Život v oblouznění

..„Někdy se divím, co vlastně v téhle branži dělám. Je to všechno jenom jeden kompromis a jedno zklamání za druhým.“ Steve Buscemi v životní roli. „Velký šéf“ malého a velmi konfliktního ansámblu od kterého on nečeká nic menšího než natočení svého vysněného, nejlepšího filmu a proto se snaží zvládnout celý ten chaos, manýry herců, osobní spory, minimální rozpočet a navíc se potýká i se svojí představivostí. A vše je v naprosto odzbrojující kombinaci. P.S Ačkoliv má profese nemá s filmem pranic společného. Občas jsem si připadala, jako bych těch 90 minut trávila taky v práci :-). (22.01.2006)

Zkažené mlíko, netvárný liliput, přecitlivělý kameraman a herci hvězdných manýrů - jó, režisér low-budget filmů tvrdý chleba má.. Scénář oceněný v Sundance je vedle asertivitu ztrácejícího Buscemiho hlavním tahounem pohodového filmu o nekonečných strastech natáčení, kdy realita je mnohdy horší než noční můra. V této branži zklamání a kompromisů je nezbytné žít v oblouznění.. (21.11.2008)

Pocta filmovém řemeslu, kde se ukazuje, jak těžký může být život na place. Pro ty, kteří měli tu příležitost být na skutečném natáčení, to vyvolá spoustu vzpomínek. Ať už milostných, radostných nebo plné vzteku. Vždy je radost zpětně se na to podívat. A film Život v oblouznění nám ukazuje, že se musíme pevně držet na zemi a zachovat klidnou hlavu. (21.01.2011)

Kdysi dávno jsem si pro sebe vybral ideální povolání. Ano, rozhodl jsem se stát filmovým režisérem. Mít ty nejlepší kočky, celý den sedět na židličce s mým jménem a megafonem řvát na všechny okolo, hádat se s producentem a prožívat jiné radosti, které tato práce přináší. Dělám pro to všechno možné. Studuju novinařinu :-), kde kromě pár předmětů zaměřených na filmovou historii a teorii o něm můžu maximálně tak psát, ale podstatnější je, že snažím sám filmovat. Takže jsem se s režisérem Nickem Reeve v podání Stevea Buscemiho neskutečně sžil, protože sám moc dobře vím, jaké to je, když se filmování nedaří. Sice jsem zatím na place nezažil zkažené mléko, jednookého kameramana, rozzuřeného trpaslíka, ale bohatě mi stačí, když se jeden kamarád se mnou hádá o tom, že v tomhle světle nebude točit, druhý mezitím ničí všechno kolem a třetí si nervózně poťukává na hodinky, že už měl být před pěti minutami se svojí holkou. Filmařina je hold řehole a to samé se snaží ukázat Tom DiCillo ve snímku Život v oblouznění, který se skládá ze tří povídek, kdy každá představuje jeden natáčecí den a ukazuje tak co všechno se může od stroje na mlhu po bláznivou mamku na scéně posrat. To všechno dělá režisér s láskou k danému tématu a s velice bizarním humorem, kdy vás vtáhne do děje a budete si připadat jako člen štábu. Při čemž se režisér znatelně stylizuje do postavy Stevea Buscemi, který podal fascinující výkon a bylo fajn vidět ho po delší době v hlavní roli. Za pochvalu také určitě stojí Catherine Keener a James LeGrose v roli Brada Pi..pardon Chada „přefiknu všechno na scéně“ Palominy. Film sice trpí pomalejším tempem, což je hlavně způsobeno přepínáním mezi povídkama. Přesto však nevidím důvod, proč vám tenhle velký sen nedoporučit. ,,Tu roli jsem vzal jen, protože jsem slyšel, že se znáš s Quentinem Tarantinem!" (30.10.2007)

Život v oblouznění je asi nejlepší a zároveň nejvtipnější film o filmování, co jsem kdy viděla. Steve Buscemi jako obvykle nezklamal a roli frustrovaného režiséra si očividně pořádně užil. Největším překvapením však pro mě byl Dermot Mulroney, při jeho scénách jsem často slzela smíchy. (85%) (22.08.2021)