Oscar Wilde

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)

Miluju Oscara Wildea a jeho knihy popřípadě divadelní hry. Tento jeho biografický snímek mne ohromil. Na druhou stranu mě, ale celkem zamrzelo, že zde dali minimum z jeho spisovatelského života a zaměřili se na jeho milostný vztah "Oscar a Bosie". (a předtím na pár "jeho" chlapců) Stephen Fry exceloval ->podoba Wildea tu byla, dokonce jsem to věřil i Jude Lawovi, který se tak vžil do role homosexuálního Bosieho, až to trochu děsilo. (02.10.2009)

Neskutečné, že ačkoliv ve své době Wildea milovala celá Británie, dokázali ho najednou tak zdegradovat a vláčet. O to horší je fakt, že homosexualita byla zločin ještě do roku 1967 - minimálně v GB. Hrůza, že někoho tak inteligentního a nadaného tak sedřeli jen proto, že se mu zalíbil mladý Jude Law, a to se mu taky sakra nemůže nikdo divit. Netřeba Wildea idealizovat, jistě to byl snob a zhýralec, ale to byl kde kdo a do vězení za to nešel. Wilde v podstatě nikomu neubližoval, akorát prostě nedokázal včas vyklidit pole, když doba nepřála. Hodně silný film, který ukazuje "milou, malebnou Anglii" v dost nepříjemném světle. Jude Law je úplně neskutečný jako božský Bosie, arogantní fracek napřesdržku s obličejem andílka, chudák Wilde neměl šanci. V menších rolích hodně přesvědčivý Michael Sheen nebo Jennifer Ehle. Co se týče Stephena Fry, tak kristepane - ani Wilde by se snad nezahrál líp. Fry se s ním neuvěřitelně ztotožnil a vystřihl ho dechberoucím způsobem. Dokonalost. U rozhovoru se svou ženou ve vězení jsem byla vážně dojatá. Jo a poznámka na konec - jakmile vidím ksicht Toma Wilkinsona, vím, že ho budu nenávidět. A zde tomu nebylo jinak. . (10.05.2017)

Oscar Wilde v místě a čase, kdy homosexualita byla hluboce nemorálním a trestným činem, ač ženatý a již slavný a sledovaný, napochodoval na večírek a sbíral pěkné kluky jak známky a oni se o jeho zájem mohli přetrhnout. Žádné dlouhé přemlouvání a Oscar je odkládal jak fusekle do té doby, než potkal Bosieho, kterého hrál Jude Law a já chci věřit, že to, jak Jude svoji roli se vším všudy a úžasně zahrál, byla opravdu jen poctivá herecká rachota. (28.10.2005)

Stále silný a neméně stále aktuální snímek o tom, že za překračování společenských konvencí a výsměch falešné měšťácké morálce se platí vysoké ceny. Stephen Fry a Jude Law, pro kterého mám z pochopitelných důvodů jistou slabost, se pro své role přímo narodili. Věříte jim každé slovo a každý polibek. Vše podtrhuje nádherná hudba, fantastická kamera (záběry na pohledného Judea Lawa jsou jednoduše pastvou pro oči) a nesmírně citlivá režie. Vznikl tak nesmírně komplatní snímek o lásce, která i přes dobové odsouzení má co říci i dnešku. Že i láska dvou mužů může být krásná. Snímek navíc zachycuje i komplikace, kterými taková láska může procházet, podobně jako jiné vztahy. Fantastický divácký zážitek plný elegance. (01.11.2018)