Szegénylegények
Beznádejní
The Round-Up
Režie:
Miklós JancsóScénář:
Gyula HernádiKamera:
Tamás SomlóHrají:
János Görbe, Zoltán Latinovits, Tibor Molnár, Gábor Agárdi, András Kozák, Béla Barsi, József Madaras, János Koltai, István Avar, Lajos Őze, Rudolf Somogyvári (více)Obsahy(1)
Příběh filmu Beznadějní se odehrává v 60. letech19. století. Tehdy byl hrabě Gedeon Ráday pověřen likvidací zbojníků, kteří se na venkově schovávali po povstání vedeném v roce 1848 Lájosem Kossuthem. Snímek sice čerpá z konkrétních událostí, ale Jancsó a jeho scenárista Gyula Hernádi si nekladli za cíl zobrazit historickou skutečnost. Jejich dílo můžeme chápat jako metaforu mechanismu represivní moci, tvůrcům jde především o zachycení konfliktu svobody a nesvobody, vztahu utlačovatele a utlačovaného. Beznadějní rozehrávají do své doby zakázaná témata vzpoury, politického teroru, vnitřního útlaku, manipulace i masového fanatismu a vyrovnávají se tak v alegorické podobě s bezvýchodností systému své doby. Jancsóův filmový jazyk je značně osobitý a leckdy těžko srozumitelný. Režisér nezapře své výtvarné založení. Neskutečně dlouhé záběry komponuje s neobvyklou přesností, která prozrazuje dopředu důkladně promyšlenou střihovou skladbu. Všechny sekvence jsou obdařeny obdivuhodným dynamickým napětím, jež evokuje ústřední pocit beznadějnosti. Jancsó pracuje velmi specificky také s filmovým zvukem: úsečné dialogy střídá hrozivě dlouhé ticho, míšení zvuků s ruchy mručení davu či dupotu koní získává leckdy rozměr hudební skladby. Beznadějní ve své době šokovali filmovou veřejnost a světu byla jejich prostřednictvím objevena maďarská kinematografie, která konečně přestoupila ohraničení národní uzavřenosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (31)
Poučný a a svým způsobem a ve své době i značně šokujicí film z doby útlaku z šedesátých let minulého století, který nastal v Maďarsku, po potlačení národního povstání s kvantem násilných scén. Jako například ta, s nahou ženou v Tereziánské uličce, jíž vojáci svými pruty nemilosrdně zmrskali. Ta snad pak tuším svůj trest záhy nepřežila.? Film jako takový se zaobíra a nám všem ukazuje uzavřený svět vězeňské pevnosti a naprosto otevřeně zachycuje krutost a mučení (pytle na hlavě, pouta, železa, pochody stále dokola ve zdech věznice), kdy jsou proti sobě štváni vězni kteří jsou nejdříve zdánlivě propuštěni a pak záhy ze zálohy nemilosrdně zastřeleni. ()
Beznadějné bych popsal jako vcelku autentickou rekonstrukci historických událostí, o kterých člověk nemá ani ponětí, ale na straně druhé jde o neuvěřitelně uspávající a táhnoucí se film, který až na pár míst postrádá nějakou tu akci či gradaci, což není vždy na škodu, ale v tomto případě to bylo na místě. Zkrátka snímek, který poněkud nudně poukazuje na historii, která nebyla vždy zrovna růžová. ()
Ani Beznádejní nevniesli štipku nádeje do prehliadky stiahnutých filmov. Viem, že ide o známy a dobre hodnotený film. Časť komentátorov ho prirovnávala k Pahorku, iní ku Kladivu na čarodejnice. Mne to chvíľu pripomínalo udavača Heydrichových atentátnikov Čurdu, ale to trvalo iba chvíľu. Janczóov film ma zaujal z výtvarnej stránky, ale dôraz na výtvarné a minimalistické poňatie so sebou priniesol aj minimum atmosféry, takže nezriedka nudil. Ani záverečné rozuzlenie nič na celkovom dojme nezmenilo. ()
Kdo uvidí Beznadějné jako svůj první "artový" film, může se nudit - ale pozor - nudí se nudní lidé. Jancsó svou první abstrakci mechanismu útlaku staví jako takřka všechny své filmy na kontrastu statické mizanscény s dynamickou kamerou a naopak. Kdo tohle nevidí, nerozlouskne "zábavnost" Beznadějných. Na okraj Congova komentáře se dá podobně "vtipně" odpovědět snad jen to, že je jeho autor v tomto ohledu beznadějný případ. Naštěstí zde není Cong arbitrem dobrého filmového vkusu. Jde jednoduše o preference (ovšemže nebudu koukat na Stalkera, pokud sním svou porci pražené kukuřice ještě, než se dostane do Zóny). Pokud nevidíte černobílý obraz (někteří lidé to tak mají - prý to tak mají i psi), jděte radši do multiplexu. ()
Pro mne kdysi jeden z nezapomenutelných klubových zážitků jsem si po dlouhé době připomněl. Silný film o životě a smrti, moci a bezmoci. Jak nejlépe ztrestat zločince? Udělat z nich vojáky. Jsou horší věci než smrt, a přeci se jí většina bojí, a tak je ochotna pro záchranu života udělat cokoliv. Klidně ukázat na někoho prstem, že je horší než já, byť by i nebyl, a nechat ho popravit. Lest, kterou vojenské vedení vymyslelo, byla velmi chytrá stejně, jako snaha odhalit vzbouřence prostřednictvím dívčí oběti. Prázdná krajina, pevnost, bílá stavení, slunce, déšť. Velký kříž na zdi ve dvoře pevnosti. Precizní práce s obrazem - kompozice, smysl pro detail, světlo a stín. Nadčasová alegorie, která ve své podstatě vůbec nezestárla. ()
Reklama