Syn

Udělal jsem zásadní chybu, když jsem si přečtl, o čem ten film je. Pomalá expozice tu totiž odhaluje zásadní informace v malých dávkách a právě z postupného rozšiřování povědomí o situaci pramenila většina mého zážitku. Ve chvíli, kdy bylo v necelé polovině vše vyřčeno a rozjel se tedy klasický děj, naštěstí snímek nabírá novou energii ze silného konfliktu. Jen tomu závěru jsem moc nevěřil. (20.08.2014)

Snímek pomalý, běžící takřka uspávacím tempem. Koukáte a máte dojem, že se vlastně vůbec nic neděje. A přesto se nenecháte ukolébat k spánku a jste zvědaví, jak se vyvine vztah mezi truhlářským mistrem Olivierem a mladým učněm Francisem, jenž se právě vrátil z vězení, kde si odpykával trest za zabití Olivierova syna. Jeden z nich od počátku ví, s kým má tu čest. Druhý se to má teprve dozvědět... (29.10.2008)

Ještě jsem nepotkala film, který by měl tak neskutečnou tenzi od začátku až do konce. I na bratry Dardennovi se jedná o mimořádný snímek. Kamera vede diváka pouze tam, kam jde Olivier. Prakticky neustále narušuje jeho osobní prostor, divák se tím stává extrémním voyerem, což působí velmi znepokojivě. Film je až klaustrofobický, neboť Dardenové použivají nezvyklé rámování a prakticky celý snímek si vystačí s detailními záběry. Jestli někdy někde byla absence hudby vítaná, tak právě v tomto tíživém filmu. (12.02.2020)

"Na co si to hraješ??" "Nikdo jiný by tohle neudělal...". Existuje mnoho různých způsobů, jak se vypořádat s vnitřní bolestí...se ztrátou blízké osoby. Jedním z nich může být věnování se tvrdé, ale smysluplné práci, zručnému řemeslu, které člověk může předat druhým. I když to občas odnesou záda - Olivier v nikdy nekončící roli otce pro všechny své učně...bez výjimky - Poctivý přístup k řemeslu (k životu) totiž může zbourat i zdánlivě nezdolatelné hranice, přesto, že za nimi je ona bolestivá, dlouholetá rána z minulosti, kterou je potřeba řádně ošetřit...přijmout...kdy? Klidně během každodenní práce. Film dokázal pojem akčnost povýšit na noblesní a zároveň i nepříjemně autentickou záležitost, divák ví, jen nemá ponětí kdy a jak. Výborný, velmi originálně pojatý kousek, který ovšem, dle mého, mohl (měl) zajít ještě mnohem dál, např. v práci s dalšími postavami, jež by mi možná dopomohly k ještě silnějšímu zážitku, přesto ale dokážu pochopit a hlavně uznat kvality tohoto syrového stylu vyprávění. Naservírováno toho bylo dost, teď je na nás, jak to, třeba při závěrečných titulcích v naprostém tichu, zkonzumujeme. (15.02.2020)

Bezchybné, v tom smyslu, že v tom nic nepůsobí jako vyspekulovaný, "jen" zachycení jedné "obyčejné" životní epizody, přitom ale maximálně působivě podáno, mimořádně civilně, přesvědčivě, autenticky...a ve výsledku "dramaticky". Mohlo by se zdát, že ten nevzrušivý, monotónní způsob snímání nevzbudí větší emoce, u mě to bylo, a věřím, že to tak bylo míněný, přesně naopak, v tom navenek obyčejnym filmu bylo emocí až až, akorát bez toho, aby nám je vnucovali režiséři a herci, ale abychom je cítili naprosto "normálně", jako by šlo něco naprosto všedního. Takže typická "dardenovština", vydestilovanej styl na padrť, a prostě dobrý. (22.04.2012)