Kotva u přívozu

Tohle byl takový lidský příběh z jedné socialistické rodiny. Šulcová byla občas na tečku a rozhodně nebyla ženou na které žehrají dnešní feministky čtařicítky nechtějící skončit jako své matky. Tedy ženou co přivítá každý večer unaveného taťku se stuhou ve vlasech, nechající ho číst si na kanapi noviny, ohřívajíc zatím večeři během úklidu kuchyně a dělání úkolů s dětmi. Magda je žena komandýr a občas jsem se Haničincovi divil, že to dává tak v klidu. To jiskření mezi nimi mne bavilo. Nebylo to jiskření erotické, nebylo to jiskření ani páru v posledním tažení manželství, bylo to takové to zdravé jiskření zkušených lidí, kteří už sakra dobře znají své protějšky. Znají hodnoty vztahu a ví kde jsou meze. Pak je prostor pro ironii i vtip a to bez urážení. Oproti tomu Vladyka působil děsně infantilně a občas se tak i choval A ten obří medvěd na jeho nočním stolku to jen potvrzoval... Trable socialistické hlasatelky mne až tak moc nezajímaly a nebýt tam té vztahové linie, asi by mně to moc nebavilo. Celkově je film zajímavý hlavně tím jak jsme tenkráte žili, v jakém prostředí atd... Retro. Dávám tedy za 3 tlakové níže. * * * (25.11.2019)

Ta ženská byla neskutečná, co všechno dokázala stihnout a ještě ke všemu být milá i na televizní obrazovce. I bez mobilu se obešla. Příjemný televizní film, který stojí a padá s výkonem herců. Pořád netuším, co bylo to slavné Respirium. Vladyka byl chvilkami na pár facek, ale to se srovnalo. Až do dnešní doby jsem nevěděla, že pod tímto filmem je podepsaná Marie Poledňáková. Pro mě trošku překvapení. (26.10.2020)

O tvorbě Marie Poledňákové si jinak myslím, že kazí nejen vkus, ale hlavně charakter národa. Tento film je však něčím zvláštní, nepoledňákovský. Svým objektivním a vyváženým pohledem na problematiku emancipované ženy. Fakt. Nechtělo se mi tomu věřit, tím spíše, že jsem k němu usedal značně zaujatý. Mé zaujetí se vystupňovalo hned po úvodním sledu scén, kdy neurotická hlavní hrdinka nabourá auto, u nehody se zabývá hlavně tím, jaký byl ten poškozený hezký chlap, aby vzápětí udělala hysterický výstup manželovi, že nezajistil dostatečně pružně opravu auta (to je myslím prototyp poledňákovské typologie: manžel je tu podveden hned dvakrát, ale přesto jakoby morální právo zůstavalo na straně té chudinky... no hnus!). Rozehrávka přímo do středu tohoto marasmu je však jen obratný úvod (nevím proč ve všech ostatních filmech této autorky se na tom i končí...) a asi tak od půlky filmu dojde k nebývalému zklidnění a sebereflexi, když už ne hlavní hrdinky, od které jsem to ani nečekal, tak alespoň jakoby autorky samotné. Tento film jsem sledoval se zaujetím, a přiznám se, že místy i u vytržení. (11.12.2011)

Tahle rodinná komedie Marie Poledňákové mi až dodneška unikala. Byť se nám v rámci filmografie oblíbené režisérky a scenáristky může na první pohled jevit Kotva u přívozu v obklíčení tří slavných komediích trochu nevýrazná, pro vybraného diváka bude naštěstí opak pravdou. Koho bavila dvojice Poledňákové filmů s Tomášem Hollým nebo "S tebou mě baví svět", patrně nebude zklamán ani u Kotvy (podobnosti či návaznosti se zmíněnými snímky mimochodem zde skvěle popsala ve svém komentáři NinadeL). Tady to totiž v komorním rodinném prostředí opět přímo žije návalem trampot, humoru a hravých dialogů. Janu Šulcovou jako nesmírně emancipovanou plnou sebevědomí a jistotu, ženu dvou tváří (oblíbená sympatická hlastelka v televizi, naopak ne zrovna oblíbená akční žena v domácnosti), staví její práce a život přímo do poměrně zábavných "infarktových" situací, a Vladyka s Haničincem jí to v hlavních mužských rolích rozhodně neskazili. Zejména tedy nad účástí Petra Haničince v komediálním námětu ze současnosti jsem se nedovedl vynadívat, v takové roli plné komických až doslova groteskních momentů (mnohdy i vizuálně) jsem ho snad ještě neviděl! Celkově film nese v sobě originální scénář, ze kterého si nejvíce asi budu pamatovat vzájemné oslovení otce a syna "Bobeš". Scény kolem televizního studia sice zavedené tempo humoru většinou brzdí, ale vzhledem k poměrně atraktivnímu prostředí vůbec nepůsobily nudně. Naopak kromě jiného oceňuju bohaté zachycení dobových reálií: LP desky, knížky, televize, písničky,... Mimochodem myšlenka příběhu o uchopení oné kotvy ve vztazích coby symbol jistoty je zde taky moc pěkná. (85%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) (12.04.2019)

Marie Poledňáková navazuje na úspěšné rodinné komedie o Vaškovi podobným televizním filmem. Předností je uzavřené prostředí, běžné problémy. Vážnější polohu osvěžují dialogy syna Ondry a otce Vojty - alias Bobše a Boba. Hudba Václava Zahradníka některými momenty (přejezdy autem) připomíná scény z filmu S tebou mě baví svět. Stejně tak Magdin výčet všech Ondrových nemocí asociuje Annu, která Lubošovi líčí, jak na něj čekala... Poledňákové scénář je svižný, oživením je i zákulisí televizního vysílání. Jen trošku nadbytečně působí postava lékaře (Jan Kačer). I když se Vladyka snažil zahrát sedmnáctiletého bezhlavě zamilovaného středoškoláka, tak bylo poznat, že už má střední školu za sebou... (25.12.2009)