Acid House

Britské filmy druhé poloviny devadesátých, to je prostě silné období jejich kinematografie. Ať je to Trainspotting, Grenwich Meantime, Human Traffic nebo jiné, tahle divná vlna mě hrozně bavila. Acid House mi z toho přišel nejslabší, asi proto, že je povídkový a ta první povídka je jen takový výkřik do prázdna. Druhá povídka "Soft Touch" je zato story až na dřeň a jen kvůli němu dávám plný počet. Dokonalost. Třetí příběh je hereckým koncertem Spuda z Trainspottingu a dost jsem se pobavil jeho ztvárněním nemluvněte. Příjemné osvěžení nedělního dopoledne. 85% (01.06.2014)

Akýkoľvek ďalší mnou pozretý film podľa predlohy Irvina Welsha - hoci ich dosiaľ nebolo príliš mnoho - sa takmer s určitosťou nezbaví ťažkého údelu prirovnania ku kultovke menom Trainspotting. To je skrátka fakt, s ktorým treba počítať, pokiaľ si vyberiete preniesť na filmové plátno niektoré z diel práve tohto autora. Avšak jediná ďalšia adaptácia Welshových diel, ktorú som dosiaľ mal možnosť vidieť - a to konkrétne Filth - bola od tohto údelu do značnej miery oslobodená, respektíve to mala oproti tejto snímke omnoho ľahšie, a to v tom, že bola adaptáciou o viac než celú dekádu novšou, a teda vizuálne úplne odlišnou, alebo aj v tom, že sa odohrávala v rozdielnejšom prostredí. Acid House sa však rovnako ako Trainspotting zameriava na škótsku spodinu, špinavé prostredie, chudobu, odvrátenú stranu spoločnosti, a teda porovnávanie bolo všadeprítomné. V tomto porovnávaní pochopiteľne snímka obstáť nemohla, ostatne jej tvorcovia nemali k dispozícii určite ani porovnateľný rozpočet ani tak kvalitných hercov, avšak čímsi (najmä teda myšlienkou a svojským prejavom, za čo však vďačí najmä Welshovej matérii) nepochybne zaujala, malo to niečo do seba. Áno, poviedkový formát nie je niečo, čomu by som vyložene holdoval a väčšinou sa tomu naopak práveže vyhýbam, avšak v tomto prípade sa to vcelku dalo. Za nešťastné však hodnotím kvalitatívnu značnú nevyváženosť jednotlivých poviedok a aj ich usporiadanie, nakoľko boli usporiadané zostupne, od najlepšej Masařky (ktorej by som dal samej o sebe určite hviezdičky 4), cez stredného Měkkejša (ten bol taký typický trojkový priemer) až po najslabší Acid House (čo je pritom paradoxné, nakoľko šlo o titulnú poviedku, no a papierovo mala aj najlepšie obsadenie v podobe Ewena Bremnera, no bola až priveľmi experimentálna, neviem, možno sa len priťažko adaptovala do filmovej podoby a v tej knižnej bola omnoho vydarenejšia, ťažko povedať, musím si to v dohľadnej dobe prečítať nech môžem porovnávať), a teda táto zostupnosť vo mne vo výsledku príliš dobrý dojem nezanechala. 60% (05.01.2017)

MASAŘKA: Netradiční pohled na věci kolem karmy, transcendentálna a v neposlední řadě reinkarnace uprostřed anglického předměstí. MĚKKEJŠ: Netradiční pohled na věci kolem karmy, transcendentálna a v neposlední řadě anticipační strategie uprostřed anglického předměstí. ACID HOUSE: Netradiční pohled na věci kolem karmy, transcendentálna a v neposlední řadě transmigrace uprostřed anglického předměstí. (09.12.2011)

Tento film není ani tak filmem jako spíše souborem tří příběhů z nichž dva mají cosi k zamyšlení, ten třetí jen k pobavení. První příběh je o mladém volovi, který zažívá den Blbec - parta ho vylije ze základní sestavy fotbalového klubu, rodiče jej vyhodí z bytu, holka se na něj vysere a ve stěhovací firmě dostane padáka. Co na to říct? Snad jen - nemůže si za to tak trochu sám? Jeho přístup k životu by tomu odpovídal. Protože čtyři jobovky za den, to se jen tak člověku stát nemůže. Na tomto příběhu byl dobrý a hlavně poučný rozhovor s Bohem: "Dal jsem vám tuhle zemi, dal jsem vám ženy, tak se s tím nějak vyrovnejte. Proč pořád chcete, abych něco dělal za vás?" Hodně hluboké, opravdu. Druhý příběh byl o volovi, který se ožení s místní špínou, která se vyspala snad se všemi ze čtvrti. Jen toho jediného vola nenapadne, že se vlastně stará o cizí dítě, navíc, když ta jeho flundra jen hulí, chlastá a fláká se. Jo, a píchá - ale ne s manželem, třeba s novým sousedem, který je taky taková postavička z komiksu. Načež se proti tomu tento vůl vzbouří a ... Dostane přes držku a tu svoji flundru (zase těhotnou, tentokrát se sousedem) vezme zpět. Jo, super. Ale faktem je, že toto je opravdu realita a i když si to mnozí mužové nepřipouští, jsou až na několik modifikací, naprosto stejní. A třetí příběh? Dvacetitříletý ochlasta se promění v mimino a nově narozené mimino je zase oním ochlastou. Jde spíš o to, že každý je se svým mozkem v jiném těle. Je to celkem legrační, ale oproti předchozím dvěma příběhům naprosto jiné, takže vlastně o ničem. Co se tedy týče celého tohoto díla, takových příběhů si člověk (i z vlastního života) navymýšlí stovky. Jde o to si prostě nějaké tři vybrat, natočit něco jako "Bakaláře" pro drsnější publikum a máme z toho film. Ale jo, nebylo to špatné. (19.11.2010)

„Takže mám padáka?“ – „Ne. Jen tvé místo se stalo nadbytečným. Pamatuj, že nejde o nadbytečného člověka, ale o místo!“ Hodně zvláštní, absurdní, jistým způsobem poutavý a originální film. Vyváženost dramatických scén a černého humoru je překvapivě slušná vzhledem k obsahu jednotlivých příběhů, stejně tak v případě samotných povídek (akorát Měkkejš nepůsobí tak „mimózně“). Všechny 3 ale mají společné špinavé skotské ulice, jejich povětšinou primitivní a nějakým způsobem jeté obyvatele, losera/y mezi hlavními postavami, odzbrojující přízvuk (u kterého bych si bez titulků zřejmě vůbec neškrtnul) a zoufalé konce (dokonce i symbolické). Nechybí také ponaučení typu: „Neser Boha, promění tě v hmyz.“ (kolika lidem asi tato pasáž nadzvedla mandle?) či „Měkkejš se nikdy nezmění.“ (a ne jak v hollywoodských filmech, že…). A jako bonusy jsou zde 2 psychojízdy v podání masařky (originální a vtipný let za pomstou) a sjetého Coca při bouřce (jeho představitel Ewen Bremmer je opravdovou hereckou hvězdou filmu) + jeho dětského převtělení po porodu (velmi vypiplaného). Jistě ne každému film sedne (třeba kvůli fantasy složce, nesympatickým postavám, typu humoru), mě však Acid House velmi pobavil a přiklepávám mu solidní 4*. „Začínám mít plný zuby toho věčnýho ospravedlňování. Nemáte žádný právo mě kritizovat. Dal jsem vám tuhle zemi a udělal vás, čůráci, k obrazu svýmu. Tak se taky trochu starejte sami. Ten pitomec Nietzsche neměl pravdu, když říkal, že jsem mrtvej. Nejsem mrtvej. Jen na všechno seru!“ (10.09.2014)