Dům plný strachu

Také se řadím mezi "osmdesátkové děti", ale Arašídová pomazánka mě zřejmě minula, protože bych si ji alespoň mlhavě pamatoval. Nostalgickou výhodu, která tento film očividně na ČSFD vyšvihla výše, než to dokázaly objektivní kvality filmu, u mě tedy uplatnit nemůže. Do jisté míry zajímavé, jemně bláznivé, dětské fantasy, které svou depresivnější atmosférou na dětskou duši opravdu dokáže dolehnout, bohužel scénáristicky trochu tápe a nedokázal si udržovat mé plné zaujetí po celou stopáž. Co však přecejen dokázalo nostalgicky zapůsobit, byla přítomnost krásných osmdesátkových hudebních skladeb. Vidět to v dětství jako ostatní, možná bych hvězdu přidal. (12.09.2014)

Nejvtipnější je, jak se na tenhle film pořád někdo ptal v nejrůznějších diskkuzích. Já byl jediný, komu to nikdy nepřišlo záhadné, neb jsem si celou dobu název pamatoval. Snad to bylo tím, že jsem měl tenhle film (bohužel ne celý) nahraný na vhce z televize už někdy z roku 1992 a tedy Arašídová pomazánka ;-). A moje ukázka ze staré vhsky ;-) http://www.youtube.com/watch?v=1N782K9UGLU (09.01.2012)

Moc rád vzpomínám na časy, kdy pro mně tenhle film byl jen nejasná zneklidňující hrůza útočící z podvědomí, kterou sem navíc mohl děsit stejně narozené a nevědomé. Internet to všechno sfoukl jak svíčku a po letmém zhlédnutí je to slabota. A abych se mohl mstít na dnešních dětech, to už snad ani nejde. Takže 2* za film a 3* za kult, který mě samotného mocně poznamenal. (21.10.2015)

Taktéž jsem dítě zlatých osmdesátých let. Na tenhle kousek se nedá zapomenout a na ty rychle dorůstající vlasy taky ne. Film jsem viděla ještě na černobílé televizi, ale i tak to byl zážitek. V té době jsem neměla tušení, kdo je Céline Dion. Neuškodila by repríza. Je totiž pár filmů, které bych chtěla minimálně ještě jednou vidět. (24.06.2009)

Vidět ten film jako dítě, dávám plný počet. Ovšem viděl jsem ho poprvé až nyní. Dům plný strachu je děsivý svou nepředvídatelností. V podstatě v něm žádná z postav nejedná logicky. Učitelům nevadí bavící se děti, ale ze stříhání vlasů mají takovou hrůzu, že chtějí opustit školu. Profesor unáší většinu dětí ze školy, ale u nikoho to nevyvolá podezření. Ani u samotných unesených dětí, které u únosce dobrovolně otročí za zmrzlinu. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny je dobírán jeho otcem, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil. A k tomu všemu v polovině filmu začne hrát hudba a zpívat zpěvačka naprosto nelogickou skladbu, která vůbec s tématem filmu nijak nesouvisí. To je jen pár bodů z kvanta jiných, které se na poli 94 minut vyskytují. Je to úmyslný surealismus? Nebo scénář psal kluk na základní škole během přestávky před slohovou hodinou? Netuším. Pro děti i z toho důvodu určitě pořádný horor. Pro mě buď zábava pro partu přátel nad sklenkou alkoholu, nebo dumáním nad filozofií nefilozofického. 55%  (16.01.2022)