle Ogier, Stéphane Audran, Jean-Pierre Cassel, Milena Vukotic, Claude Piéplu, Michel Piccoli (více)Obsahy(2)
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes.
(oficiální text distributora)
Videa (7)
Recenze (191)
Tak ja vám neviem. Ja keď som hladný, tak sa jednoducho najem a nič mi v tom nezabráni. Okrem tejto kontroverzie ešte spomeniem, že Bunuelova zvolená forma, kde neviete, čo je realita a čo predstava, je takmer geniálna. Geniálne ale nie je obsadenie môjho neobľúbeného Fernanda Reya. Predstavovaná buržoázna spoločnosť je tiež poriadne odpudivá. Ja viem, že to bol zámer a takto ich mám vnímať, ale z filmu mi ostal negatívny pocit a nemám chuť ho s niekým dopodrobna rozoberať. ()
Nenápadný půvab buržoazie zůstává z hlediska filmového surrealismu nedostižnou ukázkou toho, jak efektivně se dá tento umělecký (snový a podvědomí osvobozující) směr ve filmovém vyprávění využít. Luis Buňuel má oproti jiným filmařům, kteří točí v surrealistickém duchu, jednu velkou přednost, a tou je závažnost společenského sdělení jeho snímků. Nenápadný půvab buržoazie je na první pohled salonní konverzací, kterou však právě snová struktura vyprávění (realita x sen x sen ve snu) posouvá do fáze neobyčejně fascinujícího díla, které od doby svého vzniku (1972) vůbec nezestárlo a stále v sobě přechovává aktuální celospolečenská témata, mravními nešvary počínaje a buržoazními přežitky konče. Značně rozvolněná stavba scénáře, na němž Buňuel spolupracoval s legendárním Jeanem-Claudem Carrierem, podporuje humornou, téměř groteskní složku filmu. Buňuelův významný cit pro společenské podobenství, kvalita hereckých výkonů v čele s Fernandem Reyem v roli velvyslance Rafaela, a obrazová pospolitost dělají z Nenápadného půvabu buržoazie možná vůbec nejlepší "surrealistický film" všech dob. Na rozdíl od jiných totiž Buňuel umí se surrealismem zacházet tak, aby zbytečně neodtrhával pozornost od ústředního tématu a zároveň zůstal nedílnou součástí vyprávění. ()
Upraveno v dubnu 2019. Nenápadný půvab buržoazie je anarchistickým atentátem, surrealistickou filmovou lahůdkou a vynalézavě ochočenou nihilistickou podvratnou činností. Luis Buñuel a Jean-Claude Carrière podnikají stylově vytříbený útok na statut moci. Ušetřena není žádná mocenská složka, slitování bylo exemplárně u zdi zastřeleno popravčí četou, symboly jsou slavnostně vystaveny na oltář a slouží se v jejich víře obřadné živé hry. Čas vše soustředí do jednoho místa, různé roviny vnímání bytí se propojují i vymezují, proplouvají sebou navzájem, vytrhují detaily, mění východiska a každý záběr se stává kulometnou salvou zuřivého partyzána. Žár srdce nihilismu týrá své ulovené oběti, vydírá jejich svědomí a rafinovaně šmíruje stíny masek. Důstojnost je schopná přizpůsobit své potřeby, moc je opojná, výsostné postavení nabízí tučné benefity k uspokojení. Buržoazie je svlečena do naha, vláčena bahnem a bičována v sadomasochistickém rozjívení. Svých perverzí dostojí i církev, armáda a policie. Surrealismus dodává rukojeť k významům, obrazové kompozice vyzývavě koketují s pravou tváří strany moci. Nejvíce mučeným úlovkem je Don Rafael Acosta (vynikající Fernando Rey), ctihodný velvyslanec latinskoamerické republiky Miranda v Paříži. Narážky vyřezávají pláty živého masa, důstojnost majestátu musí zůstat již z podstaty zachována. Poživačnost je ostražitá a neodbytná. Výrazným anarchistickým úlovkem je také François Thévenot (příjemný Paul Frankeur), Acostův stavovský souvěrec a věrný kumpán v běhu životního přesvědčení. Vybraná společnost si potrpí na způsobech. Třetí mužskou kořistí lovu je Henri Sénéchal (zajímavý Jean-Pierre Cassel), Acostův a Thévenotův společník života i jeho materiálního krytí. Pokrytectví nežehrá na černé svědomí. Nejsmyslnějším barevným korálkem je Simone Thévenot (pozoruhodná Delphine Seyrig), Thévenotova ctihodná manželka a Acostova velmi důvěrná přítelkyně. Elegance má své tajnosti. Nejvíce rozevlátým barevným korálkem je Florence (zajímavá Bulle Ogier), Simonina mladší sestra v neustálém alkoholovém oparu povznesení. Údržba stylu vyžaduje přísný řád nároků. Nejdychtivějším z barevných korálků je Alice Sénéchal (šarmantní Stéphane Audran), Henriho manželka. Povzbuzení životem kráčí vstříc další své drobné radosti. Důležitou postavou znesvěcení pokrytectví je Monsignor Dufour (velmi dobrý Julien Bertheau), římskokatolický biskup a zručný zahradník v domě Sénéchalů. Odpuštění je posláním, trest povinností, odborářské stanovy svátostí. K výraznějším atributům patří Delecluze (velmi příjemný François Maistre), ctižádostivý policejní komisař. Snaha je chvályhodná, ale hierarchie je pevně stanovená a nadřazena právu a pořádku. Podstatné místo zaujímá také plukovník francouzské armády (příjemný Claude Piéplu), neřízená střela, kurážné rozvíření míru a spolehlivý vykonavatel zadaného plánu vojenských manévrů. Z dalších rolí: spolehlivý ochránce nenápadného půvabu buržoazie a francouzský ministr vnitra (Michel Piccoli), zahradník Dufourových rodičů a boží rukou pomstěný smrtelný hříšník (Georges Douking), omlouvající se číšník čajovny bez čaje a kávy (Bernard Musson), spolehlivá a dlouhotrvající Sénéchalovic služka Ines (Milena Vukotic), zasloužilý policejní seržant a krvavý brigadýr (Pierre Maguelon), vojenský seržant se snovým setkáním se smrtí (Maxence Mailfort), pohnutý osud vyprávějící vojenský poručík Hubert de Rochcahin (Christian Baltauss), či zatvrzelá mirandská nespokojenost alias nebezpečná teroristka (Maria Gabriella Maione). Nenápadný půvab buržoazie je duchaplná zábava intelektuálního povyražení a uměleckého stylu. Nenápadný půvab buržoazie je vznešeným výtvorem, znevažuje ctihodnou masku společnosti, provokuje, pohrává si, zneužívá vlastní fetiše a utkvělé představy, zapojuje Érota i Thanata, poťouchle se vysmívá. Jedinečným způsobem předvádí Luis Buñuel svůj životní názor, s lehkou grácií a originálním výrazem umělce dává svobodu svému vnitřnímu světu. Filozofie a revolucionářské odhodlání dostaly své praktické využití. Umění ukazuje jednu ze svých nejúchvatnějších podob! () (méně) (více)
Pokud v Krásce dne sny pouze navodily atmosféru a decentně doplňovaly hlavní děj, zde jim Buñuel přikládá mnohem větší váhu a bezelstně stírá hranici mezi realitou a sny. Činí tak opravdu náramně, protože nemáte šanci během sledování odhadnout, co je skutečné a co ne (ostatně takové sny jsou u lidí nejhorší). Svým jemným humorem se vysmívá duchovenstvu a armádě - jako v pozdějším Přízraku svobody - a některé scény jsou dotáhnuty do naprostých absurdit (večeře v restauraci, kde ve vedlejší místnosti právě oplakávají zemřelého majitele). Buržoazie je podle Buñuela půvabná, a to daleko nápadněji, než by se mohlo zdát! ()
Buñuel byl řízek. Na vpravdě nenápadném prostoru rozehrál nenápadnou ale komplikovanou story, ve které bych já nevymyslel vůbec nic. Buñuel do ní však nasadil tak ujeté scénky a postavy, že mi nezbývalo, než se jen s tupým úsměvem dívat, co na mě přichystá dál a čas od času, jako bonbónek, si nachystal i geniální vtip a sem tam náboženskou narážku, jakoby tam byly jenom pro mě. A hádejte, kdo je tu vrah? ()
Galerie (80)
Zajímavosti (14)
- Ve scéně mučení vězně elektrickým pianem vylézá z nástroje hejno švábů. Tím se Buñuel otevřeně hlasí ke svému oblíbenému hmyzímu motivu, podobně jako scénou s mravenci ve snímku Andaluský pes (1929). (ČSFD)
- Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)
Související novinky
Projekt 100 pokračuje v nově zrekonstruovaném kině Světozor
Projekt 100/2008 vstupuje do druhého měsíce svého putování Českou republikou a první výsledky naznačují, že divácky nejúspěšnějšími filmy budou Antonioniho ve své době velmi kontroverzní Zabriskie… (více)
Projekt 100 pro rok 2008
V první půli příštího roku připravila Asociace českých filmových klubů už 14. ročník Projektu 100, který nabídne do české distribuce dalších deset kvalitních a celosvětovou kritikou oceňovaných… (více)
Britská literatura v britském filmu (29.11. - 2. 12.)
Letošní program XIII. semináře britského filmu, který proběhne ve dnech 29. 11. - 2. 12. v Uherském Hradišti, pokračuje v tradici posledních ročníků, které se zaměřovaly na spojení britského filmu s… (více)
Reklama