Living in Oblivion
Život v oblakoch
Living in Oblivion
Režie:
Tom DiCilloScénář:
Tom DiCilloKamera:
Frank PrinziHudba:
Jim FarmerHrají:
Steve Buscemi, Catherine Keener, Dermot Mulroney, James Le Gros, Danielle von Zerneck, Peter Dinklage, Kevin Corrigan, Robert Wightman, Hilary Gilford (více)Obsahy(1)
Co se může pokazit, to se pokazí. Půvabná pocta všem nezávislým filmařům... Americký filmař Tom DiCillo patří mezi přední zástupce nezávislého filmu. Začínal jako kameraman prvních celovečerních snímků Jima Jarmusche (Trvalá dovolená, Podivnější než ráj). Později se ale začal věnovat scenáristice a filmové režii. Debutoval autorskou hudební komedií Johnny Suede (1991) s Bradem Pittem v první větší roli. Své zkušenosti z natáčení nezávislých filmů následně zúročil ve svém druhém celovečerním snímku Život v oblouznění (1995). Jedná se o nápaditou černou komedii, která reflektuje komplikovaný proces vzniku nezávislého filmu. Hlavním hrdinou příběhu je mladý ambiciózní režisér Nick Reve, který se se svým filmovým štábem snaží natočit vysněný projekt. Jenže natáčení se rychle stává noční můrou, která se nese ve znamení nečekaných zvratů a pohrom. Nejen režiséra může děsit moment, kdy se napjatá atmosféra na place změní v peklo na zemi. Jenže kdo chce dělat film, ten musí umět čelit daleko výstřednějším situacím. V hlavní roli neurotického ctižádostivého filmaře zazářil Steve Buscemi, který už si předtím podobnou roli vyzkoušel ve filmu Průšvih (1991). Působivá komedie si rychle získala srdce všech milovníků nezávislého filmu a dodnes bývá považována za nejlepší snímek Toma DiCilla, který si na festivalu Sundance odnesl cenu za nejlepší scénář. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (150)
Nezávislý film o tvorbě nezávislého filmu. Pokud znáte styl a práci Toma DiCilla, nebudete ničím překvapeni, Život v oblouznění je totiž plný jeho režisérských znaků, obsahuje scény úsměvné, ale ne přímo k popukání. Dalo by se říct, že zde platí staré pořekadlo: Za málo peněz hodně muziky. Na snímku je totiž skutečně vidět, že ho má na svědomí někdo, kdo točí filmy pro radost a ne pro peníze, DiCillo je v tomto směru jeden z posledních mohykánů. Příjemná podívaná s úžasným Stevem Buscemim (tenhle týpek totiž nikdy nezklame). 8/10 ()
Prijemnej film, ale nemuzu si pomoct, fakt nechapu to vysoky hodnoceni. Celej film jsou v podstate tri sceny, vzdy se toci nejakej zaber a neco se nedari, spadne mikrofon, rozostri se obraz, herci zapomenou text, venku je kraval, herec ma otravny pripominky atd. Coz je sice vtipny a par problemu je fakt skvelejch, ale casem to zacne bejt trochu stereotypni, zvlast kdyz se vzdy sjizdi ta stejna scena a ceka se, co se zas pokazi, takze kdyby se vyhazely zabery, ktery tu jsou vickrat, mel by film tak 40 minut. Nejvic me pobavily problemy s hvezdou. Nastesti to vsechno tahne Buscemi svym charismatem, vzdy se snazi vsechny usmirit, vse do nekonecna vysvetluje a nakonec vzdy vybuchne a zacne fuckovat. Diva se na to pekne, je to milej a vtipnej film, pekna pocta nezavislejm filmum, ale neni to ani tak moc vtipny, ani dramaticky, aby to melo takle vysoke hodnoceni. ()
Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděl tak svěží, hravý, humorný, inteligentní, příjemný, krásně kolorovaný a ve všech směrech povedený snímek, který by mi způsoboval tak čiré potěšení právě jako Život v blouznění. Vlastně ano, vzpomínám, ale to bylo něco docela jiného a nehrál tam hypersympatický Steve Buscemi. Jenom, aby bylo jasno, děj tohoto filmu se odehrává na "place", Steve Buscemi je režisér a točí nezávislý film se slušně potrhlým, ale taky pořádně sexy štábem. Kameraman Wolf je fakt řízek, a děsně mě potěšilo, že má úplně stejnou jizvu na horním rtu jako já. Ale jako FAKT! Znáte ten falešný pocit spřízněnosti? Nejspíš taky boxoval někde na trávníku po pořádném nočním reji (Depeche mode sraz). Zlatý časy, a tři stehy na rtu, kéž by mi tak někdo vyrazil voko, abych mohl nosit tu pirástkou pásku.... Někdy nezbývá než snít. Ach jo. ()
Snad v žádném jiném filmu o natáčení filmu se nikomu nepovedlo tak jako DiCillovi ponořit se tak do pocitů všech zúčastněných. I díky chytrému formálnímu rozdělení a práci se střídáním černobílých a barevných scén střídajících se podle statutu snímané reality jsem měl jako divák pocit že jsem taky na place. Buscemi je po celý film úžasný a skvěle ukazuje jak musí režisér dělat moudré kompromisy a přitom být oprsavdu nekompromisní. O to zajímavější je, že po urputných snahách o dokončení alespoň jedné scény, se pak povede ji natočit shodou náhod během jediné minuty. A pro lidi co nechápou, že dobrý film (nutně) nestojí na propracovaném ději a dramatickému stupnování napětí: největší síla tohoto filmu je, že právě mezi řádky se objevuje ani snad né hloubka, ale opravdovost charakterů; přesto že je to film o filmu, má vlastně určité literární kvality obohacené navíc o to, že narozdíl od literatury film svou podstatou umožňuje opravdu prožít emoce postav a vnitřní stavy (byť ne ve stejné intenzitě), nejen se do nich vciťovat. ()
Malý nezávislý film a natáčení (malého nezávislého) filmu? Krátce po skončení (prvního sledování) na mě dopadla mírná nespokojenost. Zdálo se mi, že něco chybí, že někdo něco nedořekl, nedokončil, nedorazil. Takový pocit, že jsem dostal jen předkrm, epizodu, ukázku něčeho skvělejšího... S odstupem času vidím, že jsem se trochu spletl, protože právě jakákoliv velkolepost a příběhová uzavřenost, či jak bych to nazval, by nejspíše srazila zážitek trochu někam jinam. Vždyť ona ta "malost" snímku, kterému chybí oficiální začátek i konec, je jeho největší klad, díky ní nejsme ničím rozptylováni a soustředíme se jen na trampoty malého tvůrčího týmu v krátkém časovém úseku. Permanentní přítomnost větších a menších nehod je vkusně dávkována, jakoukoliv nudu odstřeluje i nádherný a škodolibý scénář (při snaze ho popsat bych nejspíše spoileroval). Život v oblouznění je zkrátka takový sitcom/nesitcom z prostředí natáčení filmu - svěží, zábavný, nápaditý, a sebevědomě krátký. Buscemi jako rejža 11/10! ()
Reklama