Muž, který spadl na Zemi

Netuším, jak se s tím poprat. Roeg dokáže být v určitých chvílích neuvěřitelně přesný a citlivý. Chce ovšem vytvářet kráse rovnováhu v ošklivosti. Je těžké určit do jaké míry je záměrně či nezáměrně jeho film (zejména ve své druhé půlce) zároveň strašlivě odpudivý na všech možných rovinách. Dost výrazně i v tom, jak nedává jako celek téměř žádný smysl. Roeg nechce vyprávění, ideje a postavy spoutávat řetězy logiky čímž vytváří naprosto mimozemský tvar. Nejde jen o dekadentní propad Bowieho mimozemšťana. Jakoby se rozkládala a tlela samotná filmová forma. (20.03.2018)

Hypnoticky film o tom, ako sa mimozemstan stal clovekom. David Bowie predviedol jeden z tych vykonov, ktore sa daju oznacit ako "totalne sa vzitie do filmovej roly" a z velkej casti prave on spravil tento film tym cim je. FIlm som priam prezival jeho ocami. Cely dej se nesie v mlznom opare jeho myslienok a spomienok, a to ma, ako som uz spomenul, naozaj hypnoticky ucinok. Necakajte sci-fi, ktore vas zasiti utopickymi myslienkami. Viiac ako o hotcicom inom je tento film o nas, o ludoch. O svete v ktorom zijeme, o ludskej povahe, o nasom spravani. Koniec koncov...Thomasom Newtonom by mohol byt ktokolvek z nas. (10/10) (12.02.2008)

Ne - nejsem objektivní a ano - jsem veskrze zaujatá. Film jsem sháněla dlouho a dlouho se na něj těšila a to z jedinýho důvodu. David Bowie (toho režisér obsadil v pravý čas - sice fetoval, ale v průběhu natáčení abstinoval a nedlouho po dokončení filmu propadl drogám skoro definitivně). Nakonec jsem ale s překvapením zjistila, že kdybych objektivní byla, stejně bych dala nejvíce o jednu hvězdičku méně, protože samotnej příběh se stal mou srdcovkou okamžitě. Pravda, vyprávění je místy strnulý a některý scény zbytečně prodlužovaný, ale tenhle film prostě berete nebo ne. A ano - David Bowie(!) není filmovej herec. Ale vložil se do role tak, jak se vložit měl a na mě působil naprosto věrohodně a na "mimozemšťana", kterej se v průběhu příběhu psychologicky mění, adekvátně. Vždyť je to hlavně příběh o víře, naději, zklamání a rezignaci. A pokud si navíc užíváte každej pohyb, gesto a tón hlasu, nemůžete jinak ... (06.11.2008)

Neuchopitelný boží úlet, ve své odzbrojující naivitě přiléhavé podobenství, ve své laciné papundeklovosti velkolepá podívaná, ve své prkenné zdlouhavosti strhující zábava. Pořád ještě nevím, co si o tom vlastně myslet (ani jsem se dodnes nerozhodl, jestli brát Bowieho jako mimozemšťana nebo spíš jako pozemšťana na hodně divném tripu), ale nepřestává mě to přitahovat. (14.03.2013)

(1001) Myslela jsem si, že nic nezní jako potenciálně nejlepší film v dějinách než "psychedelický dokument o příchodu velebného Davida Bowieho mezi pozemšťany a popis požehnání a kleteb, které s sebou Nejvyšší přináší". Bohužel jsem si o filmu dělala přehnané naděje. Co vypadalo v první čtvrthodině jako dechberoucí použití surrealismu ve službách existenciální sci-fi se postupně proměnilo v nesouvislé, nezajímavé a neumělé klopýtání, které by mohlo skončit v jakémkoliv místě a nebo pokračovat navždy, tzn. moje touha po smyslu a myšlenkovém přesahu zůstala neukojena. Z filmu mám podobný pocit jako z Bezstarostné jízdy, ergo zdá se mi tak přeplněn drogovým spoléháním, že "to podstatné" se vyjeví samo bez cílené snahy filmařů, a spojen s dobou vzniku, že je pro mě, střízlivou a vymaněnou z toku času, z velké části nesrozumitelný. Jako nejzásadnější zjištění jsem si tedy odnesla fakt, že už vím, odkud si Snyderovi Watchmeni vypůjčili tu brilantně opulentní místnost se stromovými tapetami (včetně suchého listí na umělém tráva koberci), tenisovým stolem a křišťálovým lustrem. (06.10.2017)