Přízračný svět

Před prahem dospělosti se kolem mě pohybovaly dvě skupiny holek, které jsem nemusel. První byly ony platinové M.Suvari z American Beauty, jenž "zdobilo" sebevědomé vystupování, přezíravost a zaslepená přízeň nejen pubertálních chlapců. Povětšinou byly rozumu mdlého, ovšem občas se pod tou slupkou schovávala zranitelná a okouzlující bytost, která dokázala sundat masku suverenity. Čest těmto výjimkám! A pak tu byl extrém opačný v podobě T.Birch z Ghost World. Nevzhledné, v divných hadrech oháklé dívky, zakrývající komplexy navýsost suverénním a povýšeným chováním, pohrdající mužským světem a zahořklé ke všemu konvenčnímu. V těchto případech však byla ona slupka naštěstí mnohem tenčí a k jejímu odstranění mnohdy dotyčné stačilo počkat si na ten správný autobus a ukončením pozérství se konečně stát sama sebou.. Zwigoffův film není nikterak výjimečný, ale popsal ten přízračný svět dospívání naprosto trefně a když si přidáte tradičně skvělé herectví zranitelného králíčka Buscemiho, budete usínat o potvrzenou zkušenost bohatší. Závěrem bych chtěl poprosit odborníky z diskusní sekce Filmová teorie o analýzu fragmentu krátkometrážního díla učitelky výtvarné výchovy Roberty Allsworthové 'Mirror, Father, Mirror'. Jsem přesvědčen, že se jedná o sugestivní popis incestních reminiscencí, zmítajících se mezi minulostí sužovaného duchovna a nejistou budoucností traumaty poznamenaného nitra a to za užití premisy, že ona zrcadla jsou latentním významem časového segmentu kontinuity krvesmilstva. Jakožto pouhý laik se však mohu pochopitelně mýlit.. (21.04.2010)

"Milý Joshi. Chtěly jsme si s tebou zašukat, ale nebyl jsi doma. Tím pádem seš teplej." Ukončení školní docházky si pamatuju jen velmi matně, ale hledání svýho místa v systému mám v živý paměti. Trvalo mi to pouhých 30 let, než jsem pochopil, že moji spokojenost zaručuje pouze život mimo systém. Tam je mi fajn. Ale vraťme se k přechytralý Enid. Jak já jsem jí rozuměl, chápal a fandil. Hrozně mě bavila svým soubojem s celým světem i s jeho vybranými reprezentanty. Tohle bylo ze života. Čekáním na správnej autobus si prostě musí projít každej. A každej by si zasloužil, aby mu u toho asistoval bláznivej Doug s nunčakama. (17.05.2022)

Někdy se mi stane, že mám film třeba pět let stranou a odrážím pokusy o zhlédnutí, protože vím, že mě emocionálně smete. A necítím se na to. Zpětně, když se pak konečně odhodlám, už mi to třeba jako takový výkon nepřipadá... nicméně nejlepší filmy, které na mě budou fungovat, občas poznám takhle nějak předem. Poctivý a promyšlený film, dokonce svým způsobem možná depresivnější než můj oblíbený Trees Lounge též s Buscemim: Zatímco tam je on hlavní loser a exot mezi ostatními relativně normálními, zde jsou lidé, kteří mají takhle rozdané karty (vlastní vinou, zpravidla) už na startu do života. Musím uznat, že hudbou podmalovaných několik posledních minut filmu, ke kterým celý děj vygradoval, patří mezi nejlepší kusy filmařiny, které jsem zažil. (14.10.2012)

Enid udělá všechno, jenom aby šla proti davu. V tom s ní sympatizuju, i když způsob jakým to dělá, zdá se mi poněkud nešťastný. Becca je vlastně jenom Scarlett s culíkama, o níž víme bezpečně, že s dospělostí se dočkala i výrazného sex appelu. Film není o ní, i když se zpočátku zdá, že sledujeme příběh dvou dívek. Ve středu pozornosti naopak je skvělý Steve Buscemi, jehož nekonzistence s Enid je podstatou všeho. Pak je tu ještě Norman, ale ten nakonec odjede z města. (26.03.2011)

Očakávania som mala veľké a neboli celkom splnené, ale ani celkom nesplnené. Príjemný, krehký a hlavne neklišovitý príbeh o mladých ľuďoch na hranici dospievania konfrontovaných s ľuďmi dávno dospelými i trvale nedospelými a "zákonmi" sveta dospelých, s ktorými sa jedna poslušne vyrovnáva a druhá ich nechce prijať. Steve Buscemi je skvelý a Thora Birch má super hlášky. Páčila sa mi aj príjemná symbolika (Norman na zastávke) a vypracovaná tragikomika vzťahov i životných zvratov. (08.04.2005)