Basquiat

Jedna z typických postav Warholovy Faktory - továrny na umění, kde znaky nemají smysl, nenesou v sobě žádný význam. Mladý černošský umělec Basquiat, jeden z představitelů generace tvůrců přímo ovlivněných Andy Warholem, je hlavní postavou tohoto skvělého biografického filmu režiséra Juliana Schnabela (jinak též významného newyorského postexpresionistického malíře). Boom pop artu odstartoval zajímavý zvrat ve vnímání umění - Warholovi šlo ještě především (mimo odklonu od abstrakce zpět k realitě a zaostření optiky na všední ,,komerční, objekty) o slávu, pozornost a peníze, jeho mladí žáci si naopak soustředili na fakt, že umění musí zpět za lidmi - tedy ze snobského prostředí galerií zpátky do ulic... Tak vzniklo graffiti - typický produkt městského vnímání krásna, tak vzešla hvězda Basquiata - neortodoxního tvůrce graffiti a pláten na pomezí abstrakce a experimentu. Vedlejším produktem úspěchu a slávy bylo zjištění, že Basquiatova plátna se za obrovské částky znovu stávají součástí sbírek snobských sběratelů, což mladý umělec vyvažoval právě tvorbou graffiti a writů přímo v ulicích New Yorku. Barevným sprejem vyvedený nápis, obrazec či kresba na zdi byly fenoménem, který jen posiloval Basquiatův kult (k tomu přispěla nejvíc samozřejmě jeho předčasná smrt) a hlavně poukazoval na ten nejdůležitější faktor - umělcovu nezištnou radost a vnitřní potřebu tvorby, stěžejní hnací sílu každého skutečného inovátora a kreativního jedince... Skvělý film, skvělá režie, strhující i přesvědčivé herecké výkony (David Bowie jako Andy Warhol...)... Basquiat... Jsem zvědav, kdy někdo natočí biografický film o další významné personě této Warholovské školy - Keithu Haringovi (jeho dílo bylo k vidění na vlastní oči třeba v Centru Egona Schieleho v Českém Krumlově)... (13.10.2007)

Neuvěřitelně krásně zachycené nadšení z tvorby mladého umělce Basquiata činí tento film výjimečným kusem mezi biografiemi slavných osobností. Ukočírováním takové plejády výtečných herců (Oldman, Dafoe, Walken, Del Toro, Hopper,...Bowie! Bože, Bowie!) si u mě se svou filmařskou prvotinou výtvarník Julian Schnabel získal místo mezi sledovanými režiséry. A já se opravdu rád k tomuto snímku budu vracet. (19.09.2010)

Film je sledem scén ze života Basquiata bez udání času v průběhu 8 let. Není to na překážku, pozornost se přesune na aktéry a na situaci. Postupem času se Basquiat mění, úspěch, peníze, noví lide kolem, podmínky na malování. A přitom zůstává tím samým dítětem, jak mu to řekla jeho přítelkyně. Ostatní lidi vnímá podle toho, jak se k němu chovají. Realitu vnímá přes prisma umění. V každé situaci, v jakékoliv atmosféře dokáže vyprodukovat kresbu, který vypadá dobře. Je to pro něho přirozené. Do ničeho se nenutí. Jeho půl mozku jakoby bylo nastaveno jenom na umění. Proto vztahy se ho příliš nedotýkají, jenom jimi proplouvá. Je příliš soustředěný na sebe. To, co chce, o to si řekne. Takový způsob jednání je pro něho štěstím i prokletím. Styl vypřávění filmu je velmi svěží, soustřeďuje se na zachycení chvíle, momentu, kdy se něco děje. Dobře koresponduje se stylem jakým tvořil Basquiat. Žádné dlouhé vykládání, ale tady a teď. (06.06.2014)

Na "uměleckém" New Yorku druhé poloviny minulého století nebylo pozoruhodné to, že se tam dělo pořád něco nového, ale že toho bylo tolik, že si každý mohl něco vybrat, pro každého tam bylo něco. (Pro mě třeba hudba Mortona Feldmana a myslitele/skladatele Johna Cagea.) Factory Andyho Warhola se mě příliš nedotkla, a John Cale mi byl bližší než Lou Reed, který byl u nás (paralelně s Frankem Zappou) nedotknutelnou a téměř zbožňovanou osobností. Basquiatovy obrazy, spojující africký/haitský primitivismus s popartem a německým expresionismem, mi byl rovněž bližší, hlavně vzhledem k tomu poslednímu - třeba "Jízda na smrtce" (Riding with Death, 1988, krátce před autorovou smrtí). Julian Schnabel je zde "povolaným" filmařem, ví, zná a umí. Je to vidět nejen na "malířské" vizualizaci, ale také na celém diskurzu "newyorské malířské subkultury". Pozn.: Ani k Davidu Bowiemu (ve filmu neměl alternativu) jsem příliš nepřilnul. Překvapila mě však deska, kterou si dodnes rád pouštím - Diamond Dogs). (20.04.2017)

Chcete film o umelcovi? Nech ho natočí iný umelec! Kto predsa dokáže lepšie vystavať príbeh na kompozícii graffitov a pestrofarebných rekvizít a detailov, ako človek, ktorý sa tým živí?! Kontrast medzi nelogickosťou Basquiatovho umenia a šeďou okolitého sveta vytvára celú škálu pocitov (fantastický filmový plagát to presne vystihuje), a subjektivita interpretácií zhluku obrazu a ich zdanlivej bezvýznamnosti tomu dodáva ďalší rozmer. Inak povedané, presne to, čo ma na Before Night Falls nudilo, ma v Basquiatovi bavilo. Obsahovo ten film možno trochu prázdny je a chápem, že je možné ho ľahko odsúdiť ako nezaujímavú kopu zážitkov svet ignorujúcich bohémov, ale hovorím vám, má to hĺbku. Navyše je to jeden z tých nezávislákov, v ktorých si chce zahrať každý, a mne tu vážne chýbal už iba Buscemi. Všetkých, aj epizódnych roličiek sa zhostili výborní herci, s mojim roky najobľúbenejším hercom tmavej pleti J. Wrightom na čele a dokonalým Davidom Bowiem v úlohe Andyho Warhola, v jednom z najväčších castingových víťazstiev vôbec. A moja večná láska Parker Posey ako snobská povýšenecká new yorkská agentka s umením, a teda presne tak, ako ju najviac milujem. 85% (18.05.2013)