Konference ve Wannsee

Adolf Eichamann, možná poloviční Žid, pěkný bastard, ale v téhle sešlosti ten asi nejsympatičtější. Doktor Stuckart, autor zákona na ochranu německé krve, který chce Židy vybít, ale jen podle zákona. A především "náš" Reichsprotektor Reinhard Heydrich, asi ten nejbezohlednější ze všech, nadárijec. Film pro všechny, které štve ten moderní německý pohled, který i v nacistech hledá něco lidského a soucitného. Konference ve Wannsee se rozhodně nepodřizuje pitomé politické korektnosti. (25.01.2007)

Kenneth Branagh a smějící se pražský řezník přímo fenomenální, Tucci nebo Firth zaostávají jen o kousek. Obludný film, i kvůli tomu, že si člověk tady nejlépe uvědomí, že všichni tito nacisté byli opravdu jen lidé, kteří kolikrát mohli vystupovat velice elegantně a sympaticky. A pak se zaposlouchá do toho, o čem diskutují. A ochladí se. Scéna "spravedlivého" hněvu Stuckarta v podání Firtha, který prosazuje právní řešení věci, je nezapomenutelná a mrazivá. Stejně tak jako "jednotky". (21.09.2016)

Dvanáct lidí, dvě hodiny, navždy pozměněný svět. Z toho nezávazného tlachání, kde největší půtky vznikají proto, že se odporuje některým dřívějším zákonům, mrazí. Branaghův usměvavý, věčně optimistický a přátelský Heydrich patří (minimálně) do top dvacítky největších filmových hajzlů všech dob. Ohrnovat nos nad tím, že se kamera víceméně nepohne od stolu, mi přijde u televizní rekonstrukce události takového charakteru dosti scestné. (24.04.2010)

Konference ve Wannsee aneb plánování genocidy v přímém přenosu, v dobrém rozmaru a nad stolem plným klobásek, chlebíčků a dobrého vína. Vyloženě konverzační záležitost odehrávající se na nádvoří a v interiérech starého šlechtického sídla. V podstatě jde o formu dnes tak oblíbeného hraného dokumentu, ovšem tentokrát nejde jen o levnou kulisu pro odvyprávění historických událostí, ale protagonisty se stávají špičkoví herci a scénárista si dal záležet na propracovaných charakterech nacistických pohlavárů a na špičkově zpracovaných dialozích. Nezazní tam jediný výstřel, neodehraje se ani jediný masakr, ale z těch cynických zapálených a nadutých řečí prakticky neustále mrazí. Je jen hodně málo filmů, které by dokázaly ukázat nacismus v takové zrůdnosti, jako právě tenhle kousek. Celkový dojem: 90 %. Apendix ukazuje dobře, jak je lidská spravedlnost nedokonalá a přednost dostávají politické zájmy... (06.06.2014)

15 rozhněvaných nácků. Film který diváka sejme svoji nekompromisní otevřeností a tahem na bránu. I když se furt jenom kecá, tak se pořád něco děje. Pravda ten úvod, který zaujme jenom tím, že za 10 minut nejvíc zazní hláška : Heil Hitler! co jsem snad kdykoliv v jakýmkoliv filmu slyšel, není nic moc, ale jak se rozjede konference jako taková tak je to masakr. Otázka sterilizace či vyhlazení miliónů se tu probírá z takovou lehkostí a grácií až z toho mrazí. Nevím kolik to má společnýho z historickou realitou, ale jako drsný šokument téměř bez chyby.90% (25.09.2016)