Režie:
Luis BuñuelKamera:
Agustín JiménezHudba:
Jorge PérezHrají:
Miroslava Stern, Rita Macedo, Ernesto Alonso, Antonio Bravo, Armando Acosta, Rodolfo Landa, Eduardo Alcaraz, Ariadne Welter, Jorge Casanova, Manuel Dondé (více)Obsahy(1)
Bizarná čierna komédia o Archibaldovi de la Cruz (Ernesto Alonso), ktorého obrovskou životnou ambíciou je stať sa slávnym sériovým vrahom žien a nič ho od tohto plánu nedokáže zastaviť. No nie všetko ide podľa plánu... (matriosa)
Recenze (11)
Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací. ()
Perfektní dílko - hlavní hrdina Archibaldo se podvědomě domnívá, že má sklony ke vraždám mladých a krásných žen. Začne to už v dětství, a u všech vražd je tajemná hrací skříňka, která ho podněcuje k tomu, aby vraždu vykonal. Ovšem žádná z pěti vražd není vykonána přímo Archibaldem, byl u nich pouze přítomen (Spoiler: 1. zastřelená služka v době revoluce, 2. jeptiška spadla do výtahové šatny, 3. sebevražda zhýčkané dámy, 4. upálení ženské figuríny, 5. zastřelená nevěsta). Archibaldo se od svého prokledí osvobozuje až tehdy, když utopí hrací skříňku ve vodě. Celý film bilancuje na pokraji komedie, dramatu až thilleru a jsou mu vlastní prvky tajemnosti. Zároveň se dá rovněž zařadit k noir filmům, plným krásných horkokrevných dívek (např. scéna v kasínu). Není bez zajímavosti fakt, že v hlavní ženské roli se objevuje původem česká herečka Miroslava Šternová, v Mexiku velmi populární, která ve stejném roce, co běžel film v kině, spáchala sebevraždu (tedy v roce 1955), což tajemnost filmu ještě zvýrazňuje. ()
Povídka (a asi jedna ze slabších) do Antologie černého humoru André Bretona. Jemu by se asi líbila, mně příliš ne. Ostatně odklon od Bretonova surrealistického hnutí se s věkem projevuje stále silněji. Luise Buñuela nacházím v jeho posledním tuctu filmů, v nichž již nasál surrealistickou tresť a přitom si vytvořil svou vlastní estetiku a od přímého Bretonova vlivu se zcela oprostil. Jeho poslední film, bravurní zpracování knihy Pierre Louyse "Femme et le patin" považuji za originální nadhled stárnoucího muže. Buñuelovy filmy z mexického období samozřejmě nepodceňuji, ale když vás bolí zuby, tak tento nedoporučuji. ()
Buňuel překvapuje diváka vývojem děje, zatímco gentleman pan Archibald baví svým cynismem při plánování zločinů – a zvlášť výraz jeho dětinského nadšení je k nezaplacení. Máme tu chorobné nutkání způsobené raným setkáním s násilnou smrtí s erotickým nábojem a objeví se i motiv muže, jehož uhlazené chování a společenské postavení v každém automaticky vzbuzuje důvěru a dojem bezúhonnosti, ačkoli… Důležitější je ale fůra černého humoru a překvapivých situací, ve kterých vládne démon zvrácenosti, jako jsou úžasné scény s figurínou. A hrací skříňka s otáčející se tanečnicí – věc oživující vzpomínky a zároveň hračka propůjčující majiteli tajemnou moc - nebo její zdání. Není to nakonec Buňuelova metafora filmu? ()
Životní příběh nejnevinnějšího masového vraha v dějinách lidstva ;-) Velmi zajímavě natočený mix mnoha různých žánrů, težko říci, který je dominantnější, ale nejvíce by mi asi sedělo označení "hodně černá krimi komedie". Přesto, že nehodnotím nijak vysoko, zhlédnutí tohot snímku rozhodně mohu doporučit. ()
Galerie (10)
Photo © Alianza Cinematográfica Española
Zajímavosti (3)
- V jedné scéně filmu pálí herec Ernesto Alonso (Archibaldo de la Cruz) v keramické peci pannu udělanou přesně v podobě herečky Miroslavy Sternové (Lavinia). Brzy po natočení filmu spáchala tato herečka sebevraždu a byla na vlastní přání spálena. (raininface)
Reklama