Šedá zóna

Pomerne siahodlhé dialógy a hádky zdržujú a zdržujú. Najviac tým trpí začiatok filmu, kedy sa ani neoslovujú menami, takže som netušil, kto je kto. Šedej zóne proste niečo chýbalo. Nie som schopný presnejšie špecifikovať čo. Veľmi slušné herecké výkony, prekvapivo dobré obsadenie a až na pár výnimiek viacmenej presvedčivé kulisy. Film sa dosť vliekol (už to je vždy výstrahou) a hlavne vo mne nič nezanechal. Určite je to škoda, pretože ide o vďačnú tému. Škoda, že sa ale tvorcom nepodarilo túto určite silnú tému spracovať lepšie. Film sa síce snaží pravdivo vykresliť brutalitu v pracovných táboroch, ale celá táto snaha vyznieva akoby do prázdna. Cez to si myslím, že záujemcovia o históriu 2.svetovej vojny si tento snímok ujsť nenechajú. (08.10.2019)

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat. (07.05.2007)

Od tohoto filmu jsem po přečtení mnoha knih o Sonderkommandu očekával daleko víc. Než jako film mě to spíš připadlo jako nějaká rekonstrukce. Nízký rozpočet je znát. Velmi špatná kamera, dlouhé rozhovory, spousta střihů, negermánské tváře esesáků z kterých ani nešel strach, špatné uniformy, kulisy, děj...Jako dokument či rekonstrukce dobrý, ale jako celovečerní film je to mdlé. Nemohl jsem se do těch hrůz nějak vžít. Víc mě zaujala scéna po příjezdu ve filmu Sophiina volba, tak nějak si představuji zfilmované hrůzy z koncentráku. Nejemotivnější z celého filmu je závěrečná řeč holčičky. (27.01.2021)

Snímek Šedá zóna až do poloviny jen neuměle inscenuje hrůzy vyhlazovacích táborů a zapomíná, že by vás měl především mezi postavy nějak dostat a dovolit vám je pochopit. Na obrazovce se sice objevuje skupina členů podobného úklidového komanda, ale nikdo z nich není natolik zajímavý, aby zaujal. Zamlklý a neprůrazný doktor, který asistuje samotnému Mengelemu, je možná až příliš zamlklý a neprůrazný, takže jedinou zajímavou postavou zůstává alkoholický nácek v podání Harvyeho Keitela. Do šedé barvy stylizovaný film ale mnohem víc než dokumentární snímek (o což se zřejmě pokouší) připomíná statický televizní pokus o rekonstrukci událostí (které se údajně staly), ale chybí mu síla, která by jej hnala kupředu, donutila vás prožít příběh s jeho hrdiny a skutečně pocítit beznaděj, která v podobných zařízeních panovala. Já jsem se cítil skoro až provinile, když jsem sice sledoval jednu děsivou situaci za druhou, ale docela obyčejně jsem se nudil. Díkybohu velkou část filmového zážitku zachrání poslední půlhodina, v níž hrdinové najdou v plynové komoře živou dívku, která je svou přítomností konečně vyburcuje k nějaké činnosti, film chytne druhý dech a je na těch pár okamžiků takový, jaký mohl být celý. Prostor dostává i několik skutečně silných scén a najednou ani tolik nevadí, že rozhodnutí tvůrců nedat do svého filmu žádný hudební doprovod jej vlastně připravilo o obrovskou část jeho potenciální působivosti. Jenže... Jenže když už si pomyslíte, že teda druhou půli filmu vezmete i na milost, vytasí se tvůrci s posledním esem. Naprosto vážně míněným monologem právě pálené mrtvoly mi vyrazili dech natolik, že jsem si jej musel pustit pětkrát, abych se přestal smát. A to není pro film o koncentráku zrovna dobrá vizitka. (15.11.2005)

Jedná se o skutečný příběh z 2. světové války. Pojednávající o povstání ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Uvidíte zde těžký život v tomto táboře i chladnokrevnost hlídačů, kteří na lidi zde zavřené pohlíželi spíše jako na obtížný hmyz. Nebo na prašivou zvěř nejodpornějšího druhu. Tohle nejde dlouho popisovat. To se musí vidět... (12.11.2012)