Sette scialli di seta gialla

Poslední vražda v tomto giallu byla sympaticky detailně znázorněna, až mne zamrazilo, zároveň mne ale zamrzelo, že se v tomto duchu nenesly všechny vraždy. No smrt první osoby nebyla vidět vůbec, postupně režisér přitvrzoval, až do té poslední, tak by se to snad mohlo brát jako určitá gradace. Vrah se zaměřil na modelky, příběh samotný se ale světa módy příliš nedotýká, slouží jen jako hlavní kostra filmu. V jedné docela působivé scéně zde ovšem nejsou opomenuty figuríny, v giallu tolik používané rekvizity. V určitých chvílích jsem zde vycítil odkaz Argentova filmu The Bird with the Crystal Plumage, který vznikl o dva roky dříve. Docela příjemná detektivka. (11.12.2008)

Docela standardní, ale dnes již zcela zapomenuté giallo od málo známého režiséra, které by ale rozhodně zasloužilo nějakou tu reedici, protože kvalita obrazu byla hrozná. Děj filmu je tentokráte situován do Dánska (město Kodaň), do oblasti módy a modelek, pokolikáté už? Ale na tom není nic špatného, tam se to vždy hemží velmi pěknými dívkami, a to je jeden z pevných základů pro tento subžánr. Slepý pianista (dobrý Anthony Steffen), jehož přítelkyně byla první obětí neznámého zločince, je v centru vyšetřování a na stopě vrahovi poté, co policie se ukáže býti neschopná! Tajemný typický giallo oděný zabiják, řetězec vražd, kdy se relativně přitvrzuje na násilí, metoda je opravdu zvláštní a spíše směšná (černá kočka a s tlapou namočenou v jedu!) a, jak už to bývá, velké množství falešných stop a různých spletitostí podél celého výkresu, než se film přehoupne do finále. Spiknutí obsahuje i složky jako lesbismus, vvydírání, cizoložství, drogy, nechybí samozřejmě ani nějaká ta nahota. Film se obešel bez velkých hvězd, největší hvězda Sylvia Koscina si zde moc nezahrála. Toto giallo je ovlivněno ranými díly Maria Bavy, ale třeba i Argentem, nezapomenutelná finální sprchová scéna vraždy (mimochodem jedna z nejlepších grafických, dá se říct, že i částečně gore scén, které jsem v žánru kdy viděl, poprávu bych ji zařadil do první desítky těch nejodpornějších a nejhrubějších) zase Hitchcockem. Celá scéna pak dostatečně nahrazuje předchozí nedostatek krve. Podobné filmy; "La Tarantola dal ventre nero", "Blood and Black Lace", "Hatchet for the Honeymoon", "Cat O'Nine Tails", "Bird with the Crystal Plumage", "La Dama Rossa Uccide Sette Volte", "Suspiria" atd. (02.10.2010)

Ukázkové italské giallo, které sice nedosahuje legendárnosti "zvířecích" titulů od Argenta, Martina, nebo Fulciho, přitom kvalitou se s nimi může směle rovnat. Příběh je klasicky velmi zapletený, děj chytlavý a gradující. Sledovat vyšetřování, rozplétání záhady a hádat, kdo je vrahem mě s ubíhající stopáží bavilo víc a víc. Závěr pak byl velice překvapivý a uspokojivý. I intenzita scén vražd se tu postupně zvyšuje, dokud nevyvrcholí bestiálním zmasakrováním jedné z hlavních ženských postav ve sprše. Jak je u giallo filmů tradicí, i zde najdeme úžasný vizuál, hru světel a stínů. Konkrétně černá je tady opravdu černá a ve stínech vládne absolutní tma, až mi to připomínalo staré černobílé noir detektivky a gotické horory. Celkově jsem moc nedostatků nenašel a jako velký fanda gialla jsem se bavil naprosto skvěle. Jediná malá výtka možná směřuje k hudbě, která mi v rámci žánru přišla trošku slabší, v jednu chvíli skoro otravná, což ale na celkovém zážitku nijak významně neubralo. Hodnotím tedy 4,5 a zaokrouhluji na 5*. P.S.: Karlos80, za ten brutální spoiler v obsahu si dej facku. (20.04.2022)

Chcete vidět to nejlepší z Bavi a Argenta v jednom filmu? Pak neváhejte ani minutu a dejte si giallo "Zločiny černé kočky". Zažijete tak pravé a nefalšované sedmdesátkové giallo, které stejnou měrou těží jak z Sei donne per l'assassino tak i ze L' Uccello dalle piume di cristallo. Příběh jde přesně ve stopách zmiňovaného Bavova klenotu. Na malou, ale v celku úspěšnou firmičku, která šije šaty a pořádá modní přehlídky, dostane zálusk maskovaný vrah, který začne kuchat jejich modelky. Nastává tak klasické, ale dle mého názoru nejlepší giallo schéma, které použil prvně právě otec žánru, slavný Mário Bava. Stylem, pojetím, atmosférou a detailními vraždami zase Sergio Pastore jemně odkazuje na Argenta, který rok před tím uvedl svého "Ptáka". Tvůrci tak sice pouze opisují od nejlepších, ale dělají to s takovou grácí, že úplný závěr filmu s "překvapivou" pointou a jednou luxusní vraždou mě málem dohnal k hodnocení nejvyššímu. Dávám prozatím 4,5* a věřím tomu, že až uvidím film v lepší kvalitě, šáhnu po hodnocením nejvyšším. (29.05.2010)

Ženy sú krásne, postsynchrony hrozné, dialógy debilné, vraždy krvavé (najmä tá posledná!) a koniec, ako sa patrí, riadne vypečený a ešte aj krkolomne nakrútený. Aj keď sa tu v komentároch spomínajú Argento i Bava, nenechajte sa zmiasť, vizuálne je to tretia liga. Po solídnej prvej polhodinke to začne byť dosť ukecané, ale záver je výdatný. Len pre veľkých fanúšikov gialla. (10.11.2020)