Kdo to tam zpívá

Kdo to tam zpívá režiséra Slobodana Sijana, který proslul zejména v komediálním žánru, nese pověst jednoho z nejlepších jugoslávských filmů a jako k takovému jsem k němu přistupoval. Snímek je založen na oblíbeném schématu omezeného prostoru - v tomto případě autobusu jedoucím do Bělehradu a několika vzájemně se konfrontujících postav, z čehož vznikají ať už psychologické drobnokresby, tak úsměvné či tragikomické snímky. Měl jsem však pocit, že Kdo to tam zpívá si chce ukousnout z každého krajíce kousek - a není tak ve výsledku ani jedním. V zemích bývalé Jugoslávie se ale těší ze statutu kultovnosti, takže problém bude asi spíše v každém jednom divákovi. (19.01.2013)

Netroufám s soudit, ale možná právě odsud rostou kořeny poetiky Emira Kusturicy či Danise Tanoviče. "Kdo to tam zpívá" má všechny atributy sebereflektující balkanské metafory – dokonalou typizaci postav bez zbytečné redukce jejich individuality, neuvěřitelně lehkonohé střídání tragických a komických poloh (a samozřejmě jejich prolínání), hudebními vsuvkami báječně zrytmizovaný filmový narativ a úzký kontakt vypravěče na diváka. Podobenství Jugoslávie před 2. světovou válkou vmáčknuté do minimalistického prostoru autobusu a malé stopáže roadmovie směr Bělehrad. Výtečná volba hereckých typů i jejich výkony. Specifický soundtrack, který dodává filmu nezaměnitelnou tvář. Balkánský sarkasmus s přechody do černého cynismu a s ním sousedící tragiky. A zároveň všudypřítomný soucit s osudem svého národa. Všechno to, co dělá balkánskou kinematografii neodolatelnou pro mou maličkost. (28.08.2006)

Podle kritiků jeden z nejlepších jugoslávských filmů. Příběh o tom jak se autobus snaží dostat do Bělehradu je velmi příjemný a ti cikáni tomu dodávají neutuchající šmrnc. Hudba je velmi pěkná, svižná a popohání děj do další kapitoly. Atmosféra druhé světové války na Balkáně je ztvárněná velmi pěkně jako například místní venkov, kde se toho i přes nepřízeň osudu mnoho do dneška nezměnilo. I když začátek a průběh filmu je ražen humornější cestičkou konec je spíše tragický a poukáže na život tehdejší doby. (30.08.2006)

Ne a ne. Z byvalej SFRJ /Socialistickej Federativnej REpubliky Juhoslavia/ mam fuckt stale najradsej filmy Kusturicu, a tento "super" film mi ani omylom nic nehovori. Nechapem ten "super genialny" zmysel pre humor a tu kopu vtipnych situacii tuna - a ani ich nechcem pochopit. Cesta autobusom z A do bodu B je fajn, ale nic sa dohromady nedeje, len prazdne tlachanie a radoby pokusy o "humor". Takze zas a opat z balkanskej produkcie ostanem verny len filmom Kusturicu. 30 % (13.05.2014)

Skvělá road movie na srbský způsob aneb co vše se může stát na cestě rozhrkaným autobusem z jedné srbské vesnice do hlavního města Bělehradu. Výborné postupné vykreslení rozmanitých charakterů cestujících doplněných podmanivou heligonkovou odrhovačkou, která rámuje celý snímek. Takže stačí sehnat 200 dinárů na jízdenku a můžete se vydat taky na cestu... (29.05.2012)