Jitřní záře

Po hodně dlouhé době česká tvorba, kterou jsem si užil. Bohužel to mělo své chyby. Líbila se mi snaha autorů k příběhu přistupovat s nadhledem a zbytečně nenavádět diváka ani jedním směrem. Nicméně “zlých” lidí okolo ústředního ezopáru bylo opravdu podivně hodně. Mít to o dva díly méně a lepší konec, tak bych se to nebál označit seriálovým počinem roku (českým samozřejmě). (23.07.2022)

Další z projektů Voyo, kde se potvrdili dvě věci: že producenti umějí vybrat téma, které nezůstane divákovi lhostejné a že je hrozně težké jakékoliv postavě fandit. Oproti Případu Roubal a Guru je tady plusem, že je výsledek lepší než člověk očekával - civilnější námět svým způsobem obyčejnější, ale dost silný. Začátek výborný, od třetího dílu stagnující a až poslední díl, který vezme do ruky Jitřní záře osobně a začne bojovat o svůj život je nejzajímavější, nejdojemnější a hlavně docela smutný. (01.08.2022)

Velice rozporuplné téma. Natočeno je to skvěle o tom bez debat, včetně skvělých hereckých výkonů (Bučková, Vlasáková, Žilková), takže hodnotím pouze dějovou stránku. Zajímavá rodina a pro mě velice sympatický styl života, asi na 99 % - až na ty soc. dávky. Rodiče si také protiřečí, zprvu vychovávají Záři otevřeným způsobem, ve finále se jim nelíbí její rozhodnost a její představa života.. No, každopádně hodnotím 5*. (28.10.2022)

Obsahuje drobné SPOILERY... Mohlo by to jistě být hodně zajímavé. Příběh s kontroverzním ústředním tématem, navíc podle skutečných událostí, si o to vysloveně říká. Ve výsledku mě to ale spíše celé vytáčelo do vrtule a nebylo to kvůli tomu, že by se mi v základu příčilo, když chce někdo žít alternativně nebo bych naopak k smrti nesnášela dodržování veškerých pravidel ve všech sférách života (když se nejde do uplných extrémů, mám ve skutečnosti pochopení pro obě strany). Vadilo mi, jak to bylo celé zkratkovité, s dialogy, kdy si člověk říkal, že ten, kdo mluví, musí být úplný tydýt (přítomno na obou stranách barikády), klišoidní a stereotypní, mnohdy až nesmyslné (jsi alternativní=musíš na zahradě cvičit jógu a skákat okolo ohně v předepsaném úboru s předepsanými kamarády, neumíš se pomalu ani podepsat, přestože jsi strávil roky "v civilizaci" a žil "normálně"; jsi úřednice ze sociálky=musíš podle toho vypadat, chodit si do kantýny pro chlebíčky a rozplývat se nad tím a hlavně moc nepřemýšlet nad ničím a nikým atd. atd.). Nelíbilo se mi, jak se jednotlivé kapitoly příběhu odehrávaly předvídatelně, příliš popořádku, nepropojeně jedna s druhou (typicky občasná setkání prarodičů Záře s její matkou - když se blížil nastup povinné školní docházky a prarodiče přijeli s aktovkou, bylo vám jasné, že se teprve v daný moment dozví, že dítě do školy nepůjde, informování spolu s patřičnou hádkou se pěkně sfoukne dohromady s informováním diváka, který je asi tak blbý, že ho nenapadne, že si ti lidi třeba někdy volají, volně se spolu baví, občas se potkají a asi si všechny podstatné informace neřeknou naráz na jedné velké návštěvě, co se zrovna vejde do seriálu - podobné schéma tu máme, když se prarodiče dozví o plánu dcery žít "jinak" nebo domácím porodu...). A dalo by se pokračovat dále a dále... Pak to nezachrání ani dobří herci (třeba Petru Bučkovou mám vyloženě ráda a i v Jitřní záři je dobrá, ač mi na roli, v některých fázích příběhu, pravda, moc neseděla věkově), kteří se tu sešli, ani to samotné atraktivní téma. Po skončení jsem si nevšimla, že už je konec (z nějakého důvodu jsem si myslela, že má minisérie osm dílů a ještě pár dní po zhlédnutí šestého tak žila v domnění, že mě další dva čekají). To asi také vypovídá o mnohém. Škoda, že minisérie na Voyo zatím většinou člověka dokážou nejdřív navnadit, aby pak byly nedotažené či přímo pokažené. Od dalších už asi nebudu mít přehnaná očekávání a třeba pak budu méně naštvaná/zklamaná. 40 %. (26.07.2022)

Nemám moc velký přehled o aktuálním dění ve světě českých seriálů, ale Jitřní záře mě potěšila. Příběhem, očividnou snahou o objektivitu i hereckými výkony. A taky tím, jak mě přinutila přemýšlet a spekulovat a ztrácet se v tom, komu fandím, a kdo je tu ten největší zloduch nebo oběť. Občas to na mě bylo trochu moc, občas jsem pro ně měla naopak plné pochopení. Ať už pro postavy z jedné či druhé strany. (17.07.2022)