Tristana

„Jsem tvůj otec i manžel. To záleží podle situace.“ Don Lope je pokrytec. Tvrdí jedno, činí druhé. Tváří se jako ženin patron, ve skutečnosti si ji přivlastňuje. Podobně ho Tristana nejdříve miluje (opravdu miluje?) a poté, co z ji její imobilita přiblíží snáze přivlastnitelnému majetku, nenávidí. Neboť ženy nezapomínají a sexualita nemůže být spoutána natrvalo (téma prostupující celou Buñuelu filmografii), pomsta se podávat bude. Za studena. Pomalu, plynule, s předtuchou neodvratného. Tak film plyne, tak Buñuel režíruje. Jedním střihem bez upozorňujícího titulku klidně přeskočí několik let. Nač zdržovat. Ani v takto odměřeném díle si tvůrce Andaluského psa neodpustil své surreálné sny, záběry ale rozhodně neplýtvá. Vtipně s nimi šetří. Jako když společně se psem vyžene z ložnice, kde se schyluje k milostnému aktu, také lačně přihlížejícího diváka. Tristanu by byla radost rozebírat z hlediska postav a herectví. Fascinující proměnu prodělává Catherine Deneuve, z defenzívy hladce přechází do útoku. Ale copak lze zvítězit ve válce proti sobě samému? 75% Zajímavé komentáře: sportovec, gudaulin, Lavran (26.10.2010)

Na prvý pohľad každého diváka určite napadne prirovnanie s podobnou záležitosťou od tohto režiséra a to so snímkom Ten temný objekt túžby. Tristana sa mi v kontexte obsahovej stránky zdala o čosi slabšia ako uvedený film, no zato bola viac depresívnejšia a chladnejšia. Veľkú zásluhu na tom určite má hlavne C. Deneuve, ktorej premena z poddajnej a poslušnej puťky na chladnú a naoko bezcitnú ženu bola pomerne pôsobivá, chudák Don Lope, všetko si to vyžral až do horkého dna... Tak to dopadne, keď je niekto pokrytec a nedrží sa svojich vlastných bonvivánskych zásad: nevezmeš si kamarátovu ženu a ani ženu vekom nevinnú. V tomto prípade platilo to druhé. 75/100 (01.07.2016)

Silný snímek, který překvapivě není až tak divácky náročný, ale stejně je do něj těžké proniknout, protože celou dobu prostě budete mít pocit, že něco není v pořádku a že se to celé musí nějak zvrtnout, že není naděje na naprosto šťastný konec. Herecky výborně obsazené, což jen Luis Buñuel potvrzuje zdatnou režií. Přesto mě nedokázal uhranout. (20.07.2015)

Tristana ... je pouze tím, kým ji Don Lope udělal - za vydatné pomoci obzvláště kruté hříčky osudu. Z její proměny až mrazí: SAMA se stává osudem, který bez slitování vrací všechny rány ... i s úroky. Zahořklé, cynické drama, které dobře zná nejenom všechny naše hříchy, ale i tajné myšlenky. Drama, které dost možná potvrzuje i starou známou pravdu, že opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost ... pokud jste ochotni připustit, že láska (případně iluze lásky) má nekonečně mnoho podob a může ji provázet cokoli - dokonce i pokrytectví, nadřazenost a sobectví. (23.08.2013)

"Práce je prokletí, Saturno. Pryč s prací, kterou je člověk nucen vykonávat pro živobytí. Taková práce nemůže nikoho šlechtit. Lidé pracují, aby naplnili panděra těch, kteří je vykořisťují. Jen taková práce, kterou děláme s potěšením, nás zušlechťuje. Každý by měl mít možnost takto pracovat. Podívej se na mě. Já nepracuji, i kdyby mě nutili. A vidíš to, žiju. Sice bídně, ale pracovat nemusím." (Don Lope) (24.12.2020)