Rosetta

95 minut filmařsky vynikající nudy. Perfektní kamera a nášlap příběhu postupem času omrzí a člověk by chtěl po výborném začátku nalézt aspon nějaké zakončení, nebo alespon ospravedlnění. To ale nepřichází. Rosetta (hlavní hrdinka) je tedy depresivní, zlá a iracionální aniž víme proč, jelikož přes dobré tvoření atmosféry se nejedná o žádné existenciální bahno a slušivý karavan ve kterém hlavní hrdinka bydlí by byl solidní útočistě pro nejednoho z nás. Nulový příběh a nevysvětlení motivů jde pochopit jako potýkání s existencí a společenskou otázku ale na to Rosettě chybí zase jiné kvality, důvody a stísněná atmosféra - navíc po skončení filmu nevíří v hlavě nějaké morální či filosofické otázky, ale spíše otázky na chyby v logice a proč nebyly vysvětleny. Ale stejně žádný div že tenhle Neo-neorealismus dostal Zlatou Palmu, jelikož sociální otázky jsou poslední dobou v kurzu. Ale Rosellini a de Sica by pořád mohli chlapcům Dardennových leccos říci o tom jak se dělá film. 2* za příběh a 4* za neotřelý přístup s kamerou. (22.03.2010)

Od Émilie Dequenne v roli Rosetty se kamera ani na moment nehnula a za to tedy klobouk dolů, když vezmu v úvahu i to, že jsem měla pocit jako kdyby to snad ani nehrála. Role to byla svým způsobem nevděčná, protože jednu chvíli jsem jí strašně litovala a pak přišly momenty, kdy jsem měla chuť jí pořádně proplesknout, jakou jsem na ní měla zlost. Ale je to asi tak, že zoufalost dokáže člověka někdy hodně zlomit a pak dělá věci, které by za příznivějších okolností nikdy neudělal. Přemýšlela jsem, jestli jsem na její tváři postřehla úsměv a mám takový dojem, že ani jednou. A celá ta depresivní atmosféra byla navíc podtržená nevlídným počasím s neustále zataženou oblohou. Celkově to působilo téměř jako neutěšený dokument o jedné dívce, která úpěnlivě hledá svoje místo na zemi a ten konec byl na moje gusto možná až moc otevřený.. (26.06.2016)

Nuda. Rozkymácená kamera zblízka sledující uspěchané, křečovité pohyby hlavní hrdinky z toho bídného, leč tuctového osudu, který se kdovíproč chce takhle předestřít, prostě neudělají strhující film, nic hodného speciální chvíle k dívání. Od toho tu máme lavičky s bezdomovci, kdykoli se nám zachce se dojmout. Tohle není film, jen špatně a lítostivě ždímaná idea naivně parazitující na osvědčených, leč lhůtou poživatelnosti prošlých tzv. amatérských filmařských postupech. Pokud chcete vidět silnou hrdinku v úzkých, zajatou v originálním příběhu, vyprávěnou zároveň magicky i civilně, doporučuju podívat se na mikrodrama Kelly Reichardt - Wendy a Lucy: http://www.csfd.cz/film/242290-wendy-a-lucy/ (10.10.2013)

Na bratov Dardennovcov idem od novších vecí po tie staršie. A uvedomujem si, že vlastne stále točia dokola ten istý film. Inovácia je však v detailoch. Možno, ak by som šiel chronologicky, tak ich k ich posledným filmom by som pristupoval kritickejšie. Aj keď som videl Rosettu ako tretiu v poradí a štylistické a tematické prvky sa opakujú, pokladám ju za ich najlepší film (z tých troch, čo som videl). Mnohé je ukryté pod povrchom, otázky dospievania, medzigeneračné porovnanie vzťahov a nad tým čnie to ich obľúbené "sociálno". Taktiež čo sa týka "chodiacej kamery" je (v mojich očiach) zrejmé, že tento dnes stále populárny kvázi moderný formálny štýl sockovských drám je už poriadne prestarnutý a malo by ho vystriedať niečo chytrejšie. Rosetta bola v tomto ohľade asi jedna z prvých. (03.12.2015)

ocenenia : MFF Cannes 1999 - Zlatá Palma, Najlepšia herečka (Émilie Dequenne) ◘◘◘◘ "Muška" modernej doby .... len záver je otvorenejší...... čím dlhšie som tento intímny pohľad kamery sledoval, tým viac som Rosettku miloval, obdivoval, súcitil.... jej zarputilosť, nepoddajnosť, vzdorovitosť osudu, okoliu, ...jej túžbu žiť, a aj keď to tak snáď nevyzeralo, jej túžbu byť milovaná a milovať, otvoriť sa, vyjsť zo seba samej.... proste MILUJEM ROSETTU! (20.03.2010)