Nenápadný půvab buržoazie

Hodně zvláštní film. Když jsem ho v mládí viděla poprvé, připadal mi takový příjemný, lehce plynoucí a poněkud zmatený, ale proti peckám jako Zvětšenina nebo Sladký život, kterými jsem tehdy byla uchvácená, přece jen trošku nemastný neslaný. No jo, byla jsem mladé tele....Teď jsem díky ČT a jejich projektu Velikáni filmu (konečně, třikrát hurá!!!) viděla znovu a vida: to příjemné uplývání zůstalo, ale navíc už jsem si vychutnávala různé narážky a absurdity, a usmívala jsem se a přitom mi šel občas mráz po zádech. Stéphane Audranová jako prvotřídní snobka skutečně neodolatelně půvabná, stejně jako zločinec v rukavičkách (a nejen v tomto filmu) Fernando Rey. Jako estét musím opět ohodnotit to, jak jsou ve starých francouzských a italských, potažmo zde i španělských filmech vždycky výborné kostýmy, interiéry, prostě celková vizáž lidí, budov i měst, nadčasová elegance všude.... (20.02.2012)

Formálně zcela surrealistický snímek, obratně si pohrávající s tématem snů, je ve skutečnosti poměrně dobře čitelnou kritikou vyšší společnosti, církve a společenských konvencí, tedy témat, do nichž se Buñuel strefuje rád a často. Jistě nepřekvapí, že jeho postoje jsou zjevně značně levicové, blízké komunistické či anarchistické optice. Postava velvyslance despotického státečku, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog, mu navíc umožňuje, zaměřit svou pozornost na otázky neokolonialismu, protekcionismu, "politické korektnosti" a diplomatických "sňatků z rozumu" uzavíraných ve jménu "vyšších zájmů", navzdory zjevné nespravedlnosti a potírání lidských práv. Rozhodně se většinou jedná o témata velmi palčivá a stále aktuální, jakkoli zrovna výpady proti církvi poněkud připomínají "kopání do mrtvolky" a je nutné je chápat spíše jako určitou režisérovou osobní obsesi, než téma hodné kritiky ve druhé polovině dvacátého století... Spíše než surrealistický a absurdní, je film obsahově dosti levicový a velmi angažovaný... Přesto zde nalezneme i zřetelně surrealistická témata. Vedle už zmíněného tématu snu, které ovšem působí zčásti jen jako formální rámec a samozřejmě také jako jeviště výsostně surrealistické hry s polaritou sen vs. realita, nalézáme zde silně akcentované téma smrti a záhrobí. Méně nápadné je jak téma sexu tak téma podvědomí, přičemž obojí vyznívá především jako kritika pokrytecké společnosti, přestože je zde samozřejmě čitelné i obecné napětí mezi "vysokým" a "nízkým" či mezi "rozumovým" a "pudovým". Méně surrealistické, ovšem z filosofického či sociologického hlediska o poznání podnětnější, je ovšem téma společnosti jako divadla, v němž jednotlivci zastávají přidělené role. S tím souvisí i celým filmem prostupující téma uniformy jako nositele daných společenských rolí (biskup/zahradník, sluha, voják, policista)... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Bebacek, Silas, Ony, Xeelee, Cimr (25.10.2010)

Přestože jsem surrealista tělem i duší a přestože mám Luise Bunuela moc rád, tak mi Nenápadný půvab buržoazie příliš nesedl. Neustále jsem měl pocit, že Bunuel je zde ve své surrealistické fantazii mnohem umírněnější než ve svých starších filmech a snad i to je důvod, proč zrovna tenhle snímek získal Oscara. Stejně tak obrazově je na můj vkus až příliš "nenápadný". Snad až na dvě nebo tři scény mi tohle nic nedalo a tak nějak jsem se apaticky pronudil až do konce (i když závěrečná scénka s masem pod stolem byla výborná :). V porovnání například s Viridianou musím hodnotit pouze průměrně. (06.04.2012)

ocenenia : Oscar 1973 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Film na moje gusto až príliš prikovaný k dobe svojho vzniku, a to znižuje ostrosť Bunuelovej kritiky.... ono buržoázia už (pre mňa) dávno nie je to, čo bola pre Bunuela v 70-tych rokoch, a pre Marxa v 19. storočí.... pojem buržoázia bol vždy previazaný s materializmom, hedónizmom, pokrytectvom a povýšenectvom.... napasujúc na dnešnú dobu priam krkolomnej urbanizácie obavateľstva (buržoázia=meštianstvo) by sa v hľadáčiku Bunuelovej kritiky ocitli určite aj mnohí, ktorí sa tu nad filmom rozplývajú, a pritom sami patria do "vyššej strednej vrstvy" (07.10.2010)

Kdepak náš starý legrační provokatér Luis. Pokud kdy měl někdo povýšit na "umění" základní situaci, ve které se lidi prostě nesejdou ve správný čas a na správném místě, ani kdyby se rozkrájeli, tak to měl být právě on. Sice vidět v životě víckrát než jednou tvář Fernanda Reye v hlavní roli shledávám naprosto marnotratně zničeným časem, ale budiž. Nadto jsem chtěla vidět i v jiné roli Delphine Seyrig, než jen jako postmoderní Bathory. Takže jsem to nakonec celé přežila, několikrát jsem shledala zdejší humor natolik absurdním, až se stal nakonec přijatelným pro salvy smíchu, ale nikoli jako na běžícím pásu. (11.04.2013)