Vesmír mezi námi

Nová recenze ze dne 12.08.2024). (POZOR, SPOILERY!) Dokonalé dílo, jež mnozí zde píšící recenzanti pravděpodobně příliš nepochopili, či si přáli jinou dějovou linku. Já však, troufám si tvrdit, naprosto bez pochyb patřím k menšině, jež se i po třetím zhlédnutí dojala. Jenomže, nutností stalo se dospění k bodu, kdy prozříte. Po čtyřech letech od toho prvního zhlédnutí tohoto filmu, kdy jsem ještě patřil k mladým, namyšleným a po dokonalosti bažícím jedincům, chápu to, co mám: veškeré hlubší souvislosti zcela jinak, než prve. A proč? Dříve mne napadla prostá, smutná myšlenka, co se týče zejména konce. Ale od počátku: Sarah, astronautka cestující na Mars, měla (což nikdo neví) styk s velitelem celé mise. Nezodpovědnost přivedla následky v podobě narozeného dítěte na Marsu, a její úmrtí. Dokonalý začátek. Chlap, jenž si vysnil ve dvanácti cestu vědce a možnosti letět na jinou planetu, se tajně vyspal s velitelkou mise. Jaký zvrat (tedy poté, co se to dozvíme, a popřemýšlíme nad tím). Ale dál: Po šestnácti letech vidíme dospívajícího Gardnera, (hraje ho legendární Asa Butterfield) jak si dopisuje přes videohovor s o dva roky starší, krásnou Tulsou (tu hraje výtečná Britt Robertson). Oba dva o tom druhém moc netuší, ač si píší už rok. A proč? Protože je tu další skvělá linie. Nedosažitelnost krásného, čili nemožnost Gardnera letět na Zem, jelikož se vyvíjel v beztíži, a tím má křehčí kosti a jiné srdce. Vědecky (filmově) podtrženo. Gardner má ale štěstí: jeho otec (pro nás tehdy jen velitel mise) se rozhodne letět za svým synem stůj co stůj. Má o něj takový strach, že odmítá vrátit ho na Zem, ačkoliv už existuje způsob, jak mu to umožnit. Nakonec však povolí. Graubner by se v asociálním světě, mezi čtyřmi stěnami vědecké základny mohl zbláznit. Navíc, skamarádil se s Tulsou, a jeho touha býti jí blíž by nakonec mohla nebezpečně přetéci v riskantní činy. Nakonec ale povolí. A Gardner se dostane na Zem. Tedy poté, co se ještě naučí gentlemanské triky ze starých filmů, jichž několik zhlédne. Včetně toho, kde spadne Anděl na Zem pro svoji lásku. Další geniální myšlenka. Propojení starého s novým, filosofie padajícího Anděla coby přilétavšího Gardnera na Zemi. Mladý muž se seznamuje se světem, dokud nedojde k Tulse. Ta se na něj zlobí. Neví, že během půlroku si s ní nemohl psát. Nakonec se však uklidní. Sama má potíže. Její pěstoun je neschopný opilý muž, jenž nevydělává peníze. Sociální péče je na každém rohu. A navíc, nikomu nevěří. Všichni lžou a podvádí. Až na Gardnera, s nímž "se to dá", jak mu sama praví. I proto ho hned přijme k sobě, a... začíná nejlepší část příběhu. Ta, jenž v mnohých jiných filmech chybí. Ačkoliv pronásleduje kluka z Marsu jeho otec spolu s "matkou", jeho kamarádkou na stanici, a Tulsu sociální péče, vydávají se oba hledat Gardnerova otce. Jedině on jest nyní středobodem mladéo muže. Tedy do chvíle, než si postupně uvědomí, jak moc jest Tulsa krásná dívka. Tedy, než se do ní nezamiluje. Přes veškeré krádeže aut, zboží, přes zničené práškovací letadlo, návštěva obchodního domu, (kde nám Tulsa ukáže své křehké nitro, když zahraje na klavír něžnou píseň) aby mohli utéci co nejdál, nám příběh ukazuje tyto nezákonnosti ve světle lásky obou dvou kamarádů, jenž se nadále prohlubuje. Samozřejmě, Tulsa nechce uvěřit Gardnerovu původu, čili narození na Marsu. A také se diví jeho způsobům chování. Ale má ho ráda. Ne, ona ho už taky miluje. Když odjedou dost daleko, k šamanovi, jenž oddával Sarah, jeho matku, a jeho "otce" (zdánlivého) vytvoří si táborák. Zde Tulsa poprvé Gardnera políbí. A poprvé se spolu vyspí. Na to vše hledíme s mírným smutkem. Léčba Gardnera se příliš nezdařila. Pomohla mu sice na Zemi chvíli přežít, ale ne navěky. Pokud se nevrátí do stavu beztíže, nejlépe na Mars, brzy zemře. A přeci: nyní má takovou radost. Nyní je nejšťastnější. Když má u sebe Tulsu, nic není nemožné. A to stejné platí i naopak: díky podivínovi Gardnerovi pochopila mladá dívka, jak moc se v lidech mýlila. Nejsou všichni zlí. Některí mohou býti milí. A mohou ji milovat se vším všudy. Nemoc Gardnera přivádí do rozpaků. Poprvé mu krvácelo z nosu u šamana. Když se vydává pár do Los Angeles, Gardner je vším šokován. Vším. Nic takového si nepředstavoval. Krása okolí, blízkost Tulsy, v kombinaci s vážnou nemocí způsobí jeho kolaps. V nemocnici ho Tulsa hlídá, ale též musí opustit: sociálka je už moc blízko. Když ho políbí na čelo, probudí se. Jen díky tomu se ho nevzdala. Už ví, odkud pochází, díky důkazům jeho rentgenových snímků. Když ji požádá, ať se nevzdává, povolí: Natolik ho miluje. A tak pokračuje jejich společná cesta až k jeho "otci". Jenomže se nejedná o tátu, ale o jeho strýce. Což Gardnerovi nepomůže. Chce zemřít. Chce se všeho vzdát. Nastává chvíle nejvypjatejší: láska k Tulse sice znamená mnoho, ale blízkost smrti je naléhavější a větší silou. Či ne? Gardner už nechce Tulsu trápit svojí beznadějnou situací. Ví, že nejlepší je opustit ji nyní. V tom nejlepším. Než se vše zkazí ještě více. Natolik ji miluje. Tulsa ho chce přesvědčit, zachránit, ale marně. Pomůže mu až jeho pravý otec. V tu chvíli už Gardner vše chápe. Společně s Tulsou a s ním se vydávají do stratosféry, kde se Gardnerovi uleví. A kde se s Tulsou naposledy dotknou, políbí. Mladý muž musí na Mars. Neprodleně. Před startem se s Tulsou naposledy uvidí, rozloučí se (hrozně smutný moment) a... letí pryč. Samozřejmě, není všemu konec. Ač přesně to jsem si dříve myslel. Ve skutečnosti nejen že se i nadále vidí přes videohovory. Ale... jeho "matka/kamarádka" nabídne Tulse možnost u ní bydlet. A díky tomu dojíždět do tréninkového centra. Zbytek si domýšlíme. Víme, že Tulsa bude pilně cvičit, aby za ním jednoho dne mohla přiletět. Aby spolu opět mohli býti nablízko, a milovat se. A víme ještě jednu věc: děj se odehrává v roce 2034. Technologie mohou jít velice napřed. Ne, na Marsu se asi voda neobjeví. Ale kdoví. Třeba se najde lék, úplný lék na jeho chorobu. Třeba se budou moci vrátit na Zemi. A zažít spolu další bláznivé, ale velice romantické dobrodružství (...). Právě tyto myšlenky mne dříve nenapadly. Ale nyní je už mám. A díky nim si tohoto filmu neskutečně cením. Jeho hloubky a krásy. A kdoví? Třeba vyjde (ač to už skutečně jen marně toužím) dvojka. O osm, devět, či deset let později, kdy se vrátí na Zemi, jak jsem pravil, a užijí si spolu nevinnou lásku takovou, jakou mají zažít každí mladí lidé (i dvacátníci). 100 procent. Sci-fi dobrodružné romantické drama jako toho se nevídá. A je jen škoda, že jich filmaři nevytváří více. Film mimořádně doporučuji! (12.08.2024) (méně) (více)