Na mě se můžeš spolehnout

Nevím proč, ale mám zde stejný problém jako při sledování Tamara Drewe. Opět krásně vykreslené poklidné ospalé městečko, ve kterém jakoby chcípl pes, skvěle načrtnuté postavy, ale zde je to co mi nesedí. Všechny postavy jsou zdeformovaně pokřivené. Takže tu máme osamělou matku malého syna, která podvádí svého snoubence ze svým šéfem, který má manželku v 6 měsíci těhotenství. Její bratr se životem brodí bez cíle a snahy někam zapadnout, tak jen znepřijemňuje osudy těch, které ho protnou jeho cestou životem...Vím, že nikdo není dokonalý a lidé mají svá slabá místa, ale zde postupně vystupují jen záporné vlastnosti a já jsem ten, co hledá u lidí většinou to dobré...Hold jsem naivní snílek.... (23.05.2011)

Až príliš obyčajné a s bežnými problémami, na ktoré sa síce vo filme dobre pozerá, ale ktoré nepovedia nič nové ani hlbšie. Musím ale uznať, že po hereckej stránke je film takmer dokonalý. Vďaka dvojke M. Ruffalo-L. Linney ma preto príbeh nenudil ani chvíľu. Radosť pozerať, hlavne na bezradného a bezcieľneho Ruffala, to zahral priam fantasticky. Lepší priemer. 65/100 (17.12.2016)

Výborný film z kuchyně "filmařů malých norem". Srovnávání dvou světů odlišných sourozenců sice není příliš originální téma, ale díky bravurnímu scénáři a zejména excelentním výkonům hlavních protagonistů (včetně dětské hvězdy Roryho Culkina, kterého proslavila pozdější Znamení) se povedlo nenásilně a věrohodně zkloubit dramatickou i komickou linii tohoto příběhu ze života. Silná záležitost! (11.07.2005)

Laura Linney už nějaký ten pátek stojí nespravedlivě na prahu hvězdných bran, v dramatu Kennetha Conergana představuje rozvedenou matku osmiletého chlapce (brilantní Rory Culkin), kterou navštíví „ztracený“ bratr, s kterým jí pojí bolavá minulost v podobě tragické ztráty rodičů. Vtipně napsaný příběh sází na civilní herectví, ovšem nestal se něčím, co bych rád viděl v nejbližší době znovu!! (29.01.2007)

Vcelku průměr po všech stránkách s výjimkou herectví ústřední trojice a určitého milého humoru. Jenže právě herecké výkony deklarují, jak průměrný je zbytek a na nadprůměr celku to prostě samy o sobě nevytáhnou. Jinak příběh ze života a film mi atmosférou trochu připomněl pocit z filmu Co žere Gilberta Grapea. Jo a občas mi přišlo, že osmileté děti jsou vlastně všichni tři... Ale tak už to v životě někdy chodí - k některým věcem člověk musí holt dospět. (14.08.2010)