Člověk na kolejích

Andrzej Munk dokázal vo svojom diele vynikajúco zobraziť paranoju doby ( príbeh sa odohráva v roku 1950 ), kde sa pri akejkoľvek príležitosti hľadal vnútorný nepriateľ. Tou by mal byť nepríjemný a tvrdohlavý strojvodca na železnici, ktorý nie je príliš obľúbený a ktorého zrazil vlak na koľajniciach. A na vnútornom vyšetrovaní udalosti divák pochopí, že s touto dobou nie je niečo v poriadku... Film bežal v našich kinách v roku 1957. (26.11.2020)

Daleko více než první vlaštovka… Naléhavé dílo Andrzeje Munka, které ještě čerstvě po „odhalení“ kultu osobnosti ukazuje paranoiu doby, je perfektní a volenými prostředky stále živý film. Krkolomný začátek má zdůvodnění po celý zbytek příběhu, v „kaneovském“ rozpomínání několika vypravěčů se konečná mozaika skládá při stále nepřijatelnějších podmínkách. Od ryzího zjišťování příčin se odstupňuje až k výslechu á la procesy se záškodníky (děj se odehrává v roce 1950). Takové tendence ovšem činí vypravěče stále více nedůvěryhodným a to je při existenci silného příběhu (jehož pravdu chceme znát) důmyslnější přístup než bezduché mlácení vyslýchaných či stoické výčty hrůz, jak to činí řada dobových dokumentů. Další zajímavou skutečností je sám zesnulý Orzechowski jako osobnost. Naznačuje problematiku generačních střetů, jež je nepolitická, a zároveň předkládá specifický životní postoj, který nový režim jednoduše nepřijímá spíše lidsky. Ani v této rovině však přes vícero pohledů na jednu událost jistotu nemáme, což je oproti vysloveně antikomunistickým dílům velké plus. Je to „hlukový“ film se symbolikou všech těch uši trhajících nádražních zvuků. V mrazivé pointě ukazuje, jak snadno lze ve vyhrocené době překročit hranici a nevratně zničit něčí život. Přitom se tu nemluví jen o pochybení režimu, ale i lidí kolem, jedno nikdy není bez druhého. Wajdovy „Člověkové“ jsou jasnými pokračovateli, duchovní rozměr si zachovali, byť filmařsky se mi zamlouvá spíš tenhle Munkův umírněný přístup. (01.05.2011)

Jeden z prvních snímků polské filmové školy od Andrzeje Munka. Samotný film představuje dílo socialistického realismu a pro období 50. let byl snímek přijímán jako převratný a nebezpečný. Příběh filmu se odehrává v době od začátku války-napadení Polska, až po komunistickou dobu roku 1948. Vše začíná tím, že jednoho večera je sražen na koleji strojvedoucí Ořechovski. Po tomto incidentu pozorujeme, již v současné době, vyšetřování, které má nám odhalit, co se ve skutečnosti stalo toho osudného večera na trati. Spolu s dalšími spolupracovníky Ořechovského se vracíme do minulosti, abychom nalezli příčinu této nešťastné nehody. V této narativní struktuře, kdy se vyprávění přelévá s přítomnosti do minulosti a naopak, vidíme jasnou předlohu ve filmech Občan Kane a Rašomón. Výborný snímek, který přesně ukazuje těžkou práci, tak i poměry strojvůdců a jejich pomocníků v lokomotivě, v zabaleném do poutavého příběhu. (20.06.2017)

No nevím nevím. Formální stavba vyprávění určitě není nezajímavá a bez jakýchkolich vedlejších vodítek nutí diváka uspořádat si události chornologicky, čímž ho nestaví do pozice pouhého pozorovatele. Z hlediska obsahového bych ale měl velké výhrady, zvláště k první polovině, kdy mi film namísto zamýšlené společenské kritiky připomínal spíše sovětské železniční agitky (ty strohé úsečné dialogy...) a měl jsem dojem, že lepší práce než nádražák mě v životě nemůže potkat. Předčasně zesnulá legenda polského filmu má na kontě rozhodně lepší snímky. (01.02.2008)

Nešťastný záběr ještě žijícího Ořechovského na kolejích a pár slov později hned na začátku filmu pro mě naprosto odhaluje celý jeho záměr a veškerou pointu, která se dále rozebírá zbytek filmu a z hlediska konzumního diváctví ztrácí onen napěťový efekt. Formálně Munk nezklamal, ale 70% pro tentokrát zaokrouhlím dolů. (10.10.2012)