Šedá zóna

Ufff. Hodně drsné. Nízkorozpočtovost tohoto snímku na vás kouká z každého záběru, ale vše vynahrazuje strhující příběh. Občas je film trošku moc hollywoodský (rozmluva mezi dvěma členy židovského komanda a kecy "že by sme byli sousedi" nebo "jak je Budapešť krásná" mi přišli hodně nereálné), ale to není naštěstí často. V drtivé většině je hodně sirový, působivý a nic nepřikrášluje. Moc se mi například líbila scéna po ošetření dívky, v které doktor rozmlouvá s šéfem židovského komanda. V ní není přikrášleno vůbec nic:-) (21.11.2005)

Klasické československé snímky z přelomu 50. a 60. let Přežil jsem svou smrt a Boxer a smrt (nebo i východoněmecký Nahý mezi vlky) s explicitním násilím šetří, přesto působí daleko brutálněji ve všudypřítomné atmosféře strachu, věrohodnost si také zajišťují zachováním jazykového galimatyáše prostředí. Snová brutalita (jíž se snaží Šedá zona přiblížit) běloruského Jdi a dívej se je také z jiných sfér (prosvětlená také pokorou a nábojem duchovna). Tvůrci Šedé zony se snažili být brutální v prvním plánu, jak jen to šlo, ale výsledek na mě zapůsobil hodně ploše, mimo jiné i neuvěřitelně klišovitými dialogy. (30.06.2009)

V niektorých ohľadoch mi to trocha pripomenulo Nahý medzi vlkmi (1963), len to nemalo taký pekný myšlienkový presah. Snímok sa snažil hrať na city diváka v zmysle činnosti toho židovského komanda a poukázaním na drsné scény - púšťanie plynu, spaľovanie väzňov, hromadná poprava... no v tomto smere to nemalo na mňa taký účinok ako povedzme Saulov syn (2015). Pocit drsnej reality, naturálnosti a emotívneho vyznenia jednotlivých scén smerom k divákovi mi tu skrátka chýbal. Tiež po obsahovej stránke mi to prišlo trochu rozhárané (hlavne prvé minúty), ako keby autori nevedeli ako začať príbeh - slabé uvedenie diváka do príbehu. Celkovo ma film nechal až nečakane pocitovo neutrálnym. Slabší priemer. 55/100 (16.03.2018)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Na druhou světovou válku by se nemělo zapomínat. Zvlášť některým lidem by se takové filmy měli pouštět denně. Film nás zavede do jedné z nejtemnějších částí lidských dějin. Ocitneme se na místě, ze kterého přináší jediné východisko pouze smrt. I když pár měsíců života navíc přináší možná nějakou naději. (03.10.2008)