Přelud svobody
Le Fantôme de la liberté
Il fantasma della libertà
Prízrak slobody
The Phantom of Liberty
Režie:
Luis BuñuelKamera:
Edmond RichardHrají:
Adriana Asti, Jean-Claude Brialy, Adolfo Celi, Paul Frankeur, Michael Lonsdale, Michel Piccoli, Claude Piéplu, Jean Rochefort, Bernard Verley (více)Obsahy(1)
Mozaika světa, pozorovaného v absurdní nadsázce a pospojovaná řetězícím se přeskakováním z jedné vedlejší postavy na druhou, skládá z nesourodých výjevů všeobjímající pocit neporozumění. Logika moderního světa je postavena pod úhlem absurdního žertu na hlavu: fotografie, na něž v pařížském parku lákal neznámý muž dívenky a nad nimiž se později zvědavě rozdychťuje pan Foucauld se svou manželkou, se ukáží být obyčejnými pohlednicemi s památkami. Obráceně se chovají i soudci, kteří odsoudí masového vraha a vzápětí ho propustí na svobodu. Stejně tak úspěšně vyhlašuje policie pátrání po dívence, která nezmizela. Celou mozaiku uzavírá v detailním záběru hlava pštrosa, kolem níž se ozývá nepřetržitá střelba... Předposlední film španělského režiséra a scenáristy Luise Buňuela nazvaný Přelud svobody (1974), tvoří závěrečnou část volného triptychu podobenství s filmy Mléčná dráha (1969) a Nenápadný půvab buržoazie (1972). Sám tvůrce považoval tuto tragikomedii za své nejsurrealističtější dílo a znovu v něm vyhlásil válku pokrytectví, měšťáctví a falešné morálce. Snímek natočil ve Francii v již tradičním tandemu se scenáristou Jean Claude Carriérem a se sobě vlastní nespoutanou fantazií v něm vytvořil obraz světa, který ztratil lidský rozměr, absurdní vizi lidí, kteří pozbyli schopnost dorozumět se mezi sebou a často i porozumět sami sobě. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (70)
The Phantom of Liberty sa stalo pre mňa príjemným prekvapením a po Andalúzkom psovi ktorého som mal možnosť vidieť v kine mi to otvorilo bránu k tomuto tvorcovi. Sila tohoto audiovizuálneho oparu stojí na nosných stĺpoch abstraktného "na hlavu padnutého" scenára, do ktorého som sa okamžite zamiloval. Snímka postupuje epizodicky. Každá hlavná postava prechádza plynule, no surrealisticky, do ďalšej časti a tak dej nenudí hoci sa tu logika hľadá márne. Esencia takéhoto kubismu ma očarila. ()
Co dodat k veškerým tamním komentářům? Plně se shoduji, že se jedná o povedenou absurdní satiru lidské povahy, morálky a společenských zásad. Film je úsměvný, ale zároveň Vás nutí se zamyslet, co jsme vlastně za nepodařený druh. Náplň snímku jde až do neuvěřitelné absurdity, kdy jíst u stolu, kde se vykonává potřeba je neslušné, kdy hledání ztraceného dítěte je důležitější než jeho přítomnost, kdy se skupina mnichů dokáže vrhnout na karban a fotografie přírody a budov jsou odporný hnus. Milena Vukotič tady v noční košily působí jako poměrně sličná dáma, oproti jejím rolím Piny ve Fantozzim :-). Italové vyšperkovali svůj podíl ještě herci jako Monica Vitti či Adolfo Celi. Sám režisér Luis Bunuel si zde zahrál roli mnicha a byla to jeho poslední herecká role. Po stránce režisérské, to byl jeho předposlední film a obdržel za něj roku 1975 cenu Italského národního svazu filmových novinářů, Stříbrnou stuhu. ()
To bol teda prízrak. Bunuela som nikdy neobľuboval, ale tento jeho predposledný film ma dostal do kolien. Ani nebudem uvažovať, či to spôsobila začínajúca demencia alebo šialenstvo. Pripadalo mi to, ako keď strihač príde do miestnosti plnej rôzne dlhých kúskov filmov a pozliepa ich bez toho, aby sa na ne pozrel. Mám o filmovom umení úplne odlišnú predstavu. Tá hviezdička je iba za námahu vynaloženú pri angažovaní známych hercov. ()
Ufff... takže si to všechno zrekapitulujeme: 1) Buñuel je ale výtečník! Nejenže si do svých filmů ukradl několik motivů z bláznivých snů mé zdejší kolegyni Idée_fixe, ale tentokrát si vzal jeden bláznivý nápad i ode mne! Vlastně on za to asi nemůže, že zfilmoval nekomformní pracovní jedílnu jako místnost plnou uzavřených oddělení v podobě kabinek :-))) daleko dřív, než jsem se narodil a v hlavě se mi tahle myšlenka vyrojila. Spíše by se zdálo, že všichni si podvědomě naopak krademe představy páně Buñuela, leč my za to nemůžeme, jak trefně se dokáže mistr ve svých filmech vplížit do končin lidské psychiky a fantazie. 2) Buñuel jde ve svých absurdních motivech ještě dál, von ten můj nápad zde využil jako kontrast k docela "sci-fi" pojaté pracovní poradě v zasedací místnosti, která skloubila místo na konání pořady s místem na vykonání jiné potřeby (aneb záchodové mísy v rolích sedaček podél stolu :o)). Chodit na záchod zároveň takhle na poradu do kanclu, to ať nám pan řídící a spol. raději zůstanou při starém i s veřejnou jídelnou za cenu, že vás během oběda někdo občas otravuje. (Ehm, jen co jsem to chtěl dopsat, musel jsem si odskočit na WC a došlo mi, jaké by to bylo nemuset vstát, jít přes chodbu a naopak během velké potřeby mít možnost pokračovat v komentu...? Krucinál, ten Buñuel mne zase doběhl víc než jsem si představoval! :-)) 3) Scenárista Jean-Claude Carrière ve svých pamětech vzpomíná, jak se u Nenápadného půvabu buržoazie s Buñuelem shodli na tom, že všechny bláznivé asociace, které vymyslí, musí mít logické opodstatnění, tudíž např. do restaurace nemohou nikdy přijít velbloudi (jen tak mimochodem, po francouzsky les chameaux! :)). Nutno pochválit pány, jak tohle dodrželi i zde, protože do pokoje během svítání přijedou pouze slepice, pošťák na kole a pštros. Jak ďábelsky tu svou dohodu splnili...! 4) Déle jsem se filmu vyhýbal, že mi v něm bude (oproti ostatním pozdním Buñuelovým filmům) chybět můj vcelku oblíbený Fernando Rey, ale i se zvyškem hereckého ansáblu "buržoázní" (i mimoburžoázní) partičky je nakonec velká zábava. Všimli jste si mimochodem, jak někteří svou rolí docela navazují na ty "Buržousty"? Třeba Michel Piccoli – opět významná státní osoba u telefonu (ministr / policejní perfekt), François Maistre to za dva roky dotáhl od vrchního inspektora na profesora mladých učenců a Pierre Maguelon si ponechal snad i stejnou uniformu. Brialy a Rochefort jsou příjemným osvěžením v podobě nových tváří v surrealisticko-kritickém světě Buñuelově. 5) Nejen po "Buržoustech" je to opravdu zábava a odměna pro sprízněné diváky (anebo trestuhodný přízrak pro diváky nespřízněné ;o)), protože Buñuel zde v mozaice výjevů skládá dohromady témata, kterým se věnoval a střílí si každou chvíli opravdu z leckoho (mnísi, policajti, teroristi), střídá absurdně bláznivou komedii se závažnými společenskými motivy. 6) Že vám ten můj komentář, hlavně spočátku připadal až příliš bizarní, šílený a nesourodý? Podívejte se na film a možná budete mít z něj sami pocity tohoto ražení. Dobře řízená anarchie třeba příliš škody nenadělá. ,,Už mi ta symetrie leží von krkem!" 90% (Věnováno uživatelce Idée_fixe. Napsáno jako odpověď na její komentář k filmu Aquaman.) () (méně) (více)
Bunuel zrál jako víno a tak ve 74 letech natočil svůj pravděpodobně nejodvážnější (nebo nejodvázanější?) film a definitivně tak zarazil (před) poslední hřebíček do své filmové rakve a zároveň nesmrtelnosti v říši celuloidu. Přelud svobody je alespoň tak jak já ho chápu filmem hravým, vtipným, plným originálních obrazů, metafor, snových výjevů i pouhých drzostí a vtípků - dohromady namícháno se jedná o velmi osvěžující a dlouhodoznívající koktejl velmi výživný - je to od Bunuela takový dárek pro všechny - pro herce, pro diváky i pro něj. Bunuel tu obsadil všechny své oblíbené herce - Piccoliho, Frankeuera, Rocheforta, Vukotic a také Bertheau plus jako bonus Monicu Vitti a J.C.Brialy, které si vypůjčil od kolegů. Přelud svobody je nádherný testament - odkaz budoucím generacím, film plný tajemství i zlomyslností - poslední štace velkého filmaře i člověka...tak honem, rychle, pospěšte si, abyste o něj nepřišli...Bunuel čas sice nezastavil, ten běží stále dál, ale celým svým dílem málem zničil náš vesmír, zřejmě stačilo jen málo...totiž nic, svůj osud tímto naplnil a dovršil...i když se ještě jednou vrátil s Tajemný předmětem touhy. 8.3.2020 - Je zvláštní vidět Buňuelovy filmy po dvaceti letech znovu, jako teenager jsem byl z něj totálně na větvi, stejně jako ze saury - byli to prostě idolové mýho mládí, dnes je to jinak, už dávno jsem z toho vyrost, nicméně to nic neubralo hodnotě těch filmů, pořád na ně koukám s obdivem, i když už né s otevřenými ústy, nýbrž jen s lehce cynickým odstupem, opakuju, hodnotu těch filmů to ale zásadně nesnižuje. A malé vysvětlení těm, co Buňuela nechápou: abyste jeho filmům rozuměli, nesmíte to mít v hlavě v pořádku, ale musíte mít o pár koleček navíc, normální mozek jeho filmy neocení, musíte být trochu vyšinutý, abyste ho měli rádi. ()
Galerie (27)
Photo © Greenwich Film Productions
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Reklama