Chladné léto roku 1953

V roku 1953, po Stalinovej smrti, udelil Berija amnestiu, nie však pre politických väzňov (medzi ktorými je aj neprávom na Sibír vyhnaný hlavný hrdina) lež pre obyčajných väzňov, zväčša vrahov a banditov. Skupina desperátov sa dostane do maličkej sibírskej osady, kde začne terorizovať obyvateľstvo, na odpor sa im postaví jedine vyhnanec, bývalý vojak, ktorý utiekol z nemeckého zajatia. Fascinácia a hold westernovému žánru prenesený na opačnú pologuľu, do krásnej a nehostinnej Sibíri, rozľahlej ako jedinečná ruská duša, žánrové klyšé a akýsi nadhľad spojený s rusky typickým pátosom dávajú za vznik ojedinelému filmu tak žánrovo ako aj obsahovo. Casting je precízny, (19.02.2007)

Na tomto filme som bol v letnom amfiteátri kedysi pred 89 v rámci Filmového festivalu pracujúcich a nadšene som pozeral na svižný sovietsky western odohrávajúci sa v sibírskych nehostinných drevených barakoch. Strieľačky a súboje medzi politickými väzňami a bandou hrdlorezov, to bolo naozaj čosi nezvyčajné. Po kopách sovietskych psychologických smrteľne nudných blbostí, rozoberajúcich vnútorné pnutia inak šťastnej pracujúcej triedy, ktoré sme nútene navštevovali ako školské kinopredstavenia som zrazu videl odsýpajúci dobrodružný akčniak! Otvorené, nesymbolické poukázanie na nespravodlivý stalinistický režim + spomenutá akčnosť v ruskom filme tej doby vo mne aj vyše 16 rokov po zhliadnutí vyvolávajú príjemné spomienky. (01.07.2005)

Tohle bylo velmi silné! Šíleně smutný a depresívní film. S údivem zjišťuji co vše mohlo vzniknout v roce 1988 v Sojuzu. Ač se vše odehrává v odlehlé osadě s přístavištěm kdesi daleko mimo civilizaci, film skvěle pojmul tragiku novodobých dějin Ruska, tu přemíru bezpráví, ty miliony zavražděných , uvězněných v nespravedlivých procesech během všelikých politických čistek.... V osadě si odpykávají zbytek trestu (ztráta občanských práv a 10 let vyhnanství) dvě lidské trosky. V již tak ubohé a chudé vesničce se na ně pohlíží jako na kriminálníky co jsou nic (což samo o sobě vypovídá vše). Vyhnanci jsou rezignovaní a smíření s osudem, kdesi v hloubi srdce si schovali střípky svých bývalých životů, tady jsou to jen flegmatické postavy plnící příkazy. Co provedli? Jeden byl inženýrem v Anglii ve třicátých letech, po návratu do Ruska odsouzen za špionáž. Druhý byl kapitánem, který za války na půl dne padl Němcům do zajetí. Sice se mu podařilo utéct, ale soudu za špionáž neutekl... Nikdo z ostatních o jejich vině nepochyboval, dokonce ani rodina jednoho z nich... A do této opuštěné vesničky přichází amnestijí udělenou Berijou banda propuštěných vězňů z nedalekého lágru. Ti si hodlají dopřát vše co měli roky odpírané a neštítí se vražd, znásilnění, krádeží... Rezignovaní vyhnanci jsou náhle s novou situací ostře konfrontováni. Nemají vůči nikomu z vesnice žádný dluh, mají se po tom všem - když mají příležitost kriminální bandě postavit ? ----- Tenhle film doporučuji viddět. Jě skvělý a kus z něj ve vás zůstane. Všichni ti co zlehčují zločiny komunismu, nemají šanci se svými kecy obstát. Filmů jako je Chladné léto roku 1953 by mělo být točeno mnohem více!!! Viděno v původním znění. * * * * * (09.10.2013)

Film odvážný vzhledem k místu a času, kdy vznikl, nicméně v době Gorbačovovi Perestrojky to prošlo. Je to takový rádoby western, který se odehrává v jiné době a na Sibiři. Když vězeň-vyhnanec a bývalý rozvědčík Sergei Basargin prohlásí, že v létě neumře a snímek nicméně má v názvu chladné léto, tak větříte smrt a popravdě předpokládal jsem konec ve stylu Je třeba zabít Sekala. Byl? Musíte se podívat sami na tento film s jistou stránkou ruské duše. (14.07.2018)

Viděl jsem v Chladném létu roku 1953 řemeselně celkem zdařilý film, plynoucí ze začátku v zajímavém odlehlém prostředí trochu chladně a nevýrazně... až do doby, kdy se z náhlého zvratu nestane drsný thriller, který upoutá svou nemilosrdnou syrovostí a silně neklidným napětím. Na svou dobu ve Sovětském svazu mohl být Proškinův počin, zdaleka nejen tímto aspektem, jak i více kolegů uvádí, odvážný. Jenže syrovost či odvaha proti proudu nemusí znamenat vše a přes tohle i pár hlouběji silnějších momentů (dialog u padlého stromu) to nakonec nebyl ten film, který by mnou během sledování více otřásl, zanechal v mysli strhující zážitek a který bych vnímal na stejné úrovni se spřízněnými domácími filmy jako Stíny horkého léta nebo Zánik samoty Berhof. K pocitově nejsilnějším nakonec pro mě patřilo pár pasáží podbarvených ústředním hudebním motivem. S odstupem dvou dnů volím po menším dilematu silné 3 hvězdy: [70%] (27.11.2023)