Teorie létání

Milé, citlivé, originální... Moc se mi líbilo, jakým způsobem je ztvárněna Jane, její občas až cynické průpovídky a také bych řekla, že film je celkově natočen hodně poutavě. Greengrass pojal tuhle "romantickou komedii" svým jedinečným způsobem a výsledkem je, že lítost cítí divák až jako poslední. (28.12.2006)

Ve filmografii Paula Greengrasse působí romantické drama okořeněné hořkým humorem jako černá ovce. Jenomže režisér i zde prokázal nebývalé kvality a vysoce působivý scénář jedné z nejpodivnějších filmových romancí odvyprávěl bez chybičky. Naprosto přesně a trefně dokázal odhadnout správnou míru do jaké míry budovat vztah hlavních protagonistů, kdy přinutit diváka vytáhnout kapesník a nebo kdy jej rozesmát (i když pravda poněkud smutně). Váha celkového efektu, ležící na hercích, byla i přes svou nesmírnou tíhu zahrána skvěle. Jak Kenneth Branagh, který se nenechal zastínit „postižením“ Heleny Bohnam Carter, jenž svůj part odhadla naprosto přesně, takže nad ní nikdo nebude brečet, jaký to chudinka má krutý osud. I přesto, že je film dějově lehce odhadnutelný a že závěr se dá vytušit už v prvních minutách, neprodává se tento snímek divákovi vůbec lacino a ač je prodchnut poněkud smutnou atmosférou, po jeho skončení mě paradoxně zavalil příval obrovského pozitiva. A to v poslední době nedokáže ani většina romantických komedií. (27.08.2005)

Nevšední filmový zážitek prodchnutý posmutnělou atmosférou. Nevím, co se mnohým komentujícím nezdálo na výkonu Heleny Bonham Carter, ale podle mého skromného názoru zahrála naprosto famózně. I když je příběh poměrně snadno předvídatelný, díky notné dávce cynismu a opravdovosti nemůžu říct, že bych se nebavil. (22.10.2011)

„Viem, že z mojej pozície nemôžem. Ale to neznamená, že nechcem.“ Kúzelný, citlivý, vtipný a troška pikantný film o ťažkých veciach. Divák spozná úprimné filmy na kilometre ďaleko a tento je okrem vynikajúceho scenára podporený skvelým výkonom Heleny Bonham Carter a o nič menej slabšieho Kennetha Branagha. Spolu vytvorili pár nielen na filmovom plátne (Frankenstein), ale i v súkromí (aspoň na nejaký čas). To všetko v réžii dnes takého adrenalínového hitmakera Paula Greengrassa (Bournov mýtus, Let číslo 93). (29.10.2006)

Nádherná, vtipná a emotivní romance, která je vskutku hodně netradiční. Moje velká oblíbenkyně Helena Bonham Carter je v roli postižené dívky, která už netouží po ničem jiném než přijít o panenství, naprosto vynikající a v podstatě to samé mohu říct i o Kennethu Branaghovi v roli životního ztroskotance, který se o ní stará. Po psychologické stránce velmi zdařilé, charaktery obou postav jsou vykresleny opravdu moc dobře. Celé je to takové roztomilé a hravé, ale Greengrass dokáže diváka řádně sejmout i emocionálně (důkazem budiž možná nejlepší scéna prolínající Richardovo "vykrádání banky“ a Janino setkání s gigolem). Po Bournově mýtu je tenhle milý a nenápadný filmeček dalším jasným důkazem Greengrassovy režijní suverenity. Do budoucna na něj hodně spoléhám. 70 - 80 % (29.08.2005)