Dívka s pistolí

Tenhle skoro zapomenutý film z mého mládí se mě včera náhodně připomenul na foru stylu hledám zapomenutý film. Tak na tenhle film se zapomenout úplně nedá, díky jeho konci. V jeho době se populární pathosová hláška v posledních momentech filmu lepila ironicky na mnohá zhrzená a opuštěná srdce. Sehnala jsem tento snímek v původním znění, což nebylo vůbec nešťastné. Sedící titulky také, bohužel v tak špatném překladu, že jsem mnohé domýšlela, ale zjistila, že mě to v orientaci dialogů vůbec nebrzdilo, díky již zmiňovanému původnímu znění. A vůbec to nebylo špatné, naopak: skvěle jsem se bavila a některým scénám se od srdce zasmála. Navíc mě potěšily dávno zapomenuté záběry z Anglie, londýnská demonstrace a pohled na krásné dowerské útesy. A nádhernou vskutku pouze modrobílou sicilskou vesnici. A luxusní nohy M. Vitti. (06.01.2016)

Z dnešního pohledu již mírně vyčpělá záležitost, na niž je určitě nejlepší hudba. Bez mučení přiznávám, že minimálně jednu hvězdičku přihazuji za nostalgické vzpomínky, které doprovázejí moji premiéru tohoto filmu někdy v osmdesátých letech. Jsou filmy, ze kterých se člověku po letech nevybaví nic. Z tohoto jsem si i po čtvrt století pamatovala výkřiky: "Vincenzo Macaluso!" (02.05.2021)

Ne nadarmo patří režisér Mario Monicelli k předním představitelům italského neorealismu. Nápaditý příběh je faktickou ilustrací vnitřní rozrůzněnosti tehdejšího EHS a současně vhodným podnětem k rozvíjení řady nápaditých humorných situací, v nichž dostává na pamětnou dožívající pozdně feudální mravnost tak trochu ještě dřevní sicilské společnosti. Z druhé strany je prolínání ženské emancipace a křehkosti geniálním nápadem, z něhož vzniká nevšední trochu humorný, trochu komediální příběh korunovaný nápaditým závěrem. Zběsilá bláznivost, do které je to všechno zabaleno, kouzlo DÍVKY jen umocňuje. Monica Vittiová je k zulíbání přesvědčivá a své odvádějí i další herci. Bylo to nečekané a obohacující setkání s vrcholem italské kinematografie hraného filmu. (14.02.2024)

Assunta mi byla povahou sympatická. Siciliánka, tedy divoká, temperamentní, ale hlavně hrdá. Byla unesena omylem, místo sestřenice Concetty, ale chlípnému Vincenzovi hned ve dveřích jeho ratejny nekompromisně sdělila: „Teď už jsem stejně zneuctěná, budeš se se mnou muset oženit!“ Vincenzo její výzvu ke zneuctění chvíli zvažoval, přece jen Concetta byla buclatější, ale aby neutrpěla jeho dobrá pověst milovníka výzvu přijal. Assunta dělala okolky, dokonce vytáhla nůž, ale po chvíli ho zahodila a jen protestovala: „Jsem studená jako kus kamene. Copak necítíš že líbáš mrtvolu? Nic necítím, jsem kus ledu… Tak ano! Ano! Tak mě znič!“ Její cestu za pomstou jsem chápala, co si žena neudělá sama, to nemá. Po mnoha peripetiích pomsty dosáhla, i když ne pomocí pistole (nedivím se jí, já bych se taky netrefila) ale za použití ženských zbraní. To je tak, když je dívka vychovávaná k naprosté cudnosti, ale tělo si žádá své. (10.07.2024)

"Já mám každou neděli volno. Tak si vyber, kterou neděli chceš zastřelit. Mně je to jedno." Já se tedy přiznám, že temperamentní Assunta, v okamžiku sexu chladná jako kámen, mě docela dost bavila. Horší to bylo s občasnou mrtvolou Vincenzem, ale to se tak nějak dalo čekat. Mě ovšem krásky s pistolí vždycky bavily, kontrast divoké Sicílie s chladnou Anglií byl dokonalý a nejlepší bylo ragby. Sport drsný, nicméně tady ho hráli normální chlápci a nikoli stopadesátikilová goga, se kterými bych do mlýna nešel. (07.04.2019)