Strašidlo cantervillské

Adaptace Strašidla cantervillského je tahle domácí sice slabší, ale na rozdíl od těch, které jsem viděl, má naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou umíme dodat jenom my. Hereckými výkony mi trochu připomnělo Šplhajícího profesora. Tedy výkony herců výborné (jak jinak v tomhle prostředí), ale to drobné přehrávání to občas hází trochu jinam. Ale to nevadí. Film je to odlehčený, dějově bohatší (povídka je krátká a Wilde se v ní příliš nerozepsal), což je dobře, protože jinak by tady nebyla Eva Holubová, a ve filmografii všech zúčastněných se rozhodně řadí k tomu nejlepšímu.  A ještě nikdo nikdy neposlal někoho do prdele tak krásně a elegantně, jako Barťák Bohdalku. Dobře jí tak, čarodějnici. 70%. (27.12.2021)

Kdysi závan exoticky dekadentního vzduchu do prostředí sešněrované osmdesátkové televizní zábavy. Strašidlo cantervillské jsem reprízoval po cca 25-ti letech. Na rozdíl od premiéry jsem tolik neprožíval strašidelnou atmosféru, olmerovsky se míhající kozičky a šrapnely, jako když strašící lord Simon Bartoška pošle ohavnou, taktéž strašící choť Jiřiny Bohdalové do prdele, nýbrž Ivo Pelantem prostředkované wildeoviny - srandu z mondénních Američanů, existujících zcela mimo kouzlo starého světa [co by stereotypizující Wilde / Pelant říkali dnes!], vynikající nevážné, fraškoidní výkony Nárožného / Bartošky / překvapivě Filipa Renče ještě před zblbnutím a občasné klenoty [byl jsem po tom dlouhém půstu neurotizován]. Po čertech zábavné. (10.06.2015)

Jediný povedený (tv) film Víta Olmera. Jiří Bartoška má sice k dokonalosti daleko, ale takřka celý zbytek obsazení hraje zcela bezchybně a velmi dobrý scénář Ivo Pelanta si evidentně vychutnává. Film je navíc oproti přece jen hodně literární Wildeově předloze o mnohé obohacen a dopadlo to dost dobře. Doporučuji. (02.05.2003)

Tak tohle bylo... Dost hrozný na všech frontách, v první řadě jsou děsivé herecké výkony, kde každý brutálně přehrává s čestnou výjimkou v podobě Jiřího Bartošky a s dodatkem, že přehrávání sedí k projevu Petra Nárožného, ale ostatní postavy jsou vesměs naprosto děsivé, například amerikánská omladina by si v případě syna zasloužila ubít toporem sekyry za mrzačení jinak dobrých hlášek a při obsazování dcery byli jedinými atributy pro výběr nejspíš schopnost tvářit se vilně (což se stejně nedaří) a odhodlání se na kameru podřadně vykozit. Režie (nebo lépe řečeno, to co si pod ní já představuju) byla nejspíš páchána pod vlivem vývaru z durmanu, jinak si nedovedu představit onu debilní, rádobyakční kameru, ani fakt, že když se titulní strašidlo transmorfuje do podoby upíra, má onen upír modernější oblek, než všichni ostatní a nejspíše naznačuje, že děs Cantervillu dokáže cestovat napříč časoprostorovým kontinuem. Vykostění předlohy naprosto neumětelským způsobem. (14.04.2014)

Po novém shlédnutí přidávám hvězdičku. Předloha patří k mé oblíbené četbě již od dětství, kdy to byl pro mne první horor, k jehož působivosti notně přispěly ilustrace Cyrila Boudy, až do dnešního času, kdy je to jedna z idylek, které mi dětství připomínají. Viděl jsem dvě barevné americko-britské adaptace (ne špatné, ale nijak vynikající a přenesené do současnosti) a kdysi i černobílý snímek z II. světové, kde strašidlo pomáhá likvidovat nevybuchlou německou leteckou pumu, ale tato skromná česká verze se nakonec drží originálu více a je i zábavnější (a tím nemyslím jen onu zde vzpomenutou vulgární větu). Hm, pan Olmer nebýval špatný režisér. (28.02.2010)