Basquiat

Film je sledem scén ze života Basquiata bez udání času v průběhu 8 let. Není to na překážku, pozornost se přesune na aktéry a na situaci. Postupem času se Basquiat mění, úspěch, peníze, noví lide kolem, podmínky na malování. A přitom zůstává tím samým dítětem, jak mu to řekla jeho přítelkyně. Ostatní lidi vnímá podle toho, jak se k němu chovají. Realitu vnímá přes prisma umění. V každé situaci, v jakékoliv atmosféře dokáže vyprodukovat kresbu, který vypadá dobře. Je to pro něho přirozené. Do ničeho se nenutí. Jeho půl mozku jakoby bylo nastaveno jenom na umění. Proto vztahy se ho příliš nedotýkají, jenom jimi proplouvá. Je příliš soustředěný na sebe. To, co chce, o to si řekne. Takový způsob jednání je pro něho štěstím i prokletím. Styl vypřávění filmu je velmi svěží, soustřeďuje se na zachycení chvíle, momentu, kdy se něco děje. Dobře koresponduje se stylem jakým tvořil Basquiat. Žádné dlouhé vykládání, ale tady a teď. (06.06.2014)

Na "uměleckém" New Yorku druhé poloviny minulého století nebylo pozoruhodné to, že se tam dělo pořád něco nového, ale že toho bylo tolik, že si každý mohl něco vybrat, pro každého tam bylo něco. (Pro mě třeba hudba Mortona Feldmana a myslitele/skladatele Johna Cagea.) Factory Andyho Warhola se mě příliš nedotkla, a John Cale mi byl bližší než Lou Reed, který byl u nás (paralelně s Frankem Zappou) nedotknutelnou a téměř zbožňovanou osobností. Basquiatovy obrazy, spojující africký/haitský primitivismus s popartem a německým expresionismem, mi byl rovněž bližší, hlavně vzhledem k tomu poslednímu - třeba "Jízda na smrtce" (Riding with Death, 1988, krátce před autorovou smrtí). Julian Schnabel je zde "povolaným" filmařem, ví, zná a umí. Je to vidět nejen na "malířské" vizualizaci, ale také na celém diskurzu "newyorské malířské subkultury". Pozn.: Ani k Davidu Bowiemu (ve filmu neměl alternativu) jsem příliš nepřilnul. Překvapila mě však deska, kterou si dodnes rád pouštím - Diamond Dogs). (20.04.2017)

Osobity snimek zachycujici zacetek 80. let, kde se na ulicich New Yorku stal takrka ze dne na den z J.M.Basquiata nejzadanejsi a nejobdivovanejsi umelec i presto, ze tvoril nebo-li maloval grafity. Bohuzel diky sve labilite a drogove zavislosti ma jeho kariera i zivot horky a velmi rychly spad. Chytlave zachycena umelcova tvorba za pochodu jeho excentrickym zivotem a po herecke strance precizni, ale s pramalym emocnim dopadem na me samotneho. 55% (30.05.2008)

Jean-Michel Basquiat byl docela zajímavý týpek. Přespával v papundeklové krabici v parku, maloval po zdech, po pneumatikách, kamáradil s Andym Warholem, docela rychle se proslavil, ale jeho svíčka docela rychle zhasla....Filmy o známých osobnostech bývají někdy pěkně nudné, Basquiat ovšem nepatří mezi ně. Myslím, že na tomto filmu se Schnabelovi podařilo, zachytit atmosféru New Yorku na počátku osmdesátek, je výborně obsazený, výborně zahraný a má nádherný soundtrack. Nejvíc bych ovšem chtěl vyzdvihnout Davida Bowieho v roli Andyho Warhola. V jeho scénách jsem si skoro přál, aby se ten film jmenoval ANDY WARHOL !!!! Už kvůli němu stojí tento film za shlédnutí. (24.03.2007)

Zaujal mě příběh toho hocha, ale moc se mi líbil D. Bowie jako Andy Warhol....Je zajímavé, že hodně lidí co "něco" v této době tvořili, a taky se mezi sebou více či méně poznalo osobně či přes svá dílo, tak skončilo své životy předčasně, často na následky drog, tedy vzali si život skrz hluboké deprese a úzkosti, jako následek rajských zážitků, které drogy přinášejí. Každý, kdo se o tomhle období chce dovědět víc, tak ať si přečte knihu "Můj život s Andy Warholem", či "Andy Warhol od A po Z a zase zpět" a podobnou literaturu. (06.10.2011)