Tristana

Co mě zavřelo otvor se zuby, byl výkon Catherine Denevue, ne že bych dneska pochyboval o jejím talentu, ale přece jen zahrát takhle náročnou ženskou roli v takovým věku to teda, kroutím nevěřícně svým kulatým nesmyslem na krku, neskutečný až životní výkon. Jako studie lidských povah reagujcí na vnější i vnitřní podněty to není vůbec zlý, ale mě to přišlo, jako když na kvalitní papír nakape voda, prostě to nemělo ten správnej domrd. (16.04.2013)

Moj prvy Bunuelov film a hned pecka. Scenar je vyborny : je o premene z nevinneho dievcata /Catherine Deneuve/ na staru zatrpknutu mrchu, ktora je zivotom maximalne otravena. K tomu sa pridava pribeh, ktory ani trochu nenudi, prostredie mesta Toledo 20. storocia potesi divakovu dusu. A za smutny a depresivny koniec filmu musim dat vysokych 87 % (16.04.2013)

Fascinující herecký výkon předvedla Catherine Deneuve v roli Tristany, když se z mladé naivní dívky, která se stává po smrti své matky schovankou dona Lopeho (Fernando Rey), mění v chladnou a nemilosrdnou ženu. Louis Buñuel obsadil do svého filmu Catherine Deneuve podruhé (prvním společným filmem byla Kráska dne) a vytvořil tak dva opravdové klenoty světové kinematografie. (13.06.2005)

Komentář obsahuje SPOILERY. Buñuel si pro svůj snímek popisující proměnu nevinné dívky v cynickou ženu skvěle zvolil jak představitelku Tristany v podobě Catherine Deneuve, tak stárnoucího dona Lopeho. Ostatně Fernando Rey, ani Catherine Deneuve se neobjevují v jeho filmu poprvé a vlastně ani naposledy. Právě jejich výkony dodaly oběma postavám patřičnou přesvědčivost a hloubku. Deneuve hravě předvádí počáteční nevinnou úslužnost, svobodychtivou vzpurnost i finální kulhavou zatrpklost a zlobu. Rey zase s postupujícím věkem nádherně slábne a měkne, stejně jako staré pořádky, které ztělesňuje. A právě postava dona Lopeho je cílem i zdrojem společenské kritiky, jež je Buñuelovi tak blízká. Obzvláště zábavné je Lopeho pokrytectví či, chcete-li, jisté rozpory v jeho názorech a chování. Pomůže zloději, protože "policie je nástroj moci", jeho vlastní moc v domácnosti (a nad Tristanou) však zpochybňována být nesmí. Žije si na vysoké noze, ale v životě nehnul prstem. Pohrdá prací, ale plody práce jiných užívá. Tvrdí, že tabu je žena "nevinná jako lilie", ale sám takovou ženu svede. Má svou důstojnost, ale ta plyne ze společenských poměrů. Když dostane, lidově řečeno, do držky, je najednou tatam. Má i kus odvahy, ta je však nejspíše projevem jeho sebestřednosti a arogance. Zkrátka, Buñuel na něm téměř nenechal nit suchou a podobnými detaily vyplnil celý film. Jako nalomený stařík však ve mně don Lope přes to všechno dokázal vzbudit trochu soucitu, i když se dá říci, že sklidil, co zasel. (11.03.2007)

Nebudu zapírat, že mi Buñuel sedne více v poloze plnokrevného surrealisty (ačkoli i zde na nějaké ty drobné excesy dojde), ale buď jak buď, jako soudce/kat buržoazní morálky, jejíž pokrytectví protahoval stokou snad v každém svém filmu, neměl konkurenta. Tristana je toho ukázkovým stvrzením, byť se v jeho tvorbě řadí spíš k průměrnějším výzvám. Za zhlédnutí však určitě stojí, třebaže se nejedná o žádnou vzpruhu do nepohody - jde totiž o velmi negativistický a cynický film. K naštvání všech modlářů přitažlivého vizuálna navíc trpí na přehnanou knižnost, což neblaze zpomaluje již tak utahané tempo. A technicky se také nejedná o nic světoborného (Buñuel natáčel své filmy v rekordně krátkých intervalech, pročež se není čemu divit). 3,5* (01.03.2009)