Basquiat

Pěkný životopisný film. Ale na druhou stranu... Je to docela normální lidský příběh. Většina velkých, uměleckých géniů si kompenzovala svou nevyrovnanost v drogách a jiných neřestech. Je to daň za jejich odlišnost. Basquiat nebyl žádnou vyjímkou. Takže, když koukáte na tento film, příjde vám, že jste už vše tak nějak viděli, že už to vlastně znáte, jen v jiném podání. (02.11.2007)

Chcete film o umelcovi? Nech ho natočí iný umelec! Kto predsa dokáže lepšie vystavať príbeh na kompozícii graffitov a pestrofarebných rekvizít a detailov, ako človek, ktorý sa tým živí?! Kontrast medzi nelogickosťou Basquiatovho umenia a šeďou okolitého sveta vytvára celú škálu pocitov (fantastický filmový plagát to presne vystihuje), a subjektivita interpretácií zhluku obrazu a ich zdanlivej bezvýznamnosti tomu dodáva ďalší rozmer. Inak povedané, presne to, čo ma na Before Night Falls nudilo, ma v Basquiatovi bavilo. Obsahovo ten film možno trochu prázdny je a chápem, že je možné ho ľahko odsúdiť ako nezaujímavú kopu zážitkov svet ignorujúcich bohémov, ale hovorím vám, má to hĺbku. Navyše je to jeden z tých nezávislákov, v ktorých si chce zahrať každý, a mne tu vážne chýbal už iba Buscemi. Všetkých, aj epizódnych roličiek sa zhostili výborní herci, s mojim roky najobľúbenejším hercom tmavej pleti J. Wrightom na čele a dokonalým Davidom Bowiem v úlohe Andyho Warhola, v jednom z najväčších castingových víťazstiev vôbec. A moja večná láska Parker Posey ako snobská povýšenecká new yorkská agentka s umením, a teda presne tak, ako ju najviac milujem. 85% (18.05.2013)

Vždycky se mi líbily víc obrazy, u kterých je zřejmé, co představují, řekněme takové zelené jablko pokryté kapkami rosy, v nichž se odráží nebe:-). Basquiat - když to na něj skočilo - postavil do peřin komín z pneumatik a pomaloval ho hned po té, co vylepšil nudné šaty své přítelkyně a mně se jeho potřeba vyhánět brouky z hlavy a uvolnit přetlak jen pomocí prstů a čehokoli, co nechávalo barevný otisk, silně dotkla. Jeffrey Wright skvěle vyjádřil Basquiatovu radost, když tvořil nebo byl se svými lidmi, rozpaky a zmatek při srážce s médii či obchodem, křehkost i melancholii, jakou v sobě mívají ti, co jsou hodně jiní. Chválit Davida Bowieho už je místní tradice a nelze než se připojit, ale jsou tu další vzrušující výkony - Benicio Del Toro, Claire Florlani, Gary Oldman, Walken, Dafoe .... (10.06.2007)

Na "uměleckém" New Yorku druhé poloviny minulého století nebylo pozoruhodné to, že se tam dělo pořád něco nového, ale že toho bylo tolik, že si každý mohl něco vybrat, pro každého tam bylo něco. (Pro mě třeba hudba Mortona Feldmana a myslitele/skladatele Johna Cagea.) Factory Andyho Warhola se mě příliš nedotkla, a John Cale mi byl bližší než Lou Reed, který byl u nás (paralelně s Frankem Zappou) nedotknutelnou a téměř zbožňovanou osobností. Basquiatovy obrazy, spojující africký/haitský primitivismus s popartem a německým expresionismem, mi byl rovněž bližší, hlavně vzhledem k tomu poslednímu - třeba "Jízda na smrtce" (Riding with Death, 1988, krátce před autorovou smrtí). Julian Schnabel je zde "povolaným" filmařem, ví, zná a umí. Je to vidět nejen na "malířské" vizualizaci, ale také na celém diskurzu "newyorské malířské subkultury". Pozn.: Ani k Davidu Bowiemu (ve filmu neměl alternativu) jsem příliš nepřilnul. Překvapila mě však deska, kterou si dodnes rád pouštím - Diamond Dogs). (20.04.2017)

Jean-Michel Basquiat byl docela zajímavý týpek. Přespával v papundeklové krabici v parku, maloval po zdech, po pneumatikách, kamáradil s Andym Warholem, docela rychle se proslavil, ale jeho svíčka docela rychle zhasla....Filmy o známých osobnostech bývají někdy pěkně nudné, Basquiat ovšem nepatří mezi ně. Myslím, že na tomto filmu se Schnabelovi podařilo, zachytit atmosféru New Yorku na počátku osmdesátek, je výborně obsazený, výborně zahraný a má nádherný soundtrack. Nejvíc bych ovšem chtěl vyzdvihnout Davida Bowieho v roli Andyho Warhola. V jeho scénách jsem si skoro přál, aby se ten film jmenoval ANDY WARHOL !!!! Už kvůli němu stojí tento film za shlédnutí. (24.03.2007)