Final Fantasy: Esence života

A tohle má být co? Nehratelná počítačová gamesa? Mě je úplně jedno jestli díky supertechnologii, kterou byl film vytvořen, poznáte bez jediného slova či pípnutí, zda má hlavní postava zažívací potíže, nebo šlápla do něčeho smradlavého a nechutného. Kdybych byl sprostý, řeknu do hovna. Já chci hlavně příběh. Od japonců jsem čekal hlavně ten, ale oni né. Oni vsadili na maketingovou kampaň a to se jim nevyplatilo, cha chá. Jsem to ale škodolibý. No nic, po grafické stránce není co vytknout, po hudební také ne, ani na namluvení postav si nemůžu stěžovat. Tak ten průměr si film zaslouží. (29.12.2005)

Samozrejme hlavni klad filmu je animace, pochybuju, ze by se nekdo na film sel divat kuli necemu jinymu, protoze animace je fakt spickova, ale obcas je videt, ze je rozdil mezi hlavnima postavama a vedlejsima, s nekterejma si tvurci tak nevyhrali. Ale krome animace tu je i celkem slusnej pribeh, kterej je sice misty trochu prehnanej, ale rozhodne to neni nejaka slatanina. Je tu spousta akce, film neni prehnane dlouhej a hezky odsejpa, takze 4*. (06.01.2007)

Oficiálne prvý film kinematografie vytvorený komplet v počítači. Iste, to bol aj TOY STORY, v ňom ale vystupovali hračky a nie čo najrealistickejšie zobrazení ľudia z mäsa a kostí - a to je rozdiel. práve v TOM je tá drobná filmovo-technologická revolúcia. Vizuálna stránka je v niekoľkých okamihoch báječná a VOTRELCOV zbožňujem, takže vykrádanie Camerona mi neprekážalo, skôr naopak. Páčil sa mi aj "filozofický" koniec. Samotný scenár ale za veľa nestojí, tempo je občas ubíjajúce a jemne stagnujúce a nudné. (21.10.2004)

Pokud bych měl hodnotit pouze děj, tak by to vyšlo stěží na 3 hvězdičky. Ale ta animace, ta naprosto geniální animace, která se opravdu VELMI blíží skutečné realitě, ta tenhle film povyšuje trochu výše. Jako v jistém slova smyslu "průkopnický" film to Final Fantasy určitě nemá lehké a měli bychom k němu i z toho důvodu být trochu shovívavější. Vzpomeňte na 1. díl Jurského parku. (03.02.2003)

Když jsem na tenhle kousek šel jednoho podzimního dne roku 2001 s kamarády ze zvukové katedry na první odpolední představení do kina Kotva, poetika herní série Final Fantasy mi nebyla neznámá, leč potvrdilo se mi, co jsem tak trochu čekal: Ta rozmlžená mytologie a příběhová logika funguje skvěle v počítačové hře, ale na plátně je to horší, a vítězství v boji o náhradu živých herců jedničkami a nulami taky muselo být odloženo na neurčito. Důvod, proč na onen den do smrti nezapomenu, je jinde: když jsme z kina vyšli, viděli jsme ve všech restauracích rozrušené lidi s pohledy přilepenými k televizním obrazovkám, na kterých běžely pořád dokola záběry letadla narážejícího do jakéhosi mrakodrapu. Chvíli jsem nevěděl, jestli jsem v tom kině neusnul nebo jestli jsem se nezbláznil. Psalo se 11. září a svět se na pár okamžiků otočil vzhůru nohama – já například jsem ten večer proti všem předpokladům už nedošel dál než do sousedního (v těch dobách proslulého a pořád narvaného) baru Limonádový Joe, kde jsem s tenorsaxofonem na krku a s pianistou a zpěvačkou, které jsem nikdy předtím ani potom nepotkal, neuměle spoluvytvářel atmosféru náhle navlas podobnou atmosféře filmů z válečného zázemí. Tu třetí hvězdičku za to ovšem tomuhle podprůměrnému bijáku dát nemůžu. (29.10.2012)