Dům plný strachu

Nezatížen dětskou zkušeností a tedy i traumatem a nočními můrami, které evidentně potkaly kohokoli, kdo film zhlédl v dětství (což na filmu vyzdvihují nejen české reflexe), se "Dům plný strachu" jeví jako bizarně amorfní snímek. Na jednu stranu totiž fascinuje zcela neukotveným vyprávěním, které se nespoutaným řetězením fantaskních motivů podobá až volnému proudu vědomí, potažmo lze říci, že se řídí spíše dětskou logikou než racionalitou dospělých. Při tom ale konkrétní filmové vyprávění dramaturgicky vázne a výsledek je spíše nesourodý a rozbředlý. Částečně to souvisí s tím, že "Dům plný strachu" není vystavěný podle klasické narace ve stylu Hollywoodu, ale má blíže k hongkongským filmům, kde také vyprávění opouští výchozí linii, vydává se zcela novými a hlavní motiv vůbec nerozvíjejícími směry a až ve finále se vrátí uzavřít vše předtím nakousnuté. Zde se tak téma postavení se svému strachu odkloní do eskapád s vypadanými vlasy, nechuťáckým receptem, nezadržitelně rychle rostoucími vlasy a továrnou na magické štětce, kde pracují děti unesené maniakem vydávajícím se za učitele výtvarky. V základu tak "Dům plný strachu" na mnoha úrovních vyjadřuje strach dospělých z bujné představivosti, který přenáší také na diváky. Vedle popsaných peripetií i postavy učitele, který usiluje o to potlačit v dětech jejich fantazii, tomu odpovídá i ústřední linie snímku, tedy vyděšení, které je tak intenzivní, až z něj člověku vypadají vlasy, ale jež, jak se ukáže v závěru, je pouze dílem bujné představivosti. (18.05.2014)

Vidět ten film jako dítě, dávám plný počet. Ovšem viděl jsem ho poprvé až nyní. Dům plný strachu je děsivý svou nepředvídatelností. V podstatě v něm žádná z postav nejedná logicky. Učitelům nevadí bavící se děti, ale ze stříhání vlasů mají takovou hrůzu, že chtějí opustit školu. Profesor unáší většinu dětí ze školy, ale u nikoho to nevyvolá podezření. Ani u samotných unesených dětí, které u únosce dobrovolně otročí za zmrzlinu. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny je dobírán jeho otcem, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil. A k tomu všemu v polovině filmu začne hrát hudba a zpívat zpěvačka naprosto nelogickou skladbu, která vůbec s tématem filmu nijak nesouvisí. To je jen pár bodů z kvanta jiných, které se na poli 94 minut vyskytují. Je to úmyslný surealismus? Nebo scénář psal kluk na základní škole během přestávky před slohovou hodinou? Netuším. Pro děti i z toho důvodu určitě pořádný horor. Pro mě buď zábava pro partu přátel nad sklenkou alkoholu, nebo dumáním nad filozofií nefilozofického. 55%  (16.01.2022)

Jak píše Cival a mnozí další - podprahová bezejmenná generační noční můra dětí 80. let, na kterou jsem zapomněl a pak zapomněl, že jsem na ni zapomněl, ale když jsem tu na ni náhodou narazil a přečetl si první větu obsahu, v tu ránu byla zpět z hlubin podvědomí, kde si díky své traumatizující tajemné atmosféře, šokové scéně ve vyhořelém domě a surrealistickým obrazům hrozivě nezadržitelně rostoucích vlasů celou dobu hověla a kdoví co tam napáchala. Dnes už sice nevyděsí, ale stále jde o dost zvláštní rodinný film (mezi jehož čtyřmi scenáristy figuruje i Vojtěch Jasný) nepřekvapivě kanadské produkce (kdo kdy viděl nějaký kanadský horor, ten chápe, kanaďani jsou hrozní podivíni) s omšelým vizuálem, který připomene jiný nostalgický kanadský kult, seriál "STŘEDNÍ ŠKOLA DEGRASSI" (kde se také objevil představitel Connieho Siluck Saysanasy) nebo disneyovský horůrek WATCHER IN THE WOODS, eventuelně atmosféricky podobný britský PAPERHOUSE. (24.09.2009)

Tento film je pro mě jednou velkou záhadou. Viděla jsem ho jako malá holka v televizi a poznamenal mě až do dospělosti, kdy se mi v hlavě pořád honily útržky jednoho velice "strašidelného snu", co jsem v dětství měla. Do doby, kdy jsem čirou náhodou na diskuzním fóru narazila na příspěvek o filmu, který dětem způsobuje noční můry. Tak přece jen to nebyl sen.... (01.10.2015)

Já si na tenhle film ze svého dětství nevzpomínám, ale vyprávěli mi o něm bratranec s kamarádem jako o jednom z nejděsivějších filmových zážitků dětství. Neváhali jsme proto, a poodhalili roušku tohoto (dle okolních komentářů všemi) obávaného snímku. Nebudu více prozrazovat, nerad bych vás od tohoto dětského 'kultu' nějak odrazoval či něčím vás ovlivňoval. Ty 3* jsou rozumným neutrálem mezi dětským strachem a dospělým pohledem na tuto 'rodinnou zábavu'. (05.10.2008)