Šedá zóna

V některých komentářích je zmíněno údajné neumětelství tvůrců, nebo - prý - směšnost některých scén. Já se při sledování tohoto snímku věru nesmál. Přečetl jsem řadu memoárů lidí přeživších Osvětim, Treblinku nebo Dachau a o infernu jímž prošli se nikomu ani nezdá. Všichni se schodují, že nejhorší místo na které se mohl člověk ve vyhlazovacím táboře dostat byla práce v sonderkomandu, kdy byli vězni nuceni přímo se podílet na likvidaci svých blízkých.Zachovat si lidství za takových podmínek bylo jistě nad síly mnohých. Přímá svědectví se počítají na jedince, z lidí v těchto komandech nepřežil téměř nikdo. Jestliže se jim autoři filmu Šedá zóna poctivě snaží vzdát hold, vidím to jako počin hodný ocenění. (14.07.2007)

Brrr...asi ten nejdepresivnější film, jaký jsem kdy viděl, nejen na téma holocaust. žádný hodný němec, žádný hrdina, který by přežil, takhle měl vypadat schindlerův seznam, možná by těch pravicových extrémistů bylo o pár míň. hlas holčičky, která popisuje, jak její tělo začíná hořet a popel se vznáší místností, asi uslyším ze spaní ještě dlouho. škoda, že tenhle film neměl žádnou reklamu a asi upadne v zapomnění. (21.09.2005)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Hodně působivě zpracované silné téma, které nahání hrůzu jen si na to zpětně vzpomenu. S každým světlejším momentem a náznakem naděje na přežití jsem se čím dál tím hlouběji ponořoval do mrazivé atmosféry, která je díky realistickým scénám místy opravdu pekelná. Stačí jen když si vzpomenu na stoupající černý kouř z krematorií nebo na nástup do "umýváren" a ten pocit je tu zase. Po závěrečném monologu jsem jen tiše zalapal po dechu. (21.09.2007)

Tichá, nenápadná ale zato mimoriadne, až desivo pôsobivá snímka odohrávajúca sa v koncentračnom tábore , rozprávajúca o zmysle života, smrti, viere a rovnako aj beznádeji. Film prakticky bez hudobného doprovodu, minimalisticky natočený, skvelo zahratý je jednou z ukážok a dôkazov, že americkí filmári dokážu rovnako ponuro a vierohodne natočiť a zachytiť európsku (svetovú) traumu, ako hociktorý špičkový iný európsky tvorca. Táto citlivo natočená látka sa im skrátka podarila. (28.11.2003)