Muž, který spadl na Zemi

Neuchopitelný boží úlet, ve své odzbrojující naivitě přiléhavé podobenství, ve své laciné papundeklovosti velkolepá podívaná, ve své prkenné zdlouhavosti strhující zábava. Pořád ještě nevím, co si o tom vlastně myslet (ani jsem se dodnes nerozhodl, jestli brát Bowieho jako mimozemšťana nebo spíš jako pozemšťana na hodně divném tripu), ale nepřestává mě to přitahovat. (14.03.2013)

Jako zrcadlo pozemského soužití lidských bytostí je tento Roegův film jistě „přijatelný“ (obzvláště sdílí-li divák režisérovu pesimistickou a naturalistickou představu o deformování silné individuality prostředím, do něhož je vržena), naopak scény uvádějící do mimozemského časoprostoru jsou pouhým rámem (nejen tím, že neodráží, ale i proto, že uzavírají, vymezují). Jistě, nepoznaný (snad i nepoznatelný) svět nelze odrazit, ale je možné nechat cosi nedopovězeno, otevřeno, obzvláště je-li hlavním hrdinou právě mimozemšťan (jehož každý krok dopředu doprovází ohlédnutí). Příliš mnoho slov a obrazů může hledajícího izolovat a právě zde moc prostoru pro tázání nezbylo – jistě, ve prospěch úžasně imaginativních scén, polarizujících svou vyprahlostí a žíznivostí hojnost Modré planety. Přesto mne mrzelo, že film uzavřely (jakkoliv podnětné) teze, nikoliv otázky. Snad by nakonec stačilo alespoň zproblematizovat mimozemskost návštěvníka, prosytit zachycené scény hlubší senzuálností (diferencovanou od té naší, pozemské, pětičlenné), tj. niterněji personalizovat celé to vyprávění o cestě za vodou, které skončilo u vody ohnivé. Sledovat duši a nerentgenovat, neanatomizovat tělo (a když už, pak ne tak bezprostředně, fyzicky, ale snově, na hranici vědomí). (02.02.2011)

Davida Bowieho jsem jako herce znal doposud pouze z filmu Dokonalý trik, kde ztvárnil (podle mě neuvěřitelně působivě) roli Nikoly Tesly. Když jsem se tedy - v souvislosti s jeho nedávným úmrtím, které mě hodně rozlítostnilo - dozvěděl o existenci tohoto filmu, který podle všeho není moc známý, zatoužil jsem ho hned vidět. Ačkoli jsem ho zhlédl s nemalým zájmem, nedá se úplně říct, že by mě nějak přehnaně nadchnul. Osobně mi to přišlo jako strašný psycho - a navíc mi bylo líto, že tam nezazní žádná Bowieho muzika, kterou jsem tam (asi naivně) čekal. Co je zde hodně zběsilé, je střih, a přesun mezi jednotlivými místy v ději tak není úplně dokonale srozumitelný. Ten film je podle mě prostě moc velký bizar na to, aby se z něj kdy mohl stát kult, ačkoli jeden nikdy neví a na anglické Wikipedii film za kultovní skutečně označují. Vzato kolem a kolem, někomu může tohle netradiční sci-fi drama sednout, a osobně si myslím, že to rozhodně není špatný film, ale za sebe to řadím k těm filmovým počinům, které je lepší sledovat s nějakým tím povzbuzovákem v krvi (ostatně Bowie v době natáčení jel na kokainu, jak jsem se dočetl). To pak i ty 2 a půl hodiny (téměř) hned jinak utečou. (03.03.2016)

Skoro bych řekl, že mi nesedlo to uvolněné a rozvleklé "artové" pojetí, kůli kterému občas snímek balancuje na hranici dívatelnosti. Na druhou stranu pocitově tento film nedokáži přirovnat k ničemu co jsem zatím na plátně či obrazovce viděl a ta specifická atmosféra by nejspíš s vysokým rozpočtem a přímočařejším přístupem zmizela zpět v kosmickém prostoru (což třeba časem ukáže nějaký ten hw remake). Myslím, že mi spíš vadilo pár konkrétních -příliš artových- scén, které zbytečně rozmělňovaly pointu a nebyly vůbec podnětné ani zábavné. Muž, který spadl na Zemi každopádně spoustu věci nevysvětluje doslovně, což znamená, že pokud jste si sebou nepřinesli funkční mozkový orgán, který dokáže sem tam vyprodukovat myšlenkovou odezvu, raději to otočte a dostavte se v lepší kondici. Také bych chtěl podotknout, že kritizovat Bowieho za to, že experimentuje a nebojí se vstoupit do takovéhoto projektu, je jako kritizovat podstatu celé jeho tvorby. Právě tento aspekt na jeho práci obdivuji . Ať už je jeho herecký výkon dobrý, špatný nebo se neshoduje s nečí představou o hereckém ztvárnění mimozemské entity, faktem zůstává, že ze všech rolí mu tato sedí typologicky nejvíc a osobně žiji v přesvědčení, že pokud "Jsou mezi námi", Bowie a Christopher Walken jsou rozhodně jedni z nich:). (07.12.2011)

Netuším, jak se s tím poprat. Roeg dokáže být v určitých chvílích neuvěřitelně přesný a citlivý. Chce ovšem vytvářet kráse rovnováhu v ošklivosti. Je těžké určit do jaké míry je záměrně či nezáměrně jeho film (zejména ve své druhé půlce) zároveň strašlivě odpudivý na všech možných rovinách. Dost výrazně i v tom, jak nedává jako celek téměř žádný smysl. Roeg nechce vyprávění, ideje a postavy spoutávat řetězy logiky čímž vytváří naprosto mimozemský tvar. Nejde jen o dekadentní propad Bowieho mimozemšťana. Jakoby se rozkládala a tlela samotná filmová forma. (20.03.2018)