Zapomenutí

Opět nemůžu než nesmeknout před tím jak nadčasový film Buňuel v roce 1950 natočil. Slovo aktuální v textu distributora na obale, bych třikrát podtrhnul. Zapomenutí jsou stejně šokující výpovědí jakou bylo City of Gods, či Lilja forever. Film není pouze bez příkras, je vysloveně krutý, stejně jako svět chudoby a kultura bídy. Ze scény, kdy mladíci okradou beznohého, se dělá divákovi opravdu nevolno. Téma filmu je ndačasové, jen kulisy, města, státy, světadíly se mohou měnit. Tehdy se muselo zřejmě ednat o dost provokativní film, vzhledem k tomu, že šokuje i dnes. Do 85 minut se vešlo tolik beznaděje, že víc už by to ani nešlo. Skvělé jsou herecké výkony všech mladíků, což rozhodně nebývá pravidlem. Skvělá je snová pasáž, která nechává vzpomenout, na jiná genální surrealistická díla tohoto režiséra. (06.01.2009)

Moralizující sociální drama s nadčasovou tematikou života mladistvích potácejících se na okraji mexické společnosti. Surovost některých scén je svojí čistotou až nezdravě přitažlivá. Celkově je průnik vizuální přirozenosti a buňuelovského surrealismu hlavním plusem celé téhle facky vykořisťovatelské společnosti. Hra se světlem a stínem je tady hlavním a bohužel snad i jediným nevyděračským faktorem užitým k vytváření atmosféry. U filmu jako celku postrádám hloubku - ten občasný soucit, který měl být předpokládám vyvolán, se nedostavil. Pohoršení, nebo snad mrazení v zádech už vůbec ne... Možná to bude tou neuveřitelnou uvědomělostí těch "zapomenutých", tou jejich přehnanou nezlomností a zvířecí oddaností - mnou tahle kritika prostě nijak nepohnula. (25.11.2009)

Buňuel, nebuňuel, žiadna sláva to teda nebola. Ani neviem, či mi to pripomínalo viac Mesto bohov alebo diela talianskeho neorealizmu. Podstatné je, že to bolo čierno-biele nielen z hľadiska použitého filmového materiálu, že to bolo extrémne zostarnuté a že ma to nebavilo. Dávam tri hviezdičky, lebo dobrého režiséra tam bolo cítiť, ale pocit, že títo starí uznávaní majstri už patria iba do učebníc histórie filmu, tento film iba prehĺbil. (08.05.2018)

Celým beznadějným naladěním, kdy se všechno dobré ukáže být špatným a všechno špatné může být leda horším, jsou Zapomenutí ještě méně radostnou podívanou než snímky neorealistické nebo Truffautova obžaloba hlouposti (některých) dospělých Nikdo mě nemá rád. Jedinou potěchu skýtá zapomenutým uzmutí potěchy druhých: trápení beznohého nebo radost z ukradeného žvance. Dickensovsky prostý příběh je obohacen propojením s podvědomím hlavního hrdiny. Zvláštní postavení zaujímá jeho surrealistický sen, spojující přítomnost s minulostí a budoucností a navíc umožňující freudovskou interpretaci s flákotou masa coby symbolem potlačeného chtíče: jídlo a sex, co taky jiného, když máte hlad a jste chudí. Nechybí ani zárodky Buñuelova oblíbeného rýpání do církve. Starý slepý mrzák během zajišťování dveří dřevěnou závorou připomíná ukřižovaného, přičemž těsně předtím obtěžoval nezletilou dívku a těsně potom si jde „užít“ cinkot vyžebraných peněz. Většina těch nejhorších prohřešků se pro změnu odvíjí v popředí rozestavených moderních budov. K jejich dokončení jakoby scházelo lidské poznání elementárních pravd o mravním životě. Teprve po překonání duchovních strastí mohou začít řešit materiální záležitosti. 90% Zajímavé komentáře: jojinecko, ScarPoul (18.12.2009)

Bunueluv realisticky pohled na zle vyrostky prezivajici ve slumu Mexico City. Je to nadcasove a nekompromisni, prijemne kratka stopaz, funguje to mnohem lepe, nez ultra-prehodnocene Mesto bohu, ktere prave z tohohle Bunuelova kousku hoooodne cerpa, nicmene koukam, ze prepalene hodnoceni maji oba filmy. Vypada to, ze bezna populace ma slabost pro silne nesympaticke spratky poflakujici se v chudinskych ctvrtich a hrajici si na gangstas. Me je tohle tema i prostredi naopak proti srsti. 6/10 (06.03.2012)