Režie:
Vít OlmerScénář:
Ivo PelantKamera:
František HanákHudba:
Miloslav HalíkHrají:
Jiří Bartoška, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Naďa Konvalinková, Ulrika Kotajná, Michal Dlouhý, Filip Renč, Eva Holubová, Tomáš Hanák, Anna Ferencová, Jakub Marek, Leoš Suchařípa, Pavel Vondruška (více)Obsahy(1)
Při prodeji typického anglického sídla se ukázalo, že americký velvyslanec zámek kupuje s neobvyklým obyvatelem – rodovým strašidlem (J. Bartoška) z patnáctého století, manželem původní majitelky Eleonory de Canterville (J. Bohdalová). Strašidlo si odpykává trest za násilný čin, spáchaný na vlastní ženě. A jen romantická láska, v tomto případě básnivého mladíka (M. Dlouhý) k Virginii (U. Kotajná), dceři velvyslance, zbaví strašidlo prokletí a zámek strašidla. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Kvalitní scénář plný parafrázující ironie (stylový předobraz Pirátů z Karibiku), který si říkal o plnohodnotné filmové zpracování, umožňující překonat občas trochu jevištní stylizaci scén (Nárožný). Tajemno, tradice, pokrok, láska. Dobrý Dlouhý, Bohdalka odkázaná do patřičných mezí, šlechticko-pionýrský Renč, Hanák na straně zákona v pojetí důstojnějším než u Mazaného Filipa, ♫ nedbalá hudba (Mil. Halík). 3-4* ()
Výbvorná sranda o dvou starých strašidlech - smrtelně zapšklé Bohdalové a kancovi Bartoškovi v rolích zestárlých anglických strašidel se do zámku nakvartýruje americká rodina, kterou vystrašit je téměř nadlidský úkol. Výborná komedie, ve které Olmer ukazuje, že v oné době ještě neměl v hlavě pouze seno...navíc Bartoškova výborná hláška - "Víte co, milá Eleonoro? Jděte do prdele." To se musí vidět ()
Příběh Oscara Wilda jsem nikdy nečetl, měl jsem jen hrubou představu, o čemže by měl děj pojednávat, ale za to jsem viděl několik Olmerových filmů a měl jsem obavy, že to žádná velká sláva nebude. Líbili se mi od něj snad jen dva kousky (Bony a klid, Tankový prapor). Již od prvních minut jsem ve vzduchu něco cítil a duch to určitě nebyl. Suchý britský humor a „demokraticky“ americký smysl pro srandu v českém podání zněl místy neskutečně trapně, ale naštěstí se tu našly i chvíle, kdy jsem se i já zasmál. Bohužel další věcí, kterou u mě tato „hororová“ komedie narazila, byl herecký ansámbl. Petr Nárožný se sice snažil, co mohl, ale sám to rozhodně utáhnout nemohl. Bohdalová moc prostoru nedostala, Konvalinková byla prkenná až běda, Renč bohužel trapný a Kotajná kromě svých dvou „kůzlátek“ taky žádná sláva. Dlouhý snad zaperlil jen svými básničkami a Bartošku moc nemusím – docela jsem čuměl, že neměl při scénách v hubě cigárko, ale tak snad mu stačil ten chlast. 50% ()
Po novém shlédnutí přidávám hvězdičku. Předloha patří k mé oblíbené četbě již od dětství, kdy to byl pro mne první horor, k jehož působivosti notně přispěly ilustrace Cyrila Boudy, až do dnešního času, kdy je to jedna z idylek, které mi dětství připomínají. Viděl jsem dvě barevné americko-britské adaptace (ne špatné, ale nijak vynikající a přenesené do současnosti) a kdysi i černobílý snímek z II. světové, kde strašidlo pomáhá likvidovat nevybuchlou německou leteckou pumu, ale tato skromná česká verze se nakonec drží originálu více a je i zábavnější (a tím nemyslím jen onu zde vzpomenutou vulgární větu). Hm, pan Olmer nebýval špatný režisér. ()
Adaptace Strašidla cantervillského je tahle domácí sice slabší, ale na rozdíl od těch, které jsem viděl, má naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou umíme dodat jenom my. Hereckými výkony mi trochu připomnělo Šplhajícího profesora. Tedy výkony herců výborné (jak jinak v tomhle prostředí), ale to drobné přehrávání to občas hází trochu jinam. Ale to nevadí. Film je to odlehčený, dějově bohatší (povídka je krátká a Wilde se v ní příliš nerozepsal), což je dobře, protože jinak by tady nebyla Eva Holubová, a ve filmografii všech zúčastněných se rozhodně řadí k tomu nejlepšímu. A ještě nikdo nikdy neposlal někoho do prdele tak krásně a elegantně, jako Barťák Bohdalku. Dobře jí tak, čarodějnici. 70%. ()
Reklama