Tristana
Tristana
Tristana
Tristana
Tristana
Režie:
Luis BuñuelScénář:
Julio AlejandroKamera:
José F. AguayoHrají:
Catherine Deneuve, Fernando Rey, Franco Nero, José Calvo, José María Caffarel, Fernando Cebrián, Aldo Sambrell, Antonio Casas, Cándida Losada, Luis Rico (více)Obsahy(2)
Snímek režiséra Luise Buñuela se odehrává ve španělském Toledu dvacátých let minulého století. Tato mistrovská, komická a místy i erotická studie zvrhlosti, pokrytectví a nemoci zkoumá zvrácený vztah Tristany (Catherine Deneuve) a jejího poručníka Dona Lopeho (Fernando Rey), který se dívky ujme po smrti její matky. Stárnoucí bonviván Lope, který se navenek prezentuje jako velice zbožný muž, zatímco v soukromí se oddává všem svých choutkám, je krásnou Tristanou tak hluboce přitahován, že se nedokáže ubránit jejímu svedení. Katolická hierarchie ignoruje to, co Lopez dívce udělal a káže poslušnost jeho učení, což Tristanu rozzuří a začne spřádat plán pomsty. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Sexualizácia a podobné námety patrili v Buñuelovej kariére k najviac využívaným. Tento "taliansky" spôsob správania sa k ženám (v ešte paranoickej rovine) mi je veľmi vzdialený (príklad umiernenejšieho : Amarcord). I keď v tomto prípade účel svätí prostriedky. A práve vďaka tomu ľudskému pudovému hnusu rejža trieska zo svojho repertoáru ďalší špičkový art. ()
Další dílek do skládanky. Bunuel variuje zkušenou rukou své celoživotní téma. Don Lope - stárnoucí chudý aristokrat, který morálními sofismaty zakrývá svoji lenost, poživačnost a zbabělost. Jenže tento "vznešený" útěk před odpovědností je lákavý i pro ženy. A tak Tristana přejímá všechny ty výmluvy svého poručníka, aby v závěru projížděla nevšímavě okolo kočárků a chův s kojenci. ()
"Zajděte pro kněze, ať ji dnes večer vyzpovídá." "Kněz v mém domě?? Nikdy! Děkuji za radu, ale tohle odmítám." Tradiční Buňuelova kritika katolicismu z úst hlavní mužské postavy Dona Lopeho, kterého ztvárnil Buňuelem často obsazovaný Fernando Rey, je vedle kritiky buržoazie nepřehlédnutelná složka myšlenkové linie filmu. Ovšem ještě důležitější je vztah sobeckého a samolibého Dona Lopeho a jeho schovanky, nevinné a počestné Tristany. Don Lope svou svěřenkyni nejprve úzkostlivě střeží před nástrahami světa, ale poté jí sám svede a zničí tak její život. Tristana zahořkne a závěr filmu s telefonem je jen nádherným vyvrcholením jejich vzájemného poměru. Don Lope, který se prohlašoval za jejího otce i manžela zemřel a Tristana se tak alespoň symbolicky dočkala naplnění svého snu, ve kterém vídávala hlavu svého poručníka zavěšenou na zvonici místo srdce zvonu. Tento snímek má hodně společného s režisérovým posledním filmem Ten tajemný předmět touhy, ale svou kritikou čerpá i z dřívějšího filmu Viridiana a předznamenává Nenápadný půvab buržoazie. Zřejmě to není Buňuelův nejlepší film, ale pozornost si určitě zaslouží (minimálně díky skvělým výkonům Fernanda Rey a Catherine Deneuve). ()
Tyhle psychologické sondy miluju. Přerod z nevinného květu v zatrpklou mrchu je zde popsán s maximální věrohodností. Film je však i dosti absurní, a není těžké se díky absolutní nepředvídatelnosti děje snadno ztratit. To je však to co na tomto typu filmu vyhledávám. Nejistota a mnohoznačnost. Závěrečné ohlednutí, jež v pár střizích zpětně dokumentuje Tristatninu přeměnu za doprovodu tajemných zvukových efektů je geniální tečkou filmu. Jediným záporem filmu jsou špatné postsynchorny, které místy úplně eliminují okolní zvuk. ()
Galerie (35)
Photo © StudioCanal
Zajímavosti (9)
- Luis Buñuel urobil zmeny v pôvodnom románe Benita Péreza Galdósa, aby bol film osobnejší. Napríklad presťahoval dejisko z Madridu do svojho niekdajšieho domova Toleda. Tiež zmenil pôvodný obdobie, v ktorom sa dej odohráva z konca 19. storočia na koniec 20. rokov 20. storočia, keď bol on sám mladým mužom. (Bilkiz)
- Catherine Deneuve označila film za jeden z jej najobľúbenejších filmov, v ktorých sa objavila. (Bilkiz)
- Do roly Tristany zamýšľal Buñuel pôvodne obsadiť Silviu Pinal, ktorá stvárnila aj hlavnú postavu v jeho predchádzajúcom filme Viridiana (1961), a neskôr taliansku herečku Stefaniu Sandrelli. (Georgei)
Přepsáno v dubnu 2019. Tristana je působivým existenciálním dramatem a kritikou maloměšťácké morálky. Luis Buñuel obratně zamířil mušku zpracované Galdósovy literární předlohy do ctihodných řad buržoazní vrstvy v časech vlastního mládí. S jízlivou štiplavostí si vychutnává odtajněnou přetvářku, postoje a skutky mají rozdílnou vlnovou délku i přes urputnou snahu. Čest je pofiderním pojmem, jímž se maskuje pouze interní pocit ublíženosti a nespravedlnosti. Sleduje se niterná rozepře idu a superega, majetnická touha podrážděně reaguje na možnosti ztrát svého ukořistěného intimního vítězství. Zabývá se posedlostí chtíčem, zamýšlí se nad záští a nenávistí, ohlíží se za jejich prameny, vývojem i důsledky v kontextu se společenským soužitím. Surrealismus nabývá tvar noční můry, obrazové kompozice uchvacují navozením tísně niterné rozervanosti. Tristana je zaujatá ušlechtilost lidského ducha v prachu jeho vlastní přízemnosti a sobecké nenasytnosti. Hlavním objektem dramatického zájmu je Tristana (skvělá Catherine Deneuve), osiřelá dívka a křehká linie nevinného kvítku, rozkvétající do podmaňujícího ženského půvabu. Naivní důvěřivost je využita i přes znepokojivé vnitřní varování. Známý svět je přísně vymezen, jiný kontakt s realitou probouzí pochybnosti. Pomalé poznávání okolního světa přináší odpor, ten se mění ve zlobu, pomalu přechází v otevřenou nenávist a touží po odplatě a krutém potrestání. Cit náklonosti je těsně svázán se zhnusením, přesto si volí život v pohodlí a zabezpečení. Hlavním terčem morální kritiky je Don Lope (vynikající Fernando Rey), starý mlsný kocour a dobrodinec osiřelé mladé dívky. Nepatří mezi náboženské příznivce, svou ušlechtilou morální etiku veřejně hlásá a nestydí se za svou erotickou potenci. Lákavé zboží je na dosah ruky, porušení vlastního předsevzetí lze vždy rozumně ospravedlnit a špatné svědomí uchlácholit. Touha má majetnické vlastnosti a podrážděně reaguje na narušení svého manželského, či otcovského práva. Láska sklízí nenávist. Důležitou postavou je Horacio (sympatický Franco Nero), mladý talentovaný malíř. Romantické okouzlení dostává ve víru vášně parametry osudového vztahu, přesto minulá pouta nejsou nikdy zapomenuta a realita dostala vzletnou jedovatou nuanci. Výraznou postavou je Saturna (velmi zajímavá Lola Gaos), věrná Lopeho služka. Její oddanost je rozprostřena na obě strany, přirozený soucit ji ani jinou možnost nedává. Brousí ostré hrany bez výraznějšího efektu. Z dalších rolí: Saturnin hluchoněmý syn s vilnou touhou po Tristaně Saturno (Jesús Fernández), nejbližší Lopeho kamarád Don Cosme (Antonio Casas), Lopeho příznivec a katolický otec Don Ambrosio (Vicente Soler), Saturnin bratr a chrámový zvoník (José Calvo), rodinu ošetřující lékař Dr. Miquis (Fernando Cebrián), či Lopeho starší, lakotně bohatá a cudná sestra Armanda (Denise Menace). Tristanu lze porovnávat porovnávat s další Buñuelovou filmovou tvorbou, vždyť posedlost, chtíč, nenávist i cynická kritika morálního pokrytectví se nese celým časem a nepřestává působit pálení močové trubice. Působivý filmový výtvor. () (méně) (více)