Mission: Impossible III

Po letech, kdy jsem trojku považoval za nejlepší M:I díl, musím svůj postoj trochu přehodnotit. Abramsovo zlidštění Hunta je rozhodně fajn, tempo snímku je ůžasné, stejně jako emocionální náboj a spousta chytrých nápadů (neukázat loupež králiči packy nebo třeba likvidace nálože v hlavě), ale De Palmova jednička má prostě lepší akci a je víc cool. 90% (05.10.2013)

Pro špionážní filmy mívám slabůstku. Vůbec by mi nevadilo, že většinu už jsem někde viděl, a že mě opravdu vzala jen scéna na mostě. Režisér drží strunu napnutou od začátku až do konce, hi-tech vychytávek, replik a nápadů je ve filmu dost. Co jsem ale vůbec neskousl, je motiv Ethanovy manželky a jejich vztahu. Já nechci dalšího "Bournea", polidšťování, ne v něčem s názvem a tradicí "Mission Impossible". Jako (mikro)žánrový divák se cítím vydírán a zrazen zároveň. (19.10.2006)

Tuhle sérii nijak zvlášť neobdivuji, dvojka mi dokonce způsobila hemeroidy a zánět spojivek, ale protože jsem zoufalec, co sleduje kdejaký komerční průjem aby byl kůl, neunikl mi ani tento díl. Nadšením si kroužím nasliněnýma ukazováčkama po bradavkách a slastně vzdychám! Pan Ambramovič vzal z dvojky toho šaška s paralizovanýma mimickýma svalama, co dokázal pohledem roztavit pancíř a pomocí sirky a paštiky se infiltrovat do Pentagonu, a proměnil jej ve vyděšenou, ubulenou a ufňukanou limonádu. Chybující, lidštější a uvěřitelnější Tomáš pro mě byl prostě přijatelnější. Tlamu mi hlavně zavřela strhující akce a naprosto famózní práce s kamerou a důrazem pro detail. Děj sice stál za píču, ale pustil jsem si kurva akční film, který mi nabídl perfektní adrenalinovou jízdu a tak přidávám hvězdu za to, že jsem si nemusel lámat hlavinku nad efektem motýlích křídel a smyslem života. (19.11.2013)

Moderní televizní seriály staví na propracovaných postavách, překvapujících zvratech a především na důmyslném zaháčkování diváka. Režisér J.J. Abrams podepsaný pod obrazovkovými hity Alias a Ztraceni stejné zásady uplatňuje u nového filmu o expertovi na nemožné mise v podání Toma Cruise. Abrams z nezničitelného hrdiny udělal cítícího a trpícího člověka a zavrhl klasické střídání akčních a oddechových scén. Kombinací akce, napětí a hluboce emocionálních scén si diváka podmaní už v první scéně a až do konce ho nepustí. (19.08.2008)

I když jsem věděla, co a jak bude, stejně mě to zaskočilo. Byla to vážně fantastická jízda a bojim se, že výstižně popsat tu smršť všeho ani dost dobře nejde a tak chválím a děkuji za výtečnou zábavu. Jen ještě kdyby ošklivý a velmi nadaný chlapec Hoffman dostal pro svého zlého víc prostoru a neobtěžovala mě otázka, jestli ten kreativní machr Abrams skutečně točil i konec? :-) (28.09.2006)