Šedá zóna

Tichá, nenápadná ale zato mimoriadne, až desivo pôsobivá snímka odohrávajúca sa v koncentračnom tábore , rozprávajúca o zmysle života, smrti, viere a rovnako aj beznádeji. Film prakticky bez hudobného doprovodu, minimalisticky natočený, skvelo zahratý je jednou z ukážok a dôkazov, že americkí filmári dokážu rovnako ponuro a vierohodne natočiť a zachytiť európsku (svetovú) traumu, ako hociktorý špičkový iný európsky tvorca. Táto citlivo natočená látka sa im skrátka podarila. (28.11.2003)

Hodně působivě zpracované silné téma, které nahání hrůzu jen si na to zpětně vzpomenu. S každým světlejším momentem a náznakem naděje na přežití jsem se čím dál tím hlouběji ponořoval do mrazivé atmosféry, která je díky realistickým scénám místy opravdu pekelná. Stačí jen když si vzpomenu na stoupající černý kouř z krematorií nebo na nástup do "umýváren" a ten pocit je tu zase. Po závěrečném monologu jsem jen tiše zalapal po dechu. (21.09.2007)

Dějově nekompaktní vyprávění a atmosféra, která má být skličující a depresivní, ale není!! A to se dostáváme do samotného centra děsivých událostí. Dialogy ani nové, nečekané situace děj nikam neposouvají, i herci vypadají tak trochu znuděně (Buscemi navíc trestuhodně jen na okamžik, naštěstí překvapivě obsazený Arquette je nadprůměrný). Holt, jedna velká škoda nevyužitých možností jednoho bolestného tématu. (14.01.2010)

Film s naprosto drsnými a nemilosrdnými scénami i s občas trochu nestíhající atmosférou. Dost mi vadilo to, že i přes ty víc než naturalistické scény se autorům prostě nedaří navodit dostatečně depresivní a tíživou atmosféru, která by tomuhle filmu rozhodně slušela. Kulka do týla sice vypadá drsně, ale pokud se u toho vězni válí na zářivé zelené louce, půlka efektu je rázem pryč. Jako výrazné plus mi ale přišla velká autentičnost a to především u stvárnění Brezinky. Pokud jste sledovali na ČT dokument "Konečné řešení", určitě jste si všimli, že je opravdu dokonalé. No a hodně mi taky nesedl Harvey Keitel jako nacistický oficír. Ale i tak ****. (07.04.2005)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)