Život v oblouznění

Miluju, když u filmu slzím smíchy, tetelím se blahem, cítím strašnou pohodu, dokonalé uvolnění a po srdci příjemné hlazení. Přesně tohle se stalo u tohoto snímku, který rovnou řadím mezi filmy, jenž jsou tak nějak odlišnější od normální konzumnější produkce. Naposledy jsem se asi tak cítil u Ed Wooda od Tima Burtona. K ději netřeba psát žádná slova, kdo miluje nezávislý film a vše co se kolem natáčení může přihodit, musí být nadšen. Steve Buscemi je naprostej sympaťák a neskutečně jsem si užíval jeho režijní výstřelky. Nebo mě odrovnal James Le Gros, známý především jako Mike z kultovního Phantasm II, zde v roli aktéra hrajícího si na velkou primadonu. Mazec! Nádherný na tom je, že si herci nevzali žádný honorář a zahráli úplně zadarmo. Potom z toho vznikne takovej luxusní kus! Jedinou chybu bych spatřoval v tom, že ten film není delší, je to fakticky nádherná podívaná. Kouknu na režiséra tohoto kousku a ejhle! Už jsem doma, o rok později Tom DiCillo natočil můj milovaný Box of Moon Light, který dýchá naprosto stejnou atmosférou, i když je tématem úplně někde jinde. Tomu se říká autorský rukopis a originální pojetí režie. Klaním se a přidávám pro bijáky této kategorie pomyslnou hvězdu navíc.... (12.02.2022)

Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10! (11.12.2007)

Filmů o natáčení je na skladě dnes již solidní hromádka a těžko vybrat ten nejlepší, nicméně Living in Oblivion by mohl být směle zařazen mezi aspiranty na vítěze v této kategorii. DiCillo autenticky nastiňuje každodenní život režiséra se všemi jeho radostmi i neduhy a nevtíravě přitom vzniká jakási klasická situační komedie se spoustou groteskních a parodických odkazů, které ocení nejen nenáročný divák. Pořekadlo "co se může posrat, se posere" je tu efektně vyobrazeno a snímek je tak zbaven jakéhokoliv hluchého prostoru. Velká pocta nezávislým filmařům a nespočet originálních gagů, díky kterým by mohl tento snímek patřit do kategorie filmů, které je hodno vidět, než se divák odebere do věčných lovišť. (26.09.2022)

Kdybych si filmy vybíral podle fotky na obalu, nikdy bych si tohle nepustil, protože to vypadá na slušný psycho. Naštěstí tohle nikdy nedělám a jsem rád, protože jsem si tuhle zvláštnost fakt užil. U filmů s netradičním námětem jako je tenhle, je strašně tenká hranice mezi super filmem a totální sračkou. Život v oblouznění se ale náramně povedl. (15.04.2012)

Ke konci kapánek stereotypní, ale stále jedinečný kousek, který je víc než cokoliv jiného obrovskou vyseknutou poklonou všem malým rejžům, kteří by tak moc chtěli svůj vlastní...dokonalý film. Buscemi si jako obvykle svůj part doslova vychutnává, vidno že okoukal za ty léta z placu nejednu finesu, stejně jako všichni ostatní, z jejichž tváří čtu rysy zábavy a radosti z toho podílet se na něčem takovém. ***** jako vyšitých, bez debat... (18.07.2003)