Slib

Bratia D v tomto prípade asi netušili, že iba načali niečo, čo o necelých 20 rokov začne tematicky dominovať európskej nezávislej tvorbe. Jeden z ich prvých celovečerných filmov a režijne pôsobí tak isto, ako by bol desiaty. Čaká nás jeden zásadný zvrat, s ktorým môžu mať mnohí problém, môže sa totiž zdať ako lacný a vykalkulovaný. Lenže o ňom tento film primárne je a vy si nečítajte vopred tu podrobne rozpísaný obsah. Sľub chytí vďaka dôveryhodnosti zobrazenia prostredia hneď od začiatku a mňa nepustil do konca. Ako sme si u bD zvykli, silný záver prichádza v ten pravý moment, kedy by mnohí režiséri ešte pol hodinu pokračovali a zbytočne pripravili diváka o fantáziu. (04.05.2017)

Film bratov Dardennovcov (v Cannes triumfovali ešte lepšou Rosettou) ocenený na viacerých festivaloch je drsnou sociálnou drámou zo života prevádzačov. Príbeh konfrontuje vzťah otca a syna, ktorý vrcholí vzopretím sa syna proti otcovým praktikám a dilemou o vyzradení smrti afrického prisťahovalca jeho manželke. Znie to dosť tuctovo, ale Dardennovci dokážu bežnú sociálnu drámu podať štýlom bez vnucovania a vtiahnuť diváka do príbehu. Herecky slušne odvedený film bez pátosu síce nie je tak naturalisticky emocionálny ako Rosetta, ale svojím zdanlivo nezúčastneným spôsobom zapôsobí. Takže opäť musím svojich 3 1/2 dať smerom hore. (15.02.2005)

Tak to je přesně jeden z těch příběhů, kde nejde ani náhodou nemít sympatie k hlavnímu protagonistovi Igorovi a že to byl pěknej lumpík. Ono taky mít takovýho "taťku" není žádná výhra a tak není divu, že při jejich způsobu života musí jednou někde něco rupnout a Igor odkývne slib s kterým si v budoucnosti s největší pravděpodobností nebude vědět rady. Jak to nakonec dopadlo, to už vám neřeknu, ale já bych to vyřešila asi stejně jako on. Moc se mi to líbilo a i ta atmosféra byla přesně taková, jakou si v těchto podmínkách představuji. Budu se muset podívat na Jeana s Lucem trochu víc zblízka, protože umí správně brknout na tu mojí filmovou duši. A Jérémie Renier svou velkou první roli Igora zahrál velmi přirozeně, takže to je pro tenhle film určitě taky velkým bonusem. (20.11.2014)

U mnohých filmů na čsfd (naposledy třeba "Klub rváčů!) má mít nosný příběh (já příběh u filmu jednak nevyžaduji a Klub rváčů žádný nosný příběh nemá). Zato ho mají všechny dardennovské filmy, které jsou dosud viděl (5 ks). Nosný příběh by měl být založený na vztazích. (U Dardennů mě jen mate multietnická společnost, současnou Belgii si nedovedu řádně představit, tady na žďárském venkově mi to připadá místy jako sci-fi.) Příběh Igorova duchovního růstu je ale zobrazen tak mistrovsky, že kdyby ho Dardennové vydaly knižně, mohl by se (nožná i) zařadit mezi Hanse Castropa, Wilhelma Meistera nebo Zeleného Jindřicha. Igor dá SLIB, který nebere moc vážně, avšak vnitřní a vnější okolnosti ho donutí jej splnit. Sib je splněn tím, ne že se v podstatě zřekne svého otce, o němž věděl od začátku svoje a předpokádal, že bude takový i on, ale že řekne pravdu a tím na sebe vezme i všechny její důsledky. (29.08.2018)

Díky Bohu za Dardenny, člověk se může radovat, že skutečný umění ve filmu ještě nevymřelo (nemyslim to úplně vážně, naštěstí se pořád objevuje něco zajímavýho). Co se mi líbí nejvíc, není sociální komentář and realističnost, ani suverénní zvládnutí filmových prostředků v rámci jejich pojetí, ale ten obraz změny duše člověka, kterej zdrcen tíhou skutků svých, neupadá, ale z popela vstává a hledí věci napravit. K tomu jsou výborně vybraný herci, který tohle umí vyjádřit a máme zde sociálně -psychologický a svým působením až metafyzický majstrštyky, nic si nezadavší s těma největšíma mistrama minulosti, a posilující naději v tvůrcích samých i v nás. (23.07.2009)