Jitřní záře

Podání mě hodně překvapilo. Je dobře, že do příběhu dali spoustu pravdivých a podobných témat a přitom to nebylo nijak zahlcené a na škodu výsledného efektu. Zahlcené pouze lidskou blbostí a to docela dost. Hlavní mimozemšťani byli jasní, ale film nikomu nestraní a ukazuje lidskou hloupost na všech stranách. Oproti jiným, časově unaveným, divákům měla délka hodnotný význam. Pozvolné sledování života "v souladu s přírodou" a s osobní svobodou dávalo prostor k rovněž pozvolnému nasírání, které nemělo čas opadávat a mělo šanci vydržet i pár dní po skončení. Kratší verze by fakt byla povrchní a vyzněla by tak nějak "nijak". Nebudu rozebírat logiku svobodného naturálního života, který od nikoho nic nechce, ale jen do chvíle, než začne dupat nožkou a žádat sociální dávky, na které má přece nárok, a které zaplatí ti, kteří se chtějí podřizovat systému. I já na to rád platím daně. A ještě ke konci filmu. Nevím jaké gradování tam divák požaduje, možná popravu té dvojice, ale pro mě byl konec s vlastní volbou Jitřenky/Viktorky logický a také zadostiučiněním. (05.03.2023)

Tahle ruina, tedy tohle půvabné místo si je našlo samo. Magistra, která nehodlá do školáčků nic natloukat a která kuchtí karbanátky z lebedy, a zemědělec, který nehodlá přihlížet, jak jeho kolega řeže krávy. Nechtějí chodit do práce, protože věří, že si vše sami vypěstují (ale pro státní dávky ruku natáhnou). Žádný spěch, žádná chemie, technologie či permanentní tlak na výkon, ještě navíc s výhledem na malebnou šumavskou krajinu. Prostě žít po svém a mimo zavedené společenské struktury. A otěhotnět na čerstvém vzduchu a bez pesticidů tady prostě půjde snáz. Jenže všechno to začne problémem se studnou a nočními rituály u ohně. A následně i jménem, které své dcerce vybrali. A už to jelo. Na dveře rodičů vyznávající alternativní životní styl zabouchá policie, odbor sociálních věcí, soudní vykonavatelka… S párem Pavlou a Karlem sympatizujeme víceméně jen proto, že na ostatních postavách nic sympatického není (až na výjimky, třeba sestru v kojeneckém ústavu), některé jsou až na hraně parodie. Ústřední duo je po herecké stránce neokoukané a fajn, právě nejedna vedlejší postava ovšem zoufale přehrává a vypouští z úst krapet šílené věty. Zpracování případu, jenž vyvolal debatu o státních zásazích do rodičovských práv a nemožnosti žít totálně podle „svého“, je za mě bez větších výhrad, samozřejmě se ale nejde nevyhnout faktu, že my prostě stát budeme ždímat, ale ať nás jeho úřednický aparát nechá žít, jak my chceme. A to, že je prostě nutné dítě úředně zaregistrovat, by minimálně vystudovaná učitelka vědět měla. Škoda, že nezkoumáme onu jinakost, ono vymezení, hlouběji nejdeme po příčinách strachu z cizího, z jiného. Druhá polovina série je pak věnovaná právě dceři, která si stále silněji uvědomuje, jak ji omezuje způsob života, který pro ni rodiče zvolili. Zároveň přibývá zbytečného zkratkovitého jednání, ve kterém prostě chybí souvislosti, rodiče se „nijak“ nevyvíjejí, navíc svým chováním a postoji mnohdy popírají to, co celý život sami razili. Už to jednoduše není o těch „zlých“ lidech okolo, těžiště se přesouvá do jejich soukromí. Samotné vyústění mi vlastně docela sedlo. (12.08.2022)

Po hodně dlouhé době česká tvorba, kterou jsem si užil. Bohužel to mělo své chyby. Líbila se mi snaha autorů k příběhu přistupovat s nadhledem a zbytečně nenavádět diváka ani jedním směrem. Nicméně “zlých” lidí okolo ústředního ezopáru bylo opravdu podivně hodně. Mít to o dva díly méně a lepší konec, tak bych se to nebál označit seriálovým počinem roku (českým samozřejmě). (23.07.2022)

Pozitivem této minisérie jsou herecké výkony (největší prostor má výborná Petra Bučková v roli matky) a určitá nejednoznačnost vyprávění, tvůrci nefandí ani jedné straně (alternativní pár versus úřady prosazující standardní výchovu), dávají divákovi prostor si vybrat. Druhá polovina seriálu už ale ztrácela na atraktivitě a závěr byl vyloženě uspěchaný, ničemu neprospěl ani časový skok (z Jitřenky v první třídě byla najednou sedmnáctiletá skoro dospělá slečna). Dovedla bych si představit více epizod se zaměřením na Jitřenčino dospívání nebo naopak osekání prvních dílů. Určitě se ale jedná o povedenější z Voyo projektů. (03.08.2023)

cením snahu tvůrců pojmout tenhle příběh objektivně a nedělat tady z někoho vyloženě zloducha a z někoho zase oběť (snad jen s výjimkou postavy Karla Zimy, která je kretén celou dobu) a celkem nenásilně nutí diváka k zamyšlení co je vlastně to správné a kdo má "pravdu" a kdo ne.Sám sem byl celou dobu značně na vážkách a moje sympatie se měnily celkem pravidelně. Zatímco v první půlce sem byl spíš na straně rodiny, která si chce žít po svém "mimo systém" a systém je prakticky nutí k tomu aby se do něj zapojili, tak v té druhé mi naopak začali všichni úspěšně lézt na nervy,protože sice chtějí být mimo, ale zároveň ten systém potřebují a nijak jim nevadí z něj tahat peníze. To jim koneckonců moc dobře řekl Pavel Zedníček v roli otce/dědečka. Ke konci, kdy už je Jitřenka velká z reality napůl vytržená holka pak na povrch vyvěrá sobeckost Junkové, která je přesvědčená o tom, že ona jediná dělá věci správně,ale dětem kterým upírá školu a kontakt s vrstevníky se vlastně moc nevěnuje.Na české poměry je Jitřní záře v mnoha ohledech nadstandardní dílo už jen z toho důvodu, že je schopno pokládat otázky a nutit diváka aspoň chvíli přemýšlet nad určitými věcmi.Škoda, že to nedokáže prodat naplno...65% (18.07.2022)